Bývalý vyšetřovatel CIA John Kiriakou, známý whistleblower, který odkryl praktiky CIA při výsleších vězňů, v rozhovoru pro Public News sdělil, že Russiagate nebyla pouhým politickým skandálem, ale promyšlenou operací CIA pod vedením tehdejšího ředitele Johna Brennana.
John Kiriakou byl prvním zaměstnancem CIA, který veřejně promluvil o tvrdých metodách výslechu a krutém zacházení se zadrženými islamisty. Vedl tým, který na jaře 2002 v Pákistánu dopadl zástupce šéfa teroristické sítě al-Káida Abú Zubajdu. Listu The Washington Post a televizím poté řekl, že CIA získala od zadrženého teroristy cenné informace takzvaným waterboardingem. Odpykal si za to 23 měsíců vězení a stal se prvním, kdo byl po 27 letech za podobný čin ve Spojených státech odsouzen.
Russiagate: Operace CIA, nikoli FBI
Kiriakou označil v rozhovoru s Michaelem Shellenbergerem Russiagate za operaci CIA, která měla za cíl zdiskreditovat Trumpa jako údajného ruského agenta. Tato tvrzení doplňují zjištění zpravodajských platforem Public a Racket a zpráva zvláštního vyšetřovatele ministerstva spravedlnosti Johna Durhama, která kritizovala počátek vyšetřování Trumpovy kampaně FBI.
Tradiční pohled na Russiagate tvrdí, že FBI zahájila vyšetřování Trumpovy kampaně, známé jako Crossfire Hurricane, na základě „surových, neanalyzovaných a nepodložených zpravodajských informací“, jak uvedl John Durham. Kiriakou však tvrdí, že skutečným iniciátorem nebyla FBI, ale CIA pod vedením Johna Brennana. „Vždycky jsem věřil, že za Russiagate stojí Brennan,“ prohlásil Kiriakou, který Brennana označil za „jednu z nejtemnějších postav naší generace“.
Podle zpráv Public a Racket Brennan využil zahraniční zpravodajské zdroje, aby předali CIA informace, které měly sloužit k „nalákání“ naivních poradců Trumpovy kampaně, jako byli Carter Page a George Papadopoulos. Tyto informace byly následně předány FBI, která na jejich základě zahájila vyšetřování. Kiriakou popisuje tuto taktiku jako klasickou metodu CIA, kdy se kolem stolu plánují operace s cílem „dostat se z bodu A do bodu C a cestou někoho zničit“. Jako příklad uvádí i extrémní scénáře, kdy agenti zvažují, jak přimět zdroj k sebevraždě nebo ho kompromitovat prostřednictvím „dětské prostitutky“.
Kiriakou zdůrazňuje, že FBI v této operaci sehrála spíše podřadnou roli. Peter Strzok, agent FBI, který vedl vyšetřování, byl podle Kiriakoua „zarytým demokratem“, který byl snadno zmanipulován a stal se obětí Brennanova plánu. Kiriakou odhaduje na 80 % pravděpodobnost, že Strzok nevěděl, že je využíván jako nástroj CIA.
Osobní zkušenost s Brennanem
Kiriakouova tvrzení o Brennanovi mají osobní rozměr. V roce 2012 byl Kiriakou obviněn z pěti trestných činů, včetně špionáže, poté, co v rozhovoru pro ABC News odhalil podrobnosti o CIA programu zahrnujícím mučení vězňů. V průběhu soudního procesu pak objevil dokumenty, které ukazují, jak Brennan tlačil na tehdejšího ministra spravedlnosti Erica Holdera, aby ho obvinil ze špionáže, přestože Holderovi lidé shledali, že Kiriakou špionáž nespáchal.
„Brennan napsal: ‚Stejně ho obviňte a nechte ho se bránit.‘ A tak udělali,“ vzpomíná Kiriakou. Nakonec byl donucen přijmout dohodu o vině, což vedlo k 23 měsícům vězení, poté, co vyčerpal své finance na právní obhajobu.
Kiriakou poukazuje na paradox, že nikdo z CIA spojený s mučícím programem nebyl nikdy stíhán. „Kdyby John mučil lidi, byl by v bezpečí. Ale protože na to upozornil, šli po něm,“ poznamenal tehdy jeho právník.
Politická motivace a absence důkazů
Kiriakou tvrdí, že Russiagate nebyla výsledkem velké globální konspirace, ale spíše stranického fanatismu a nenávisti vůči Trumpovi. Tato nenávist byla podle něj zvláště silná u liberálních představitelů zpravodajské komunity, kteří se za Obamovy administrativy stali politicky angažovanými. Například petice 51 bývalých vysokých důstojníků CIA, kteří naznačili, že laptop Huntera Bidena nese „známky ruské informační operace“, podle Kiriakoua ukazuje na zneužití zpravodajských zdrojů k podpoře politických cílů Demokratické strany.
Klíčovým prvkem Russiagate byla tzv. Steelova složka, dokument sestavený bývalým důstojníkem MI6 Christopherem Steelem. Kiriakou, který se Steelem v minulosti setkal, ho popisuje jako seriózního profesionála, který však byl nechtěně vtažen do politické hry. „Steele jen sbíral informace a předal je dál. Nebyl to on, kdo tvrdil, že jsou pravdivé,“ vysvětluje. Problémem bylo, že klienti, tedy kampaň Hillary Clintonové, tyto neověřené informace využili k vytvoření narativu o Trumpově údajné zradě.
Manipulace a absence dohledu
Kiriakou v rozhovoru zdůrazňuje, že CIA operuje s minimálním dohledem ze strany Kongresu, což jí umožňuje provádět operace, jako byla Russiagate, bez větší odpovědnosti. „Zákony na to už existují, jen se nevynucují,“ komentuje. Absence efektivního dohledu je podle něj klíčovým faktorem, který umožňuje zpravodajským agenturám překračovat své pravomoci. Jako příklad uvádí nedostatek zájmu kongresmanů o důsledné vyšetřování, kdy se spokojí s odpověďmi, že informace jsou „klasifikované“, aniž by požadovali další podrobnosti.
Další znepokojivou praxí je využívání tzv. „cutoutů“ – prostředníků, jako jsou think-tanky typu Aspen Institute nebo Stanford Cyber Policy Center, kteří slouží jako zástěrka pro operace CIA. Tyto organizace, často financované vládou USA, podle Kiriakoua pomáhají šířit narativy, které podporují zájmy zpravodajské komunity, například v případě předběžného diskreditování zprávy o laptopu Huntera Bidena jako „ruské dezinformace“.
Budoucnost CIA a nutnost reformy
Kiriakou zásadně zpochybňuje potřebu existence CIA. „Všechno, co CIA dělá, je duplikováno jinde ve vládě,“ tvrdí. Analytickou činnost podle něj vykonává ministerstvo zahraničí a DIA, nábor špionů Pentagon, a technologické operace zajišťují organizace jako DARPA nebo NSA. Navrhuje, aby se CIA, pokud má pokračovat, zaměřila výhradně na sběr zpravodajských informací a analýzu, nikoli na paramilitární operace nebo manipulaci s domácími médii. „CIA by neměla mít nic společného s tím, co se píše na Twitteru nebo v New York Times,“ zdůrazňuje.
Kiriakou také kritizuje nedostatek jazykových schopností v CIA, což považuje za „neodpustitelné“. Například v době jeho působení v protiteroristickém centru CIA bylo jen 16 důstojníků v operačním ředitelství, kteří mluvili arabsky. Navrhuje povinné jazykové školení pro všechny zaměstnance a pravidelné opakovací kurzy pro ty, kteří působí v zahraničí.
