Projev Javiera Mileie na Summitu budoucnosti OSN
Proneseno 24. září 2024 v sídle OSN v New Yorku.
Orgánům Organizace spojených národů, zástupcům jednotlivých zemí, které tvoří OSN, a všem občanům světa, kteří nás sledují, přeji dobré odpoledne.
Pro ty, kteří to nevědí, nejsem politik, jsem ekonom, libertariánský, liberální ekonom, který nikdy neměl ambice být politikem a který byl poctěn funkcí prezidenta Argentinské republiky, tváří v tvář ohromnému selhání více než sta let kolektivistické politiky, která zničila naši zemi.
Toto je můj první projev před Valným shromážděním Organizace spojených národů a rád bych využil této příležitosti, abych - s pokorou - upozornil různé národy světa na cestu, po níž kráčejí již desítky let, a na nebezpečí, které vyplývá z toho, že tato organizace neplní své původní poslání.
Nepřicházím sem proto, abych světu říkal, co má dělat; přicházím sem proto, abych světu na jedné straně řekl, co se stane, pokud bude Organizace spojených národů nadále prosazovat kolektivistickou politiku, kterou prosazuje v rámci mandátu Agendy 2030, a na straně druhé, jaké hodnoty hájí nová Argentina. Na úvod chci vyjádřit uznání tam, kde je třeba. Organizace OSN se zrodila z hrůzy nejkrvavější války v dějinách světa s hlavním cílem, aby se už nikdy neopakovala. Za tímto účelem organizace vytesala své základní principy do kamene, do Všeobecné deklarace lidských práv. V ní byla zakotvena základní dohoda založená na maximě: že všechny lidské bytosti se rodí svobodné a rovné v důstojnosti a právech.
Pod taktovkou této organizace a přijetím těchto myšlenek - v posledních 70 letech - zažilo lidstvo nejdelší období celosvětového míru v dějinách, které se zároveň shodovalo s obdobím největšího hospodářského růstu v dějinách. Bylo vytvořeno mezinárodní fórum, kde národy mohly řešit své konflikty spoluprací, místo aby se - okamžitě - uchýlily ke zbraním, a bylo dosaženo něčeho nemyslitelného: pět největších mocností světa trvale sedělo u jednoho stolu, každá se stejným právem veta, přestože měly zcela protichůdné zájmy.
To vše sice nezpůsobilo, že by metla války zmizela, ale podařilo se dosáhnout toho, že - prozatím - žádný konflikt nedosáhl globálních rozměrů. Výsledkem byl přechod od dvou světových válek během necelých 40 let, které si dohromady vyžádaly více než 120 milionů obětí, k 70 letům relativního míru a globální stability pod pláštíkem řádu, který umožnil celému světu obchodně se spojovat, soutěžit a prosperovat. Protože kde je obchod, tam nejsou kulky - říkával Bastiat - protože obchod zaručuje mír, svoboda zaručuje obchod a rovnost před zákonem zaručuje svobodu.
Zkrátka se naplnilo to, co napsal prorok Izaiáš a co se píše v parku naproti přes ulici:
Bůh bude soudit mezi národy a bude rozhodčím pro mnohé národy; budou kovat své meče do radlic a svá kopí do zahradnických nůžek. Národ nebude brát meč proti národu, válku už nepoznají.
To se stalo - většinou - pod záštitou Organizace spojených národů v jejích prvních desetiletích, a proto z tohoto pohledu hovoříme o pozoruhodném úspěchu v dějinách národů, který nelze přehlédnout. Nicméně - v určitém okamžiku - a jak se to obvykle stává u většiny byrokratických struktur, které my lidé vytváříme, přestala tato organizace bdít nad zásadami nastíněnými v její zakládající deklaraci a začala mutovat. Organizace, která byla zamýšlena - v podstatě - jako štít na ochranu lidského království, se změnila v mnohonásobně chapadlovitého Leviatana, který se snaží rozhodovat nejen o tom, co má který národní stát dělat, ale také o tom, jak mají žít všichni občané světa. Tak jsme se z organizace, která usilovala o mír, stali organizací, která svým členům vnucuje ideologickou agendu v nesčetných otázkách, jež tvoří život člověka ve společnosti.
Úspěšný model Organizace spojených národů, jehož počátky lze vysledovat až k myšlenkám prezidenta Wilsona, který hovořil o společnosti „míru bez vítězství“ a který byl založen na spolupráci národních států, byl opuštěn; byl nahrazen modelem nadnárodní vlády mezinárodních byrokratů, kteří se snaží vnutit občanům světa určitý způsob života. To, o čem se diskutuje - tento týden zde, v New Yorku, na Summitu budoucnosti - není nic jiného než prohloubení tohoto tragického kurzu, který tato instituce přijala. Tedy prohloubení modelu, který - slovy samotného tajemníka OSN - vyžaduje definování nové společenské smlouvy v globálním měřítku, zdvojnásobení závazků Agendy 2030.
Chtěl bych jasně vyjádřit postoj Argentiny: Agenda 2030, ačkoli má dobré úmysly, není ničím jiným než nadnárodním vládním programem socialistické povahy, který se snaží řešit problémy modernosti pomocí řešení, jež porušují suverenitu národních států a porušují právo lidí na život, svobodu a majetek. Je to program, který předstírá, že řeší chudobu, nerovnost a diskriminaci legislativou, která je jen prohlubuje. Protože světové dějiny ukazují, že jediným způsobem, jak zajistit prosperitu, je omezit moc monarchy, zaručit rovnost před zákonem a hájit právo jednotlivců na život, svobodu a majetek.
Právě přijetí této agendy, která se podřizuje zájmům privilegovaných, opuštění principů - nastíněných ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů - narušilo úlohu této instituce a svedlo ji na špatnou cestu. Viděli jsme tak, jak se organizace, která se zrodila na obranu lidských práv, stala jedním z hlavních zastánců systematického porušování svobody, jako například v případě globálních karantén v roce 2020, které by měly být považovány za zločin proti lidskosti.
Ve stejném sněmu, který tvrdí, že hájí lidská práva, umožnili krvavým diktaturám, jako je Kuba a Venezuela, vstoupit do Rady pro lidská práva bez sebemenší výtky. V téže sněmovně, která tvrdí, že hájí práva žen, umožňují zemím, které trestají své ženy za to, že ukáží svou kůži, vstoupit do Výboru pro odstranění diskriminace žen. V téže sněmovně - systematicky - hlasují proti Státu Izrael, který je jedinou zemí na Blízkém východě, jež hájí liberální demokracii, a zároveň prokazují naprostou neschopnost reagovat na metlu terorismu. V hospodářské oblasti prosazují kolektivistickou politiku, která ohrožuje hospodářský růst, porušuje vlastnická práva a brání přirozenému hospodářskému procesu, čímž brání nejzadluženějším zemím světa svobodně využívat vlastní zdroje, aby se mohly posunout vpřed. Nařízení a zákazy prosazované právě zeměmi, které se rozvinuly díky tomu, že dělaly totéž, co dnes odsuzují. Kromě toho byl podpořen toxický vztah mezi politikami globální správy a mezinárodními úvěrovými agenturami, které vyžadují, aby nejzanedbanější země věnovaly zdroje, které nemají, na programy, které nepotřebují, a tím z nich udělaly věčné dlužníky, aby podpořily agendu globálních elit.
Nepomohla ani kuratela Světového ekonomického fóra, kde se s malthusiánskými klapkami na očích prosazují směšné politiky - například politika „nulových emisí“ -, které poškozují zejména chudé země. Politiky spojené se sexuálními a reprodukčními právy, kdy porodnost v západních zemích prudce klesá, což předznamenává chmurnou budoucnost pro všechny. Organizace také uspokojivě neplní své poslání hájit územní svrchovanost svých členů, jak my Argentinci víme z první ruky, ve vztahu k Malvínským ostrovům. A dokonce jsme se dostali do situace, kdy se Rada bezpečnosti, která je nejdůležitějším orgánem tohoto Parlamentu, pokřivila, protože právo veta jejích stálých členů začalo být využíváno k obhajobě partikulárních zájmů některých z nich.
Tak jsme dnes v situaci, kdy máme organizaci, která je bezmocná při řešení skutečných globálních konfliktů, jako je například zvrhlá a odporná ruská invaze na Ukrajinu, která již stála život více než 300 000 lidí a zanechala za sebou více než milion zraněných. Organizace, která místo toho, aby těmto konfliktům čelila, investuje čas a úsilí do toho, aby chudým zemím vnucovala, co a jak mají vyrábět, s kým se mají stýkat, co mají jíst a v co mají věřit, jak to hodlá diktovat současný Pakt pro budoucnost. Tento dlouhý seznam chyb a rozporů nebyl bez následků, protože vedl ke ztrátě důvěryhodnosti OSN v očích občanů svobodného světa a narušil její funkce.
Proto bych chtěl vydat varování: nacházíme se na konci cyklu. Kolektivismus a morální póza UOC agendy se střetly s realitou a již nemají věrohodná řešení, která by mohly nabídnout skutečným problémům světa. Ve skutečnosti je nikdy neměly. Pokud Agenda 2030 selhala - jak uznávají i její vlastní propagátoři -, odpovědí by mělo být položit si otázku, zda to nebyl od počátku špatně koncipovaný program, přijmout tuto skutečnost a změnit kurz. Nemůžeme předstírat a setrvávat v omylu tím, že zdvojnásobíme sázku na agendu, která selhala. S myšlenkami přicházejícími z levice se vždy děje totéž: navrhují model podle toho, jací by lidé měli být, a když jednotlivci - svobodně - jednají jinak, nemají lepší řešení než jejich svobodu omezovat, potlačovat a omezovat.
My - v Argentině - jsme již na vlastní oči viděli, co leží na konci této cesty závisti a vášní: chudoba, ignorantství, anarchie a fatální absence svobody. Ještě máme čas se od tohoto směru odvrátit.
Chtěl bych se v něčem jasně vyjádřit, aby nedošlo k mylným interpretacím: Argentina, která prochází hlubokým procesem změn, se rozhodla přijmout myšlenky svobody; ty myšlenky, které říkají, že všichni občané se rodí svobodní a rovní před zákonem, že máme nezadatelná práva daná Stvořitelem, mezi něž patří právo na život, svobodu a majetek. Tyto zásady, jimiž se řídí proces změn, které provádíme v Argentině, jsou také zásadami, jimiž se od nynějška bude řídit naše mezinárodní jednání.
Věříme v obranu života pro všechny; věříme v obranu majetku pro všechny; věříme ve svobodu slova pro všechny; věříme ve svobodu vyznání pro všechny; věříme ve svobodu obchodu pro všechny; a věříme v omezené vlády, a to všechny.
A protože v dnešní době to, co se děje v jedné zemi, rychle ovlivňuje ostatní, věříme, že všechny národy by měly žít bez tyranie a útlaku, ať už má podobu politického útlaku, ekonomického otroctví nebo náboženského fanatismu. Tato základní myšlenka nesmí zůstat pouhými slovy; musí být podpořena činy, diplomaticky, ekonomicky i materiálně, a to spojenými silami všech zemí, které stojí za svobodou.
Tato doktrína nové Argentiny není nic víc a nic méně než skutečná podstata Organizace spojených národů, tedy spolupráce Spojených národů na obranu svobody. Pokud se Organizace spojených národů rozhodne znovu přijmout zásady, které jí daly život, a znovu si přizpůsobit roli, pro kterou byla zrozena, můžete počítat s neochvějnou podporou Argentiny v boji za svobodu.
Měli byste také vědět, že Argentina nepodpoří žádnou politiku, která by znamenala omezování osobních svobod, obchodu nebo porušování přirozených práv jednotlivců, bez ohledu na to, kdo ji prosazuje a jak velký konsenzus daná instituce má. Z tohoto důvodu si přejeme vyjádřit - oficiálně - svůj nesouhlas s Paktem budoucnosti, který byl podepsán v neděli, a vyzýváme všechny národy svobodného světa, aby se k nám připojily nejen v nesouhlasu s tímto paktem, ale také při vytváření nové agendy této vznešené instituce: agendy svobody.
Od tohoto dne vězte, že Argentinská republika opustí pozici historické neutrality, která nás charakterizovala, a postaví se do čela boje na obranu svobody. Protože - jak řekl Thomas Paine - „ti, kdo chtějí sklízet požehnání svobody, musí - jako lidé - snášet únavu při její obraně“.
Kéž Bůh žehná Argentincům a všem občanům světa a kéž jsou nebeské síly s námi.
Ať žije svoboda!
Děkuji vám mnohokrát.