Cecílie Jílková: Měli bychom se všichni trochu uklidnit
AI je - a bude stále více - běžnou součástí naší každodenní reality. Nejlepším způsobem, jak z ní nemít strach, je ji ovládnout.
Lidé se odjakživa bojí neznámého. Báli jsme se parního stroje, automobilu, elektřiny, internetu a bojíme se AI. Strach jako pomůcka pro přežití v džungli smysl dává. Nepřibližujeme se ke zvířeti, jehož chování nedokážeme předvídat. Podobně postupujeme většinou i u lidí.
Žití v trvalém strachu nicméně generuje nadbytečný stres a vede ke stagnaci. Proto je v případě nevyhnutelných součástí každodenní reality efektivnější tyto prvky podrobně prozkoumat a poznat. AI je - a bude stále více - běžnou součástí naší každodenní reality. Nejlepším způsobem, jak z ní nemít strach, je ji ovládnout. Ten, kdo řídí vývoj, udává směr. Kdo pláče strachy v koutě, odevzdal otěže.
Vzpoura robotů za 3, 2, 1…
Děsivé dystopické obavy z AI souvisí s jejím nekontrolovatelným vývojem a růstem. Marketing výzkumníků, kteří se snaží novináře přesvědčit o tom, že prožíváme něco revolučního a za dva měsíce se může celé odvětví posunout šokujícím způsobem vpřed, cílí především na potenciální zákazníky a jejich obavy z toho, aby nezaostali za konkurencí. Novináři na oplátku s radostí generují titulky zaměřené na proklik a prodej reklamy.
Společně pak tyto dvě skupiny vytvářejí ve společnosti pocit, že vzpoura AI robotů je za dveřmi. Je to samozřejmě daleko poutavější vyprávění, než nudný popis práce algoritmů, které počítají průměry z velkých data setů. Téměř sto procent ze stovek miliard dolarů, které AI ročně vydělává firmám jako Google a Meta, proudí z doporučování relevantní reklamy a filtrování spamu.
V oboru ALife, který by dokázal vdechnout například jazykovým modelům schopnost nezávislé, samovolné evoluce, se proti tomu nic zvláštního neodehrává. AI, se kterou přicházíme denně do styku, se sama nedokáže rozvíjet a nedokáže řešit problémy, které v minulosti řešit neuměla. K těmto zlepšením neustále potřebuje člověka. Měli bychom se všichni trochu uklidnit.
Bát se máme lidí
Svět se spíše pohne směrem k dystopii ne proto, že je v něm mnoho špatných vynálezů, ale proto, že je v něm mnoho špatných lidí. A my opět děláme tu chybu, že místo počtu vrahů chceme eliminovat počet zbraní. Místo nežádoucího lidského chování bychom rádi regulovali AI nástroje, které samy o sobě rizika nepřinášejí. Zákaz či bojkot AI je jednodušší než osvěta ve věci individuální morální zodpovědnosti.
Ten, kdo chce sbírat nekonečné množství dat, aby je následně zpeněžil, není samotná AI, je to člověk. Hybridní kapitalismus dohledu nebuduje AI. Buduje ho člověk.
Přestaňte plakat v koutě
Největším AI vynálezem člověka bude takový nástroj, který přirozené lidské vlastnosti a vlastnosti trhu využije k prevenci dystopie. Než plakat v koutě, daleko výhodnější by tedy bylo vzít do rukou vývoj AI a nastavit mu nový trend směrem od destruktivní centralizace.
Vyvíjet algoritmy, které šetří čas, zefektivňují investované peníze, dělají za člověka nudnou práci, podporují kreativitu, malé a domácí podnikání, eliminují nadbytečný přesun zboží napříč kontinenty, zvyšují soukromí. Výsledkem by měla být úspora peněz, lepší životní prostředí, vyšší prosperita, více volného času, svobody a méně nemocí. Investice by měly jít do start-upů na svižné nástroje nabízející přirozenou alternativu k nadnárodním obrům a panovačným domácím otesánkům. Zvládneme to?