Cecílie Jílková: Poznámky k Druhé americké revoluci
Alespoň někdo z těch, kterým byl celé roky také odpírán pocit zadostiučinění, by se měl i ve chvíli oslav ptát: Jaká jsou rizika?
“Uplynuly tři týdny od začátku druhého prezidentství Donalda Trumpa, a ten již prakticky předal ministerstvo financí a více než tucet dalších ministerstev a agentur Elonu Muskovi a jeho týmu mladých digitálních supů,” uvádí svůj poslední článek Seymour Hersh.
Tento legendární veterán americké investigativní žurnalistiky a držitel Pulitzerovy ceny před dvěma lety šokoval svět článkem Jak Amerika zlikvidovala plynovod Nord Stream. Svá tvrzení opřel o zdroje z nejbližšího okolí prezidenta Bidena a z nitra zpravodajské komunity.
Bidenova administrativa Hershovu podrobnou zprávu tehdy rychle odmítla, mluvčí ministerstva zahraničí Ned Price ji označil za "falešnou" a naznačil, že ti, kdo věří její verzi událostí, jsou "naivní" a "důvěřiví". Po dvou letech se mi však Hershův popis událostí zdá ze všech následně nabízených alternativ jako jediný skutečně pravděpodobný.
Pro server Reportéři on-line jsem za dva roky přeložila několik textů Seymoura Hershe, protože poskytují bohatý vhled do toho, jak fungovala americká investigativní žurnalistika, než se později rozbila.
Přeložila jsem také titulky k na Oscara nominovanému dokumentu o kauze Pentagon Papers, představujícímu Daniela Ellsberga - další ikonu, která změnila běh amerických dějin a která Hershe dle jeho vlastních slov zasvětila do umění, “jak nahlédnout do zapadlých koutů americké zpravodajské komunity”.
Celoživotní práce Seymoura Hershe je přesvědčivým důkazem toho, že tento muž vidí “pod pokličku” věcí. Ve svém posledním článku vyjadřuje lítost nad tím, že politováníhodný mentální vstav prezidenta Bidena neakcentoval ve svých zprávách víc, přestože o tom měl informace od zdrojů z prezidentova okolí.
Za nečekaný důsledek Bidenovy neschopnosti vést zemi pak označuje Hersh “tým digitálních supů”, kteří právě teď “pošlapávají ústavu a zároveň shromažďují ekonomické údaje a zpravodajské informace o všem, co jim přijde pod ruku”. Týmem supů je míněna skupina programátorů, kteří pod vedením Elona Muska vykonávají audit amerických institucí.
Mezitím americká demokratická média i Kongres stále řeší, jestli to, co nyní pozorujeme, je Druhá americká revoluce, počátek ultra pravicové diktatury, nebo jestli je to legitimní plnění předvolebních slibů. Republikánská část Spojených států se těmito úvahami tolik nezaobírá, protože kroky nové administrativy poskytují frustrované většině Američanů dlouho odpíraný pocit zadostiučinění.
Jako někdo, kdo už jednu “sametovou revoluci” zažil a byl přitom přímo “uvnitř”, vidím určité paralely. Nekritické nadšení a nekonečnou důvěru v nové národní lídry. Mhouření očí nad prostředky, které posvětil vznešený účel. Uprostřed vítězství si nikdo nechce kazit náladu starostmi. Ale starosti bychom si dělat měli. Už jen proto, že pravda se nalézá skrze diskusi.
Alespoň někdo z těch, kterým byl celé roky také odpírán pocit zadostiučinění, by se měl i ve chvíli oslav ptát: Jaká jsou rizika? A bude tento americký model bratrství státu s technologickými korporacemi skutečně demokratickou alternativou k ruskému hybridnímu kapitalismu dohledu?
Při vyjmenovávání nekalých praktik USAID stále v americkém prostředí nezaznívá kritika financování vývoje ukrajinských digitálních identit a lobbingu pro gigantický sběr biometrických dat více než miliardy občanů Indie. Při vášnivé obhajobě svobody slova na velmi velkých platformách nezaznívá obhajoba práva na digitální soukromí. Pouhou pseudonymitu totiž umí nabídnout i totalitní režimy.
Zatím si tedy do svých poznámek o průběhu Druhé americké revoluce značím, že to jde dobře. Není to nedostatečné, ale není to výborné. Pokud se rozhodneme od spolužáků za oceánem opisovat, měli bychom nasadit laťku hned od začátku o dva stupně výš. Abychom si na konci, i po všech nevyhnutelných selháních, mohli říct, že jsme to zvládli aspoň chvalitebně. Kdo se hlásí jako dobrovolník?