Autor slavných filmů “Ucho”, “Kočár do Vídně”, “Páni kluci” či “Slasti otce vlasti” Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku. Dojmy a inspirace z tohoto životního období zachycuje Procházkova kniha Zelené obzory, která byla později zpracována i jako film.
V Ondrášově však setrval Procházka pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Díky jeho vlivu vznikly navzdory cenzuře například filmy režiséra Jana Němce “Démanty noci” a “O slavnosti a hostech”, či “Sedmikrásky” režisérky Věry Chytilové.
Rozchod s režimem
Po názorovém rozchodu s hlavním politickým proudem i prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 se Procházka podílel na vzniku reformního křídla KSČ. Současně své názory sdílel i z pozice místopředsedy Svazu československých spisovatelů.
Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci).
Předčasné úmrtí
Jan Procházka zemřel v pouhých 42 letech krátce po štvavé kampani v Československé televizi a v novinách Rudé právo. Během kampaně se na podporu Procházky veřejně vyjadřoval jeho současník, spisovatel Ludvík Vaculík.
“Dne 22. 4. 1970 vysílala televize pořad o Janu Procházkovi založený na rozhovoru, který Jan Procházka vedl s jiným občanem. Rozhovor byl natočen bez vědomí a souhlasu obou účastníků, a to – jak mi řekl Jan Procházka – v soukromém bytě.
Z rozhovoru nebylo zřejmé, že by šlo o nějakou trestnou činnost, což by jinak mohlo být úřední omluvou pro odposlouchávání. Účel byl tedy pouze skandalizační a propagandistický, přičemž jde o propagandu zaměřenou na nejméně uvědomělou část občanstva a na její nejprimitivnější pudy. Většina lidí ani neví, co všechno se dá s magnetofonovým páskem provádět. Já, pane prokurátore, to však dobře vím, protože jsem pracoval léta v rozhlase. Na pásku jsou tak zřetelné střihy, že pro kohokoliv trochu soudného ztrácí tento záznam všechnu hodnověrnost, neboť nikde není kontrola, zda nebyl změněn celý smysl jednotlivých vět. Po odborné stránce jde tedy o ubožácké břídilství, jež počítá s tím, že většina lidí jsou blbci a stejní ubožáci,” píše v otevřeném dopise generálnímu prokurátorovi Ludvík Vaculík.
Ostře sledovaný pohřeb
Později nesl také rakev Jana Procházky během pohřbu, který ostře sledovala StB, a proto na něj dorazili jen nejodvážnější z umělců. Dalším z přítomných umělců byl např. kameraman Spalovače mrtvol Stanislav Milota.
Dokument o předčasném úmrtí Jana Procházky pod názvem “V žáru moci” později natočila Česká televize.
Nejstarší dcera Jana Procházky, spisovatelka Lenka Procházková, později publikovala své knihy v samizdatovém vydavatelství Edice Petlice, kde se seznámila s Ludvíkem Vaculíkem, stali se životními partnery a měli spolu dvě děti: Cecílii Jílkovou a Josefa Vaculíka.
