Zemřel muž, který pomohl ukončit válku ve Vietnamu: Daniel Ellsberg
Daniel Ellsberg, hrdina kauzy Pentagon Papers, zemřel v pátek 16. června ve věku 92 let ve svém domě v Kalifornii.
Daniel Ellsberg, vojenský analytik a stratég Pentagonu, který učinil v roce 1971 osudové rozhodnutí zveřejnit tajnou historii amerických lží a podvodů ve Vietnamu, zemřel v pátek ve svém domě v kalifornském Kensingtonu v Bay Area. Bylo mu 92 let. Příčinou smrti byla rakovina slinivky břišní, uvedla jeho manželka a děti v prohlášení.
Že je nevyléčitelně nemocen a lékaři mu predikují tři až šest měsíců života, oznámil Ellsberg již v březnu tohoto roku v e-mailové zprávě, na svém webu a Facebooku. Následně ještě aktivně publikoval a poskytoval rozhovory.
Pentagon Papers
Zveřejnění Pentagon Papers - 7 000 vládních stránek s usvědčujícími odhaleními o podvodech po sobě jdoucích prezidentů, kteří překračovali své pravomoci, obcházeli Kongres a uváděli americký lid v omyl - uvrhlo národ, který byl již tak zraněný a rozdělený válkou, ještě hlouběji do hněvivé kontroverze.
Vedlo to k nezákonným protiopatřením Bílého domu s cílem zdiskreditovat Ellsberga, zastavit úniky vládních informací a zaútočit na domnělé politické nepřátele, což vedlo k plejádě zločinů známé jako aféra Watergate, která vedla k ostudě a rezignaci prezidenta Richarda M. Nixona.
Vyvolala také konfrontaci mezi Nixonovou vládou a deníkem The New York Times, jehož zveřejnění pentagonských dokumentů vláda odsoudila jako akt špionáže ohrožující národní bezpečnost. Nejvyšší soud USA však potvrdil právo na svobodu tisku.
Ellsberg byl obviněn ze špionáže, spiknutí a dalších trestných činů a souzen u federálního soudu v Los Angeles. V předvečer jednání poroty však soudce případ zamítl s poukazem na pochybení vlády, včetně nezákonných odposlechů, vloupání do kanceláře Ellsbergova bývalého psychiatra a korupční nabídky prezidenta Nixona jmenovat soudce ředitelem FBI.
Počátky proměny
Příběh Daniela Ellsberga v mnoha ohledech odráží americkou zkušenost ve Vietnamu, která začala v 50. letech 20. století jako boj proti komunismu v Indočíně a skončila v roce 1975 ponižující porážkou ve zničující válce, která zabila více než 58 000 Američanů a miliony Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů.
Ellsberg byl ve Vietnamu osobně v roce 1965 jako poradce ministra obrany Roberta S. McNamary, aby zhodnotil civilní pacifikační programy. Připojil se ke generálmajoru Edwardu G. Lansdaleovi, odborníkovi na boj proti povstalcům, a 18 měsíců doprovázel bojové hlídky do džungle a vesnic.
To, co viděl, odstartovalo jeho proměnu. Byly to rostoucí počty mrtvých civilistů, umučených zajatců a vypálených vesnic, litanie brutality zapsané ve vojenských hlášeních z terénu jako "operace "vyčistit a zadržet".
Studie o 7000 stranách
Ministru McNamarovi Ellsberg sdělil svou chmurnou predikci pokračující smrti a ničení, která možná skončí americkým ústupem a vítězstvím Severního Vietnamu, to však nemělo kýžený účinek. McNamara Ellsberga však v roce 1967 povolal spolu s dalšími 35 lidmi, aby sestavili studii historie vietnamského konfliktu.
Tuto studii po jejím dokončení Ellsberg spolu s kolegou Anthonym J. Russoem mladším okopíroval a v roce 1970 předal fragmenty senátorovi J. Williamu Fulbrightovi, předsedovi Výboru pro zahraniční vztahy, a dalším členům Kongresu. Všichni však z opatrnosti o své kariéry a ze strachu z právních postihů odmítli jednat.
Ellsberg tedy kontaktoval Neila Sheehana, veterána a dopisovatele New York Times, kterého poznal ve Vietnamu. Sheehan v přesvědčení, že dokumenty jsou "majetkem lidu" a byly zaplaceny "krví jeho synů", odvezl kopii do New Yorku, kde týmy reportérů a redaktorů Timesů pracovaly v hotelovém apartmá nepřetržitě několik týdnů, aby připravily materiál ke zveřejnění.
Pokus o cenzuru
13. června 1971 Timesy zveřejnily první z devíti dílů výňatků a analytických článků o Pentagon Papers. Reakce byla rychlá. Generální prokurátor John N. Mitchell s odvoláním na zákony o špionáži a spiknutí varoval Timesy, že ohrožují národní bezpečnost, a prohlásil, že novinám hrozí zničující právní kroky.
Redaktoři, právníci a vydavatel Timesů Arthur O. Sulzberger se poradili a vydávání pokračovalo. Po třetí části však ministerstvo spravedlnosti dosáhlo soudního zákazu a vydávání zastavilo.
Ellsberg však mezitím předal dokumenty dalším publikacím, včetně deníku The Washington Post. Vláda Ellsberga zažalovala. Timesy a The Post se obrátily na Nejvyšší soud, který 30. června soudní zákaz zrušil a umožnil pokračovat v publikování.
Klíčová odhalení
Pentagon Papers odhalily nejen to, že několik po sobě jdoucích amerických prezidentů cíleně rozšiřovalo válku, ale také to, že si byli vědomi, že ji Spojené státy pravděpodobně nevyhrají. Dokumenty také odhalily rozbujelý cynismus vysokých úředníků vůči veřejnosti a přehlížení obrovských obětí války. Pan Ellsberg označil konflikt za "americkou válku téměř od samého počátku".
Bílý dům začal pana Ellsberga brzy pronásledovat. Pod vedením poradce prezidenta Nixona pro vnitřní záležitosti Johna D. Ehrlichmana byla vytvořena jednotka zvaná "instalatéři", která měla za úkol ucpávat úniky informací a provádět tajné operace, včetně vloupání do kanceláře Ellsbergova psychiatra (žádné škodlivé spisy se nenašly) a v roce 1972 do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu. Zatčení lupičů tam odstartovalo rozuzlení, které v roce 1974 vedlo k Nixonově rezignaci.
Zrušení obvinění
Daniel Ellsberg, který se nakonec přestal skrývat a veřejně se vzdal, a pan Russo, jeho kolega, byli obviněni ze špionáže, spiknutí a dalších trestných činů, za něž jim hrozilo celkem 115 let vězení. Po procesním pochybení v roce 1972 byli v roce 1973 souzeni před soudcem Williamem M. Byrnem Jr. u federálního soudu v Los Angeles. Než se však případ dostal před porotu, soudce všechna obvinění zrušil z důvodu nesprávného postupu vlády.
Soudce Byrne uvedl, že G. Gordon Liddy a E. Howard Hunt, kteří zosnovali vloupání do Watergate, se vloupali do kanceláře Lewise J. Fieldinga, bývalého Ellsbergova psychiatra, v neúspěšném pokusu najít proti němu kompromitující důkazy; že FBI nezákonně odposlouchávala Ellsbergovy rozhovory; a že během soudního procesu nabídl pan Ehrlichman soudci ředitelství FBI.
Zatímco prezident Nixon odstoupil a představitelé Watergate šli do vězení, Ellsberg byl nadále aktivní v protiválečném hnutí a vystupoval na shromážděních a v kampusech po celé zemi. Zasazoval se také o odzbrojení a vystupoval proti jaderným zbraním.
Odsouzení invaze do Afghánistánu
Po teroristických útocích z 11. září 2001 Ellsberg odsoudil rozhodnutí prezidenta George W. Bushe provést invazi do Afghánistánu v rámci pátrání po Usámovi bin Ládinovi, který byl z útoků obviněn, a potlačit fanatický režim Talibanu, který poskytoval útočiště teroristům. Sžíravě kritizoval také Spojenými státy vedenou válku v Iráku, která si během téměř devíti let konfliktu vyžádala tisíce amerických životů a podle některých odhadů stála 2 biliony dolarů.
Ellsberg byl také autorem mnoha článků v novinách a časopisech a několika knih, včetně "Dokumentů o válce" (1972) a "Tajemství: A Memoir of Vietnam and the Pentagon Papers" (2002). Kniha "Secrets" získala několik ocenění a byla chválena recenzenty, včetně Tran Van Dinha v časopise The Christian Century, který ji označil za "dojemný příběh osvíceného občana, který se odvážil říci pravdu moci a věřil v ochranu, kterou mu poskytuje Listina práv".
Utajované plány jaderných úderů proti Číně
V roce 2021, v době obnoveného napětí mezi Spojenými státy a Čínou kvůli Tchaj-wanu, se Ellsberg dostal na titulní stránky novin tím, že upozornil na dlouho utajovanou vládní studii, kterou si kdysi také tajně okopíroval. Zpráva naznačovala, že Pentagon vypracoval plány jaderného úderu na Čínu v roce 1958, když Mao Ce-tungovy komunistické síly začaly ostřelovat ostrovy kontrolované Tchaj-pejí v Tchajwanském průlivu.
Ellsbergovy memoáry "The Doomsday Machine" (2017), v nichž popsal své působení v 50. a 60. letech 20. století v RAND Corporation a Pentagonu, popisují éru děsivého šíření jaderných zbraní a kontroly nad nimi a zaníceně varují, že nebezpečí jaderného holokaustu stále existuje. Graham Allison v recenzi pro deník The New York Times ocenil "Ellsbergovu snahu názorně ukázat skutečné šílenství 'stroje soudného dne' a pošetilost sázky na vzájemně zaručené zničení".
Daniel Ellsberg získal v roce 2018 švédskou cenu Olofa Palmeho za "hluboký humanismus a výjimečnou morální odvahu". Investigativní novinář a držitel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh se o Ellsbergovi vyjádřil ve svém nedávném textu:
„…chápal a soucítil s mou dychtivostí - dokonce s mou potřebou dozvědět se vše, co jsem mohl, o jeho světě tajemství a lží, o věcech řečených nahlas a skrytých v přísně tajných dokumentech. A tak se s radostí stal mým učitelem a naučil mě, kde a jak nahlédnout do zapadlých koutů americké zpravodajské komunity.“