Cecílie Jílková: Rumunsko zahájilo fázi evropské dynastizace moci
Pokud může vágní obvinění manipulovat volbami, může být potlačena i jakákoli vůle lidu, která ohrožuje zakořeněné elity.
Loni v prosinci rumunský nejvyšší soud zrušil výsledky prvního kola prezidentských voleb, které 24. listopadu vyhrál populistický nezávislý kandidát Calin Georgescu.
Důvodem bylo údajné ovlivňování voličů zahraničními dezinformacemi, což měla dokazovat zpráva zpravodajských služeb, jejíž odtajnění schválil prezident Rumunska Klaus Iohannis. Zprávu prezentovaly 28. listopadu na zasedání Nejvyšší rady pro národní obranu rumunská zpravodajská služba, zahraniční zpravodajská služba a ministerstvo vnitra.
Kdo si zprávu otevře, najde v ní grafy ukazující účty na TikToku a Telegramu propagující Georgesca. 381 000 dolarů (přes 9 milionů korun) jako financování pro více než 25 000 účtů na Tik Toku mělo být údajně hrazeno Ruskem. Problém je, že pro to dodnes nemáme pevné důkazy. Samotná zpráva nepřináší důkazy přímého zahraničního vměšování.
Novinář Thomas Fazi označil rozhodnutí rumunského nejvyššího soudu za „děsivý precedens“.
„Pokud mohou vágní obvinění ze zahraničního vměšování anulovat výsledky voleb, může být podobně zvrácen jakýkoli budoucí volební výsledek, který ohrožuje zakořeněné elity. To, co se stalo v Rumunsku, bohužel není výjimkou,“ napsal.
Georgescu stále čelí trestnímu vyšetřování své kampaně, včetně obvinění z „šíření nepravdivých informací“. Přidala se podezření ze založení antisemitského sdružení, propagace válečných zločinců a fašistických organizací. V nově vypsaných volbách mu byla ústředním volebním úřadem zakázána kandidatura. Jako důvod zamítnutí žádosti o registraci byl uveden nesoulad přiznání příjmů se skutečnými příjmy politika.
Kdo zvenčí vyrábí souhlas v Rumunsku?
Zatímco toky peněz z Ruska stále nejsou dostatečně zdokumentovány a jsme nuceni důvěřovat tvrzení zpravodajských služeb, toky amerických peněz zdokumentovány jsou.
Investigativní novinář Lee Fang, člen týmu kolem kauzy Twitter Files, ve svém článku mimo jiné informoval, že rumunské Centrum nezávislé žurnalistiky sponzorovala USAID. Tato americká organizace sponzorovala také rumunský Freedom House Romania, Rumunské centrum pro investigativní žurnalistiku, Aspen Institute Romania a Balkan Investigative Reporting Network Romania.
„Tváří v tvář omezeným možnostem zvolila rumunská vláda nejméně nedemokratický způsob, jak zmírnit škody,“ napsala o soudním rozhodnutí zrušit výsledek voleb ve své analýze pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy Oana Popescu-Zamfir, prezidentka bukurešťského think tanku GlobalFocus Centre, který byl sponzorován NED a USAID. V článku také uvítala hromadné zatýkání Georgescových příznivců.
Elena Calistruová, spoluzakladatelka rumunské nevládní organizace Funky Citizens sponzorované USAID, která se zaměřuje na demokratickou angažovanost, také podpořila soudní rozhodnutí.
Nevládní organizace Expert Forum přišla s možností, že TikTok porušil své vlastní podmínky používání, když umožnil šíření pro-Georgescuovského obsahu během voleb.
Výkonný ředitel Expert Forum Septimius Pârvu na webináři poznamenal, že některé z pro-Georgescuovských účtů TikTok byly vytvořeny v roce 2016, což svědčí o „dlouhodobé operaci“. Americké velvyslanectví předtím poskytlo na vypracování „integrovaného řešení pro demokratické zpátečnictví v Rumunsku“ organizaci Expert Forum 79 964 dolarů.
Lee Fang také upozornil, že několik antidezinformačních skupin v Rumunsku dostává podporu od Open Information Partnership, konsorcia kontrolovaného Spojenými státy a Velkou Británií.
Uniklé memorandum této skupiny definuje dezinformace mimo jiné také jako zprávy založené na ověřitelných informacích, jež však zapadají „do existujících kremelských narativů, cílů nebo aktivit“ a jsou nevyvážené a zkreslující. To je v podstatě popis části obsahu řady evropských provládních médií, pokud “kremelské narativy, cíle a aktivity” nahradíme spojením odkazujícím na Evropskou unii.
Rumunský investigativní novinář Stefan Candea v roce 2021 napsal o USAID, že „skrývá tok peněz na rozvoj médií“, které proudí údajně nezávislým novinářům po celém světě prostřednictvím „offshorové struktury... veřejné peníze USA -> Delaware -> východní Evropa -> Sierra Leone -> Mexiko“. Ve své výpovědi před podvýborem americké Sněmovny reprezentantů o tom hovořil investigativní novinář Michael Shellenberger.
V cenzurovaném dokumentu německé televize NDR z roku 2024 úředník USAID potvrdil, že USAID schvaluje „roční pracovní plán“ údajně nezávislé investigativní zpravodajské organizace nazvané Projekt informování o organizovaném zločinu a korupci (OCCRP) a schvaluje její klíčové zaměstnance. Americká vláda je majoritním sponzorem OCCRP.
Šéf projektu Sullivan pro NDR uvedl, že OCCRP „byla pravděpodobně zodpovědná za to, že v pěti nebo šesti zemích došlo ke změně vlády... a premiéři byli obžalováni nebo svrženi“.
OCCRP věnuje Rumunsku ve svých investigacích pozornost. „V Rumunsku bylo zadrženo šest lidí, kteří údajně plánovali převzetí vlády a vystoupení země z NATO. Úřady dnes oznámily, že nařídily dvěma ruským diplomatům odjet kvůli podezření, že se setkali s členy „polovojenské skupiny“, informuje například ve svém článku ze 6. března. Zpráva opakuje tvrzení úřadů a zpravodajských služeb, neprezentuje však důkazy.
Kdysi bylo zvykem se ptát
Z pohledu nezúčastněného pozorovatele tedy probíhá v Rumunsku boj o vliv, v němž je jisté, že USA investovalo a investuje své dolary, ale není jisté, zda a v jakém rozsahu Rusko investuje své rubly a nasazuje své agenty vlivu. Množí se pouze obvinění, nikoli důkazy. Jenže ještě před válkou bylo však zvykem (a normální) se ptát: „Kde jsou důkazy?“
„Jsou to zpravodajské informace, které jsme odtajnili,“ řekl mluvčí ministerstva zahraničí Ned Price začátkem února 2022 novináři Mattu Leeovi na tiskové konferenci poté, co bylo oznámeno, že Spojené státy mají informace, že Rusko plánuje zinscenovat vykonstruované útoky ukrajinských vojenských nebo zpravodajských sil jako záminku pro další invazi na Ukrajinu.
„Tak kde to je? Kde jsou ty odtajněné informace?“ reagoval Matt Lee.
„Právě jsem je doručil.“
„Ne, ty jsi vyslovil řadu tvrzení a říkáš…“
„Chceš, abychom ti to vytiskli z topperu? Protože uvidíš přepis tohoto brífinku, který si můžeš vytisknout sám.“
„To není důkaz, Nede. To říkáš ty. To není důkaz. Je mi líto.“
„Zdá se mi, že by nemělo být nic neobvyklého na tom, že se Rusové možná znovu zapojují do této činnosti.“
„To, že to není obskurní, neznamená, že máte nějaký důkaz, že se to stalo nebo že se to plánuje.“
Jak už jsem psala ve svém fejetonu Všichni jste Putinovi agenti, věci by neměly být mlčky odsouhlaseny jen proto, že jsou vysoce pravděpodobné. Alespoň někteří novináři by se měli ptát „kde jsou ty informace“ zkrátka prostě proto, že je to jejich práce. A také proto, že jsme již zažili v historii situace, kdy zpravodajské instituce neříkaly pravdu.
Opírat se o tzv. demokratické instituce s odvoláním na to, že tyto v demokracii zřízené, vzniklé, udržované, ale ne nutně volené úřady tím pádem demokracii tvoří, je logika kruhem: „Jsme demokracie a zřídili jsme demokratické instituce. Tyto instituce potvrzují naši demokracii.“ Jakákoli instituce se může zvrhnout velmi rychle. Zhruba tak rychle, jak rychle se může zvrhnout jakýkoli, i demokratický, režim.
Moderní dynastizace moci
Dynastizace je jedním ze zákonů moci, které v roce 1967 na sjezdu spisovatelů pojmenoval Ludvík Vaculík. Přestože na sjezdu vystoupili také Milan Kundera, Václav Havel a další, jednalo se o projev, který popudil tvrdé jádro UV KSČ nejvíc. Během projevu opustila stranická delegace sál a proti Vaculíkovi a dalším bylo následně vedeno disciplinární řízení.
Vaculíkova premisa zněla, že moc má své nezrušitelné zákonitosti vývoje a chování, ať ji vykonává kdokoli. Prvním zákonem každé moci pak je, že chce být i nadále. Tento zákon moci Vaculík nazývá Reprodukce. Dalšími zákony jsou pak Homogenizace, Osamostatnění a Dynastizace.
„A přichází další fáze, kterou označuji jako dynastizaci,“ sděluje Vaculík ve svém desetistránkovém projevu. „V příznivé chvíli svolává moc zákonodárné shromáždění a nechá si své nezávislé postavení vtělit do ústavního zákona. Cokoli od té doby činí, podle ústavy činí. A jelikož deset, dvacet, padesát let nikdy už nedá tento bod na pořad a nikdo jiný jej podle ústavy na pořad ani dát nemůže a nikdo také nemůže podle ústavy svolat jiné zákonodárné shromáždění, dochází ústavní cestou k založení dynastie. Je to dynastie historicky nového typu, neboť zachovává jednu významnou demokratickou zásadu: kdo o to stojí, může se k ní přidat. Dynastie nemůže tedy vymřít po meči, ani po přeslici.“
V této fázi se Rumunsko se svým bezprecedentním vyloučením kandidáta na základě tvrzení státních bezpečnostních orgánů nyní zhruba nachází. Důvěra společnosti v tzv. demokratické instituce se hroutí spolu s tím, jak se na základě postupného střetu s realitou hroutí důvěra v tradiční média a s tím, jak postupně přibývají důkazy o zasahování administrativ do novinářské objektivity.
Rozdíl mezi Putinovými praktikami k ovládnutí veřejného mínění a vytvoření souhlasu a praktikami Evropy se stírá a blížíme se k momentu, v němž naše elity prohlásí, že pro zachování demokracie je nutné kriminalizovat názorovou opozici, přestože nic nespáchala, či zrušit volby.
Nedemokratické praktiky však nechrání samotnou demokracii. Pouze aktuální režim. Válčíme s Ruskem a během tohoto boje se sami Ruskem stáváme. Vyvstává otázka: Proč platíme za mocenský boj našich vůdců odevzdáním našich vlastních práv a svobod?