Děkuji vám a děkuji všem shromážděným delegátům, významným osobnostem a pracovníkům médií. Zvláště děkuji hostiteli Mnichovské bezpečnostní konference za to, že dokázal uspořádat tak neuvěřitelnou akci. Jsme samozřejmě nadšeni, že tu můžeme být. Jsme rádi, že tu můžeme být.
Jednou z věcí, o kterých jsem dnes chtěl hovořit, jsou samozřejmě naše společné hodnoty. Je skvělé být opět v Německu. Jak jste již slyšeli, byl jsem zde loni jako senátor Spojených států. Viděl jsem se s ministrem zahraničí Davidem Lammym a žertoval jsem, že oba jsme loni měli jiné zaměstnání než nyní.
Nyní však nastal čas, aby všechny naše země, my všichni, kteří jsme měli to štěstí, že nám naše národy svěřily politickou moc, ji moudře využili - aby zlepšili svůj život.
Chci říci, že jsem měl to štěstí, že jsem během posledních 24 hodin strávil nějaký čas mimo zdi této konference. Velmi na mě zapůsobila pohostinnost lidí, i když se samozřejmě vzpamatovávají ze včerejšího strašného útoku.
Poprvé jsem byl v Mnichově se svou ženou - která je tu dnes se mnou - na osobní cestě. Vždycky jsem měl rád město Mnichov a vždycky jsem měl rád jeho obyvatele. Chtěl bych jen říci, že jsme velmi dojati a že naše myšlenky a modlitby jsou s Mnichovem a se všemi, kteří byli postiženi zlem, jež bylo způsobeno této krásné komunitě. Myslíme na vás, modlíme se za vás a určitě vám budeme fandit i v následujících dnech a týdnech.
Teď doufám, že to není poslední potlesk, kterého se mi dostalo.
Na této konferenci se samozřejmě scházíme, abychom diskutovali o bezpečnosti, a obvykle tím myslíme hrozby pro naši vnější bezpečnost. Vidím, že se zde dnes sešlo mnoho významných vojenských představitelů. Trumpova administrativa se sice velmi zajímá o evropskou bezpečnost a věří, že můžeme dospět k rozumnému urovnání mezi Ruskem a Ukrajinou, ale zároveň věříme, že je důležité, aby Evropa v příštích letech ve velké míře posílila zajištění své vlastní obrany.
Hrozbou, které se pro Evropu obávám nejvíce, však není Rusko. Není to Čína. Není to žádný jiný vnější aktér. To, čeho se obávám, je hrozba zevnitř - ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými.
Zarazilo mě, že bývalý evropský komisař nedávno vystoupil v televizi a vyjádřil potěšení nad tím, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, může se totéž stát i v Německu.
Tato bezstarostná prohlášení jsou pro americké uši šokující.
Po léta nám bylo říkáno, že vše, co financujeme a podporujeme, je ve jménu našich společných demokratických hodnot.
Vše - od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru - je vydáváno za obranu demokracie.
Když ale vidíme, jak evropské soudy ruší volby a vysocí úředníci vyhrožují zrušením dalších, měli bychom se ptát, zda si sami na sebe klademe přiměřeně vysoké nároky.
A říkám „sami“, protože v zásadě věřím, že jsme na stejné lodi. Musíme udělat víc než jen mluvit o demokratických hodnotách. Musíme je žít.
Ještě v živé paměti mnoha z vás v této místnosti studená válka postavila obránce demokracie proti tyranským silám na tomto kontinentu.
Vezměte si, která strana v tomto boji cenzurovala disidenty, zavírala kostely a rušila volby. Byli to ti dobří?
Určitě ne. A díky Bohu, že studenou válku prohráli. Prohráli, protože si nevážili ani nerespektovali všechna mimořádná požehnání svobody - svobodu překvapovat, dělat chyby, vynalézat, budovat.
Ukázalo se, že nelze nařizovat inovace nebo kreativitu, stejně jako nelze lidem vnucovat, co si mají myslet, co mají cítit nebo čemu mají věřit.
Věříme, že tyto věci spolu určitě souvisejí. Bohužel, když se dnes dívám na Evropu, někdy mi není jasné, co se stalo s některými vítězi studené války. Dívám se do Bruselu, kde komisaři EU varují občany, že v době občanských nepokojů hodlají vypínat sociální sítě, jakmile si všimnou něčeho, co vyhodnotí jako „nenávistný obsah“.
Nebo právě do této země, kde policie provedla razie proti občanům podezřelým z publikování antifeministických komentářů na internetu v rámci akce „Boj proti misogynii na internetu: „Den akcí“.
Podívám se do Švédska, kde před dvěma týdny vláda odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení Koránu, která vedla k vraždě jeho přítele. A jak soudce v jeho případě mrazivě poznamenal, švédské zákony, které mají údajně chránit svobodu projevu, ve skutečnosti nedávají volnou ruku k tomu, aby člověk mohl dělat nebo říkat cokoli, aniž by riskoval, že urazí skupinu, která dané přesvědčení zastává.
A možná nejvíce znepokojující je pohled na naše drahé přátele, Velkou Británii, kde se kvůli ústupu od práv svědomí dostaly základní svobody věřících Britů do problémů.
Před necelými dvěma lety obvinila britská vláda Adama Smitha-Connora, 51letého fyzioterapeuta a armádního veterána, z ohavného zločinu, že stál 50 metrů od potratové kliniky a tři minuty se tiše modlil.
Nikomu nepřekážel. S nikým nekomunikoval. Jen se sám tiše modlil. Poté, co si ho všimli britští strážci zákona a chtěli vědět, za co se modlí, Adam odpověděl jednoduše: „Za nenarozeného syna, kterého před lety se svou bývalou přítelkyní potratil.“
Ale policisté se nenechali dojmout.
Adam byl shledán vinným z porušení nového vládního zákona o „nárazníkové zóně“, který kriminalizuje tichou modlitbu a další akce, které by mohly ovlivnit rozhodnutí člověka v okruhu 200 metrů od potratového zařízení.
Byl odsouzen k zaplacení tisíců liber jako nákladů na soudní výlohy obžaloby.
Kéž bych teď mohl říci, že šlo o náhodu - o ojedinělý šílený příklad špatně napsaného zákona použitého proti jediné osobě.
Ale ne.
Letos v říjnu, jen před několika měsíci, začala skotská vláda rozesílat občanům, jejichž domy leží v takzvaných zónách bezpečného přístupu, dopisy, v nichž je varovala, že i soukromá modlitba v jejich vlastním domě se může rovnat porušení zákona.
Vláda samozřejmě vyzvala čtenáře, aby nahlásili každého spoluobčana podezřelého z myšlenkového zločinu.
Obávám se, že v Británii i v celé Evropě je svoboda slova na ústupu.
A v zájmu slušnosti, přátelé, ale také v zájmu pravdy přiznávám, že někdy nejhlasitější hlasy pro cenzuru nezaznívaly z Evropy, ale z mé vlastní země, kde předchozí vláda vyhrožovala a šikanovala společnosti provozující sociální sítě, aby cenzurovaly takzvané dezinformace.
Dezinformace, jako byla například myšlenka, že koronavirus pravděpodobně unikl z laboratoře v Číně.
Naše vlastní vláda povzbuzovala soukromé společnosti, aby umlčely lidi, kteří se odvážili vyslovit to, co se ukázalo jako zjevná pravda.
Proto sem dnes přicházím nejen s poznámkou, ale i s nabídkou.
A stejně jako se zdálo, že Bidenova vláda se zoufale snaží umlčet lidi za to, že říkají své názory, tak Trumpova vláda bude dělat přesný opak.
A já doufám, že na tom můžeme spolupracovat.
Ve Washingtonu je ve městě nový šerif a pod vedením Donalda Trumpa můžeme s vašimi názory nesouhlasit, ale budeme bojovat za to, abychom bránili vaše právo nabízet je na veřejném prostranství, ať už s nimi souhlasíme, nebo ne.
Nyní jsme ovšem v bodě, kdy se situace natolik zhoršila, že letos v prosinci Rumunsko rovnou zrušilo výsledky prezidentských voleb na základě chabého podezření zpravodajské služby a obrovského tlaku svých kontinentálních sousedů.
Pokud tomu dobře rozumím, argumentem bylo, že rumunské volby ovlivnily ruské dezinformace.
Ale poprosil bych své evropské přátele o trochu nadhledu.
Můžete si myslet, že je špatné, když si Rusko kupuje reklamu na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby.
My si to určitě myslíme.
Můžete to odsoudit i na světové scéně.
Ale pokud lze vaši demokracii zničit pomocí digitální reklamy za pár stovek dolarů z cizí země, pak na začátku nebyla příliš silná.
Dobrá zpráva je, že si náhodou myslím, že vaše demokracie jsou podstatně méně křehké, než se mnozí lidé zřejmě obávají.
A opravdu věřím, že když našim občanům umožníme vyjádřit svůj názor, budou ještě silnější.
Což nás samozřejmě přivádí zpět do Mnichova, kde organizátoři právě této konference zakázali zákonodárcům zastupujícím populistické strany zleva i zprava účast na těchto rozhovorech.
Opět platí, že nemusíme souhlasit se vším - nebo s čímkoli -, co lidé říkají.
Ale pokud političtí představitelé představují důležitou voličskou skupinu, je naší povinností se s nimi alespoň účastnit dialogu.
Mnohým z nás na druhé straně Atlantiku to stále více připadá jako staré, zakořeněné zájmy, které se schovávají za ošklivá slova ze sovětské éry, jako jsou dezinformace a dezinformace, a kterým se prostě nelíbí, že by někdo s alternativním názorem mohl vyjádřit jiný názor nebo, nedej bože, hlasovat jinak - nebo ještě hůře, vyhrát volby.
Toto je bezpečnostní konference a jsem si jistý, že jste sem všichni přišli připraveni mluvit o tom, jak přesně hodláte v příštích několika letech zvýšit výdaje na obranu v souladu s nějakým novým cílem.
A to je skvělé.
Protože jak dal prezident Trump jasně najevo, je přesvědčen, že naši evropští přátelé musí hrát větší roli v budoucnosti tohoto kontinentu.
Nemyslíme si - slyšíte ten termín „sdílení břemene“ - ale myslíme si, že je důležitou součástí toho, že jsme ve společné alianci, že Evropané posilují, zatímco Amerika se zaměřuje na oblasti světa, které jsou ve velkém nebezpečí.
Ale dovolte mi, abych se vás také zeptal - jak vůbec začnete promýšlet takové otázky týkající se rozpočtu, když nebudeme vědět, co vlastně bráníme?
Už jsem toho slyšel hodně při svých rozhovorech a vedl jsem mnoho, mnoho skvělých rozhovorů s mnoha lidmi, kteří se zde v této místnosti sešli. Slyšel jsem hodně o tom, před čím je třeba se bránit, a to je samozřejmě důležité.
Ale co se mi zdálo poněkud méně jasné, a myslím, že určitě i mnoha občanům Evropy, je to, čemu přesně se bráníte. Jaká je pozitivní vize, která oživuje tento sdílený bezpečnostní pakt, o němž jsme všichni přesvědčeni, že je tak důležitý?
A já jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje žádná bezpečnost, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí, kterými se řídí právě váš vlastní národ.
Evropa čelí mnoha výzvám, ale krizi, které tento kontinent právě čelí, krizi, které, jak věřím, čelíme všichni společně, jsme si způsobili sami.
Pokud utíkáte ve strachu před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat.
Stejně tak není nic, co byste mohli udělat pro americký lid, který mě zvolil a zvolil prezidenta Trumpa.
Potřebujete demokratické mandáty, abyste v příštích letech dosáhli něčeho hodnotného. Copak jsme se nic nenaučili - že malé mandáty přinášejí nestabilní výsledky? Ale je toho tolik hodnotného, čeho lze dosáhnout s takovým demokratickým mandátem, který podle mého názoru vzejde z toho, že budete více reagovat na hlasy svých občanů.
Pokud se chcete těšit z konkurenceschopných ekonomik, pokud se chcete těšit z cenově dostupné energie a bezpečných dodavatelských řetězců, pak potřebujete mandáty k vládnutí - protože abyste si mohli všech těchto věcí užívat, musíte činit obtížná rozhodnutí. A to samozřejmě v Americe dobře víme. Demokratický mandát nezískáte tím, že budete cenzurovat své oponenty nebo je zavírat do vězení. Ať už je to vůdce opozice, pokorná křesťanka modlící se ve svém domě nebo novinář, který se snaží informovat o novinkách. Nemůžete ho získat ani tím, že nebudete brát ohled na své základní voliče v otázkách, jako je například to, kdo má být součástí naší společné společnosti.
Domnívám se, že ze všech naléhavých výzev, kterým zde zastoupené národy čelí, není nic naléhavějšího než masová migrace. V současné době se téměř každý pátý člověk žijící v této zemi přistěhoval ze zahraničí. To je samozřejmě historicky nejvyšší hodnota. Mimochodem, podobné číslo je i ve Spojených státech - rovněž historicky nejvyšší. Jen v letech 2021 až 2022 se počet přistěhovalců, kteří do EU přišli ze zemí mimo EU, zdvojnásobil. A od té doby je samozřejmě ještě mnohem vyšší. A víme - situace se nezhmotnila ve vzduchoprázdnu.
Je to výsledek řady vědomých rozhodnutí politiků na celém kontinentu a dalších po celém světě v průběhu deseti let. Hrůzy, které tato rozhodnutí způsobila, jsme viděli včera právě v tomto městě.
A samozřejmě to nemohu znovu připomenout, aniž bych myslel na ty strašné oběti - kterým byl zničen krásný zimní den v Mnichově.
Naše myšlenky a modlitby jsou a zůstanou s nimi. Ale proč se to vůbec stalo? Je to strašný příběh, který jsme však v Evropě a bohužel i ve Spojených státech slyšeli až příliš často. Žadatel o azyl, často mladý muž ve věku kolem 20 let, který je již policii znám, najede autem do davu a rozbije komunitu.
Kolikrát musíme utrpět tyto děsivé neúspěchy, než změníme kurz a vydáme se s naší společnou civilizací novým směrem?
Žádný volič na tomto kontinentu nešel k volebním urnám, aby otevřel brány milionům neprověřených přistěhovalců.
Ale víte, pro co hlasovali? V Anglii hlasovali pro brexit. A ať už s tím souhlasíte, nebo ne, hlasovali pro něj. A stále více jich po celé Evropě hlasuje pro politické lídry, kteří slibují, že nekontrolovatelné migraci učiní přítrž. Náhodou s mnoha z těchto obav souhlasím, ale nemusíte se mnou souhlasit. Jen si myslím, že lidem záleží na jejich domovech. Záleží jim na jejich snech. Záleží jim na jejich bezpečí a schopnosti zajistit sebe a své děti. A jsou chytří. Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se za tu krátkou dobu v politice naučil.
Na rozdíl od toho, co můžete slyšet o pár hor dál v Davosu, občané všech našich národů o sobě obecně neuvažují jako o vzdělaných zvířatech nebo jako o zaměnitelných kolečkách globální ekonomiky.
A těžko se divit, že nechtějí být svými vůdci upozaďováni nebo neúnavně ignorováni. A je věcí demokracie, aby o těchto velkých otázkách rozhodovala u volebních uren.
Domnívám se, že odmítání lidí, přehlížení jejich obav nebo, což je ještě horší, zakazování médií, rušení voleb nebo vylučování lidí z politického procesu nic nechrání.
Ve skutečnosti je to nejjistější způsob, jak zničit demokracii.
A mluvit a vyjadřovat názory není zasahování do voleb, a to ani tehdy, když názory vyjadřují lidé mimo vaši zemi, a dokonce ani tehdy, když jsou tito lidé velmi vlivní.
A věřte mi, že to říkám se vším humorem - pokud americká demokracie přežije deset let kádrování Grety Thunbergové, vy přežijete pár měsíců Elona Muska.
Ale co německá demokracie - co žádná demokracie, americká, německá ani evropská - nepřežije, je říkat milionům voličů, že jejich myšlenky a obavy, jejich aspirace, jejich prosby o úlevu jsou neplatné nebo nehodné toho, aby se o nich vůbec uvažovalo.
Demokracie stojí na posvátné zásadě, že na hlasu lidu záleží. Zde není místo pro firewally. Buď tuto zásadu dodržujete, nebo ne. Evropané - lid - mají hlas. Evropští lídři mají na výběr. A jsem pevně přesvědčen, že se nemusíme bát budoucnosti.
Můžete přijmout to, co vám říkají vaši lidé, i když je to překvapivé, i když s tím nesouhlasíte. A pokud tak učiníte, můžete čelit budoucnosti s jistotou a sebevědomím, protože víte, že národ stojí za každým z vás.
A v tom je podle mě velké kouzlo demokracie. Není to v těch kamenných budovách nebo krásných hotelech. Není ani v těch skvělých institucích, které jsme spolu vybudovali jako sdílená společnost. Věřit v demokracii znamená pochopit, že každý z našich občanů má moudrost a má hlas.
A pokud tomuto hlasu odmítneme naslouchat, i naše nejúspěšnější boje zajistí jen velmi málo. Jak kdysi řekl papež Jan Pavel II, podle mého názoru jeden z nejvýjimečnějších zastánců demokracie na tomto či jiném kontinentu:
„Nebojte se.“
Neměli bychom se bát našich lidí, ani když vyjadřují názory, které nesouhlasí s jejich vedením.