Oslabování NATO: Jak Brusel a Macron pracují pro Putina
Evropská komise a Emmanuel Macron systematicky oslabují transatlantický vztah, na kterém závisí obrana kontinentu.
Evropská komise tvrdí, že převzetí kontroly nad sociálními sítěmi ochrání naši demokracii před ruským vlivem. Současně však legislativami DSA, EMFA a dalšími podrývá vztah s naším jediným silným spojencem proti Rusku: se Spojenými státy.
Cenzura legálního projevu poškozuje klíčové spojenectví
EU není technicky schopna (a prokazatelně ani nechce) Spojené státy vynechat, takže aktuálně omezuje (a chystá se omezovat ještě mnohem více) legální projev i amerických občanů. To dráždí zdaleka nejen Trumpa, ale vedle něho i všechny Američany, kteří se identifikují jako obhájci Prvního dodatku. Zašlo to tak daleko, že USA zvažují oslabení závazků v NATO. A oslabení NATO vytváří bezpečnostní vakuum, které Rusko okamžitě využije.
Kodex proti dezinformacím, který Komise v únoru 2025 integrovala do právně závazného rámce DSA, přitom nikdy necílil na ilegální projev. Od samého počátku měl za cíl obsah, který Komise označuje za „dezinformace“ – tedy na názory a informace, které jsou legální. Během pandemie platformy na nátlak Bruselu odstraňovaly spekulace o laboratorním původu viru, příspěvky o problémech ve studiích, vedlejších účincích vakcín nebo diskusi o ne/účinnosti roušek. Řada těchto informací a názorů se později ukázala jako vysoce relevantní pro diskusi nebo dokonce přímo pravdivá.
Až 99 procent smazaného obsahu byly legální projevy
Studie z roku 2024 analyzující obsah odstraněný platformami v Německu, Francii a Švédsku zjistila, že 87 až 99 procent smazaného obsahu představovalo právně přípustný projev. Platformy totiž raději mažou víc, než aby riskovaly pokutu až 50 milionů eur podle německého zákona NetzDG, nebo až šest procent globálního obratu podle DSA.
Zpráva amerického Judiciary Committee z února 2026, založená na dokumentech, které si výbor od platforem vynutil, podrobně popisuje, jak Evropská komise v průběhu deseti let systematicky tlačila na platformy, aby měnily pravidla moderace obsahu globálně – tedy včetně obsahu amerických občanů v USA. Interní dokumenty TikToku potvrzují, že společnost cenzurovala legální projevy i pravdivé informace po celém světě, aby vyhověla požadavkům DSA.
V Německu pak situace přerostla do dystopické absurdity. Jak dokumentoval Yascha Mounk, německá ministryně vnitra nahlásila desítky občanů policii za kritické komentáře na její adresu. Novinář, který na protest zveřejnil satirický mem, dostal sedmiměsíční podmíněný trest. Organizace Human Rights Watch označila německý zákon NetzDG za „zásadně vadný“ a varovala, že přeměňuje soukromé firmy v „přehnaně horlivé cenzory“.
Macronův paradox a co za ním stojí
Emmanuel Macron se chová podivně. V roce 2019 prohlásil NATO za „mozkově mrtvé“ a od té doby prosazuje „strategickou autonomii“ Evropy – tedy nezávislost na USA v bezpečnostních otázkách. Zároveň ale pravidelně kritizuje Trumpa za to, že zpochybňuje americký závazek vůči alianci. Obojí najednou nelze. Buď je americká přítomnost nezbytná, a pak ji nemá smysl podkopávat, nebo není, a pak nemá smysl si na Trumpa stěžovat.
Říká se, že když nechápete, z jaké motivace někdo něco dělá, podívejte se na důsledky jeho činů. Pokud USA NATO opustí, Francie jako jediná kontinentální jaderná mocnost v EU automaticky získá obrovský vliv. Je to aktualizovaná verze gaullistické tradice – Evropy vedené Paříží, nikoliv Washingtonem.
Problém je ale v tom, že Francie nemá prostředky americkou bezpečnostní přítomnost nahradit. Její jaderný arzenál je zlomek amerického. Její konvenční síly jsou schopné, ale malé. Plus část Evropy Paříži nedůvěřuje, protože ještě v roce 2019 Macron navrhoval „přehodnocení pozice vůči Rusku“. Ostatně zeptejte se sami sebe, komu Macronova agenda, která obsahuje i výzvy k ještě daleko větší cenzuře, prospěje. Odpověď je: krátkodobě Francii, dlouhodobě nikomu v Evropě, a nepřímo Rusku.
Především proto je hluboce pokrytecké až zvrácené to, co dělá každý den a stále intenzivněji Evropská komise a prounijní establishment, když systematicky označují kritiky cenzury za „dezinformátory“, „agenty Kremlu“ nebo „užitečné idioty“.
Evropská komise a Macron ohrožují naši demokracii
Letos na jaře podepsala Komise grant pět milionů eur na podporu fact-checkerů jako součást takzvaného „Evropského štítu demokracie“. Macron vyhrožuje „zmrazením algoritmů“ a potlačováním obsahu nepohodlných médií. To všechno extrémně dráždí Spojené státy, protože to bude zasahovat i jejich obsah, jejich média a potenciálně ovlivňovat i jejich volby.
Komise však neoptimalizuje na lepší vztahy v rámci NATO. Optimalizuje na rozšiřování vlastních kompetencí. Každá nová regulace znamená víc úředníků, víc rozpočtu, víc moci. Komise nemá bezpečnostní mandát, nemá armádu, a neponese tedy důsledky svých rozhodnutí na transatlantický vztah. Macron vedle toho optimalizuje na pozici Francie: oslabení NATO posiluje relativní váhu Paříže v Evropě.
Historická zkušenost naznačuje, že změna přijde až s dostatečně velkým šokem. V tom případě Evropská komise a její spojenci začnou řešit dopady svého jednání až ve chvíli, kdy americký odchod z NATO přestane být rétorikou a stane se skutečností.
Příště, až evropský politik označí kritika cenzury za „ruského agenta“, stojí za to položit mu jednoduchou otázku: Kdo udělal víc pro ruské zájmy – člověk požadující svobodu slova a tisku (protože pravda se hledá v diskusi), nebo politik, který svými činy systematicky oslabuje alianci chránící Evropu před Moskvou?