Cecílie Jílková: Až se přestanete chovat jako komunisté, přestaneme se chovat jako ztroskotanci
Táta měl pravdu už v roce 1967: Zdá se, že moc má své nezrušitelné zákonitosti vývoje a chování, ať ji vykonává kdokoli.
Provládní novináři se radikalizují a ztratili schopnost sebereflexe. Demokracii tak mění na spolčení privilegovaných proti “antisystémovým”.
Někdo si toho mohl všimnout již před deseti lety, ale většina z nás to postřehla až s nástupem epidemie. Média navázaná na určité kruhy spojené s předchozí americkou administrativou se začala stále více podobat těm, kteří “jsou si rovnější”.
Můj otec Ludvík Vaculík tento jev, jenž se v lidských dějinách s železnou pravidelností opakuje, pojmenoval už v roce 1967. Na základě tohoto názoru pak byl vyloučen se strany a absolvoval první výslech z mnoha vedený Státní bezpečností. Asi nemusím připomínat, že po roce 1967 nastal rok 1968, přišla okupace a lidé jako můj otec (pokud nezemřeli jako můj děda) strávili dvacet let v disentu.
Zákony moci
Přestože tuto kritiku sebestředné tvrdé jádro KSČ vztahovalo pouze na sebe, ve skutečnosti je na Vaculíkových zákonech moci geniální právě jejich použitelnost na všechny režimy včetně demokracie. Doslova každý režim se může zvrhnout ve spolčení privilegovaných proti těm ostatním. Dobře to můžeme poznat například podle toho, že se někteří lidé začnou zaklínat slovním spojením “naše demokracie”. Tuto jejich demokracii si samozřejmě od “antisystémových” rozvracet nenechají.
V takových momentech vychází na světlo až krystalicky čistě jedna věc: Provládní propaganda ve skutečnosti nechrání demokratické státní zřízení, nýbrž pouze aktuální vládnoucí vrstvu těch, kteří “jsou si rovnější”.
Kriminalizace opozice
V jednom z předchozích textů jsem napsala: Rozdíl mezi Putinovými praktikami k ovládnutí veřejného mínění a vytvoření souhlasu a praktikami Evropy se stírá a blížíme se k momentu, v němž naše elity prohlásí, že pro zachování demokracie je nutné kriminalizovat názorovou opozici, přestože nic nespáchala, či zrušit volby.
Neuplynul ani měsíc a je to tady. Provládní Deník Forum24 zveřejnil text vybízející k této kriminalizaci (nejen názorové, ale dle obrázku i politické) opozice již v samotném titulku. Co přijde dál? Akce Russiagate či Voice of Europe 2.0, v níž bez důkazů a za pomoci dodnes neprokázaných tvrzení bezpečnostních agentur obviní politické oponenty ze spolčení s Rusy?
Stali jste se komunisty, proti kterým jste “bojovali”
Je smutné apelovat na novináře, kteří navíc sami v disentu nebyli (opatrný příklon k Chartě těsně před revolucí se nepočítá), aby si vzpomněli, proti čemu lidé během sametové revoluce protestovali.
Svoboda slova, pohybu, názoru, právo na informace, to vše bylo během epidemie potlačeno a nyní za to neseme a ještě poneseme mnohé následky. Média, která nebyla schopna objektivního přístupu, ztratila pravděpodobně nevratně důvěru veřejnosti. Stalo se to v globálním měřítku.
Následovala invaze Ruska na Ukrajinu a masivní válečná propaganda šikanující každého, kdo zastával názor, že uzavřít mír ihned by Ukrajinu mohlo uchránit od budoucí ničivé prohry. Lidé, kteří něco takového říkali, byli označováni za “dezoláty”, což je typické pro totalitní režimy, mimochodem včetně toho Putinova.
Po desetiletí byl hlavním argumentem proti Rusku fakt, že tam není demokracie. Dokonce i po invazi na Ukrajinu si novodobí marxisté z řad českých Pirátů brali tento argument do úst s tím, že Putin je diktátor a Rusko šikanuje svůj disent. To je samozřejmě pravda, jak ostatně ví na dvanáct let uvězněný Vadim Čeldijev.
V posledních letech se mnozí čeští novináři ale připojují k šikaně “dezolátů” a postupně se navzájem zradikalizovali až do stavu, kdy jim přijdou normální politické procesy a dokonce navrhují kriminalizovat i běžné předvolební preference.
Jak už jsem psala ve věci zrušení rumunských voleb: Válčíme tedy s Ruskem a během tohoto boje se sami Ruskem stáváme. Novodobí komunisté generují novodobý disent. Provládní novináři pak trpí komplexem “bytí na špatné straně historie” a zkouší tento disent relativizovat hypotézami o jeho zištných motivacích přesně podle scénáře Sovětského svazu.
Moskva přece také označovala české intelektuály za agenty imperialistů. Historie se stále opakuje a moc má své nezrušitelné zákony. Jak toto skončí, tedy už předem víme.