Pokles důvěry v liberální média jako předzvěst jejich rozpadu?
Česká i světová mediální krajina prochází fundamentální transformací, která bude mít v budoucnu dalekosáhlé důsledky.
Rozsáhlá mezinárodní studie Reuters Digital News Report 2025 odhalila zásadní změny v mediálním prostředí. Tradiční média rychle ztrácí vliv a pozornost veřejnosti se přesouvá k sociálním sítím. Česko v tomto trendu není výjimkou.
Dramatický propad
Zpráva Reuters, založená na průzkumech ve více než 40 zemích, přináší zjištění: tradiční média jsou v úpadku, čelí klesající angažovanosti, nízké důvěře a stagnujícím digitálním předplatným, zatímco sociální sítě postupně ovládají informační prostor. Data ze šesti zemí včetně USA, Velké Británie a Německa ukazují dramatický pokles sledovanosti klasických médií.
V období od roku 2013 do 2025 klesla sledovanost televizních zpráv v USA ze 72 % na 50 %. Ještě horší situace panuje u tištěných médií – ve Velké Británii poklesla čtenost novin z 59 % na pouhých 12 %.
Výrazně klesá rovněž důvěra ve zpravodajství tradičních médií. V Británii se podíl lidí, kteří “důvěřují většině zpráv většinu času”, snížil z 51 % v roce 2013 na současných 35 %. Celkově ve světě věří většině zpráv pouze 40 % populace. Zpráva však neuvádí fakt, že měřená média jsou převážně liberálně-demokraticky orientovaná.
I v České republice důvěra v tato klasická média zůstává na nízké úrovni – po historickém minimu v roce 2023, kdy dosáhla 30 %, se v roce 2024 vrátila pouze na 33 %. Podle čísel Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2024 televizi nedůvěřuje 58 % Čechů a tisku dokonce 59 %. To je stále výrazně pod úrovní stabilnějších zemí, jako je například Finsko, kde médiím důvěřuje téměř 70 % lidí.
Reakce médií
Reuters navázali na publikaci své zprávy video konferencí pro zvané zástupce médií z celého světa. Na této konferenci byly navrhovány postupy, jak klesající trend zastavit. Bylo s podivem, že žádný s diskutujících nezmínil možnost převzetí zodpovědnosti za chyby ve zpravodajství v předchozích letech. Těmito chybami jsou problémy při ověřování faktů a nekvalitní, absentující či jednostranné informování o klíčových tématech.
Vyvážená a finančně náročná investigativní žurnalistika také postupně ustupuje banálnímu, ale komerčně přívětivému zpravodajství, kde pro vytvoření kauzy postačí tvrzení opřené o anonymní zdroje, často z prostředí zpravodajských služeb či vlivových institucí. Tuto „smrt žurnalistiky“ předpovídali někteří přední novináři už počátkem devadesátých let.
Politický bias médií vyvolává pocit „šikany“ konzervativní pravice a někteří Češi si možná v té souvislosti připomínají neobjektivní socialistickou propagandu, často diktovanou přímo z centra moci, z Moskvy.
Odpovědí na stoupající nedůvěru veřejnosti však ani u českých médií není pokus o vyváženější a serióznější přístup. Česká média se nesnaží oslovit širší cílovou skupinu, ale místo toho pouze radikalizují stále se zmenšující množinu věrných příznivců. Paradoxně tak sama média přispívají ke svému úpadku, protože pouze omezené procento čtenářů, posluchačů a diváků je k této rétorice vnímavé.
Reakce trhu
Umírněná či pravicově orientovaná veřejnost hledá alternativy na zahraničních serverech a sociálních sítích. Zde se setkává s obsahem dle svých preferencí. Poptávka po alternativách podporuje vznik nových médií na platformách, jako je Substack či Patreon.
Přestože jsou liberální média často podporovaná establishmenty většiny zemí a v rámci této podpory získávají i vyšší mediální rating, a tedy i lepší přístup k penězům z reklamy, zdá se, že toto „rozmazlování“ vede pouze k vzestupu „netržního“ chování. Média tak již prakticky nereagují na trh samotný, ale pouze na politické či finanční pobídky. Fakticky tak ignorují zákazníka, kterým má být veřejnost, zatímco plní poptávku zadavatele, kterým jsou lobbisté či nevládní organizace zastupující zájmy vlád či Evropské komise. To opět vytváří další tržní příležitosti pro konkurenci všeho druhu.
Je otázkou, zda se důvěra společnosti v liberální média postupem let nestane natolik minoritní, že bude považováno za odchylku od normálu tato média brát za relevantní. Radikalizace rétoriky dokonce i veřejnoprávních médií ve spojení s poklesem kvality investigativy i publicistiky zvyšuje pravděpodobnost jejich reformy, která s sebou může přinést ještě větší odklon od veřejnoprávní objektivity. V takovém případě pak nemusí již společnost vnímat výrazný či dokonce žádný přínos těchto médií.
Ze zmapovaných trendů je jasná jediná věc: nejen světová, ale i česká mediální krajina prochází fundamentální transformací, která bude mít v budoucnu dalekosáhlé důsledky.