Zpravodajství bez naděje: Kam se obrátit pro pozitivní zprávy?

Podle jedné z teorií je naděje kognitivní dovednost, která lidem pomáhá odmítnout status quo a představit si lepší cestu. Desetiletí výzkumu také prokázala, že naději lze spolehlivě měřit a učit.

Mnozí lidé se začali v poslední době vyhýbat zpravodajství, protože díky němu upadají do beznaděje, říká Amanda Ripley ve svém článku pro The Washington Post.

Amanda Ripley popisuje své setkání s autorem knihy Neobyvatelná Země, které proběhlo před několika lety na koktejlovém večírku ve Washingtonu. Autor knihy, novinář David Wallace-Wells sdělil, že hodlá ve své knize přenést čtenáře do budoucnosti a v živé, děsivé próze popsat všechny katastrofy, které by mohly nastat v důsledku klimatických změn: nedýchatelný vzduch, vymírající oceány, hlad, záplavy.

Dávat naději není cíl

Na otázku, zda čtenářům Wells nabídne nějakou naději, odpověděl novninář: "Není mým úkolem dávat lidem naději." Kniha Neobyvatelná země se stala ve Spojených státech bestsellerem.

Již dříve Ripleyová kritizovala tradiční zpravodajství, které dle jejího názoru přehlíželo a podceňovalo dějové linie příběhů a rozměry, které lidé potřebují, aby se jim v moderním světě dařilo - přičemž třemi nejvýznamnějšími chybějícími prvky byly naděje, angažovanost a důstojnost.

Tento názor vyvolal u čtenářů The Washington Post nečekanou odezvu. Ozvaly se tisíce čtenářů, kteří se ocitli ve stejném dilematu: chtěli být informováni o světě, ale zároveň nechtěli být zatlačeni do fatalismu. Mnozí z nich uvedli, že vzali věci do vlastních rukou. Jeden muž poté, co si vyslechl v rádiu příběhy s tragickým koncem, sám vyhledává na Googlu příklady lidí, kteří se aktivně snaží vyzrát na tytéž problémy. Nalezené odkazy pak sdílí se svými přáteli a rodinou na Facebooku, čímž v podstatě supluje práci, kterou novináři dělat nechtějí.

Trochu jiné zpravodajství

Jiní nabádali číst alternativní média. Další čtenáři psali, že hledají útočiště ve sportu či lokálních zprávách. V Česku se čistě pozitivnímu zpravodajství věnuje server Pozitivní zprávy.

"Nechci vaši naději," řekla klimatická aktivistka Greta Thunbergová na Světovém ekonomickém fóru v roce 2019. "Chci, abyste panikařili." Vědci však zjistili, že lidé se silnější schopností naděje dosahují lepších výsledků ve škole, sportu i v práci.

Výzkum naděje

Podle jedné z teorií je naděje kognitivní dovednost, která lidem pomáhá odmítnout status quo a představit si lepší cestu. "Naděje je přesvědčení, že vaše budoucnost může být lepší a světlejší než vaše minulost a že se na jejím zlepšení skutečně podílíte," uvádějí Casey Gwinn a Chan Hellman ve své knize "Hope Rising". V podobě rovnice vypadá naděje takto:

naděje = cíle + plán cesty + síla vůle

Desetiletí výzkumu také prokázala, že takto definovanou naději lze spolehlivě měřit a učit. Pomocí dvanácti otázek nazvaných Škála naděje - on-line verzi je možné vyplnit zde - více než dva tisíce studií prokázalo, že lidé se schopností naděje lépe zvládají nemoci, bolest a zranění a dosahují lepších výsledků v hodnocení štěstí, cílevědomosti a sebeúcty. Mezi oběťmi domácího násilí, zneužívanými dětmi a lidmi s dalšími formami traumat se naděje jeví jako jeden z nejúčinnějších dosud prozkoumaných léků.

Zůstat v obraze a neklesat na mysli

"Je důležité říci, co naděje není," napsala Rebecca Solnitová ve své knize "Naděje ve tmě". "Není to přesvědčení, že všechno bylo, je nebo bude v pořádku."

Nevyhýbat se povědomí o problémech zvyšuje šance na jejich vyřešení. Pozitivní, aktivní přístupy k řešení však přináší lepší výsledky.

Chan Hellman, autor knihy „Hope Rising“ doposud se svými kolegy z Centra pro výzkum naděje na Oklahomské univerzitě v Tulse vyškolil více než 22 000 státních zaměstnanců v Oklahomě, Kalifornii a Washingtonu, aby cíleně pěstovali naději - a to nejen mezi jednotlivci, ale v celých systémech, mimo jiné v programech sociální péče, školních obvodech a věznicích. Zjistili, že to snižuje vyhoření a zlepšuje výsledky pracovníků i jejich nadřízených. "Je to doslova strategické plánování," říká Hellman. "Naděje je proces. Výsledkem je blahobyt."

"Naděje je tvárná," říká Matthew Gallagher, klinický psycholog, který se nadějí zabývá na Houstonské univerzitě. "Není to statická věc, jako třeba to, jak jste vysocí. Může se měnit."