Cecílie Jílková: Kde se bere HATE SPEECH? Děti se zlobí
Zdravý rozum v diskusi je možné porazit leda lstí. Pravda je lež. Pravda je dezinformace. Pravda je hate speech.
Vždycky mi připadalo zvláštní, kolik energie jsou někteří lidé schopni vložit do nenávisti. Nenávist nepřináší radost ani jedné straně. Když se dnes podívám okolo sebe, vidím především lidi, kteří zasluhují soucit a pochopení. Všichni bez rozdílu prožíváme problémy. Nenávist jen popostrčí svět blíž do temnoty. Proč na to plýtvat palivem?
Nenávist ze msty
Svět je plný zraněných dětí, které ztratily víru v Dobro. Často jsou z nich politici. “Pokud neexistuje nic čistého a neposkvrněného, za čím máme jít?” Ztracené děti jsou schopny udělat cokoli pro pochvalu od někoho, koho respektují, nebo pro chválu nohsledů. Vnitřní prázdnotu kompenzují vnějším bohatstvím, pocit sebenaplnění nahrazují pocitem moci. Čím více ztracených dětí, tím méně ušlechtilých skutků, na kterých stojí civilizovaná společnost. To už jsem psala v jiném fejetonu, který se jmenuje Všichni nám lhali.
Kmenové hemžení
Posedlost vítězstvím. Potřeba mít pravdu. Plácání po zádech a vzájemné potvrzování pocitů. Arogance sebeklamu, že jsem našel správné a trvalé řešení. Víra šířená mečem. Nenávist mezi kmeny. I to už jsem psala v textu nazvaném Den před koncem dějin.
Psala jsem také o tom, že zdravý rozum v diskusi je možné porazit leda lstí: zaprvé znemožněním, odmítnutím nebo zákazem diskuse; zadruhé chytračením pomocí nejrůznějších poznatků, které byly veřejnosti odepřeny a má je k dispozici pouze aktuálně protěžovaná skupina; zatřetí demagogií; začtvrté stokrát opakovanou lží. Jednou z takových lží je argument, že svobodu slova je třeba regulovat, protože se na sítích šíří hate speech.
Virus pravdy
Ve skutečnosti si zas jen moc hledá způsoby, jak sama sebe upevnit, homogenizovat a dynastizovat se tak, aby už nikdy nikdo nemohl řádným legislativním způsobem její panování přerušit. A tak přijímá takové zákony a ústavy, které nedovolují zpochybnění. Za nebezpečný virus je zde označován jiný názor. Pravda je lež. Pravda je dezinformace. Pravda je hate speech. Pravda se nám nesmí volně šířit na sociálních sítích, protože by mohla někoho nakazit.
Oni nemají následníky
Když naposled těmito slovy popsal chování moci Ludvík Vaculík, přijely sovětské tanky. To, co původně vypadalo jako kosmetická úprava socialismu, se během Pražského jara zvrhlo v nekontrolovatelný obrodný proces, který nebylo možné po domluvě předat do rukou nových neřiditelných tribunů lidu. Znamenalo by to definitivní konec socialismu.
Bylo tedy nutné moc znovu uchvátit pod svou kontrolu násilím. A to se nám děje i dnes. Pokud všichni pečlivě nastrčení a kontrolovatelní tribuni lidu selhali a většinová společnost je nevolí a nerespektuje, bude se stará moc držet násilím tak dlouho, dokud následníci vhodní pro předání moci nebudou připraveni, nebo dokud se celý systém moci nezhroutí.
Kdo moc nepotřebuje
Ten, kdo byl před kolapsem utlačován mocí, ten ji nepotřebuje. Komu moc vadila v tom, aby se měl lépe, tomu se bez ní bude dařit. Zděšení úředníci si ukazují prstem na individualisty (kteří si v klidu již roky dělají věci po svém) jako na “anarchisty”. Ve své degeneraci za nimi zaostávají o generaci a jejich neschopnost porozumět takové paralelní společnosti v nich probouzí nejhlubší pudovou nenávist.
Děti se zlobí
Pokud si to nemohu osvojit, musím to zničit. Pokud to nedokážu ovládat, musím to rozbít. V záchvatu agrese ničím nejen cizí hračky, ale i ty svoje. Vysilujícím pláčem na zemi se vyčerpám až do usnutí. Dospělí zatím chodí kolem a dělají svoji dospělou práci.