Noční chodec: Na sítích mě drží potřeba vybít si vztek na novináře
Dobrých novinářů je pomálu. Ale vyškolit a zaplatit dobrého novináře je stále pro společnost jednodušší, než vyškolit a zaplatit vyšetřovatele a soudce, říká Noční chodec.
Další ze série anonymních rozhovorů jsem tentokrát vedla s uživatelem, který na sociální síti X vystupuje pod přezdívkou Noční chodec.
Kdo jste?
Zrovna dnes jsem četl výborný článek Petra Piťhy, kde kladl v podstatě totožnou otázku "Kdo jsi a kam patříš?". Je to krutě zpytavá otázka, ale zároveň je zcela náležitá. Naštěstí je také legitimní ponechat si část odpovědi pro sebe.
Každý z nás je mnohým, ale ne vše, čím jsme, je zároveň rolí. Já jsem strunatec a Evropan, ale jako své role to nechápu. Jsem i Čech, a to již jako určitou roli pociťuji. Ne vždy je možné různé role od sebe oddělit, ale povětšinou je to správné a účelné. Proto také vystupuji na sociálních sítích pseudonymně. Vnucuji tak ostatním, aby mne respektovali v určité roli.
Zároveň se vyhýbám nákladům, které s touto rolí nesouvisejí. Soukromé a rodinné role podle mne na sociální sítě nepatří, pracovní role pak jen tehdy, pokud to vyžaduje povaha práce. A je účelné mít pro různé role různé účty.
Jsem prostý živnostník, nedomáhám se slávy, veřejné moci, výhod ani dotací. Mohu-li, rád pomohu, ale v žádném případě to nechápu jako svoji povinnost nebo poslání. Spíše se snažím stát bokem, nezasahovat, a pozorovat společenský cvrkot.
Proč přispíváte na X a co vás tam baví?
Nejvíce mne fascinuje změna mocenských poměrů vyvolaná změnou informačních toků. Asi jediný důvod, který mne drží na sociálních sítích, je potřeba vybít si vztek na novináře. Často si pracně dohledávám informace, které bych očekával od řádně pracujících novinářů, a pak si ulevím tím, že tuto informaci zveřejním. Je to jen výstřel do tmy, ale třeba tím někomu pomohu.
Hodně se vyjadřujete k právním problémům a legislativě. Je to vaše profese?
Nejsem právník, profesně ani zdaleka. Právo ani není můj hlavní zájem. Zajímám se spíše o výsek teorie her, politologie, geopolitiky, jazykovědy a historie, který se týká toku informací ve společnosti. A to vše se na právu dobře testuje, protože právo je relativně dostupné, uspořádané a objektivně zdokumentované. Obvykle mne můj zájem zavede do oblastí ústavního práva, řádného procesu, svobody slova a tisku, volebního práva a politických procesů. A to, že řádnému procesu a svobodě slova fandím, můj zájem jen prohlubuje.
Co si myslíte o Prvním dodatku Ústavy Spojených států, když už jsme u té svobody slova a tisku? Měli bychom mít v EU něco takového?
První dodatek není jen o svobodě slova a tisku a týká se jen malé části těchto svobod. Jejich větší část ve skutečnosti chrání Devátý dodatek. Z Prvního dodatku bych do našeho práva rád přejal něco úplně jiného - právo dožadovat se u vlády nápravy domnělého příkoří. Zbytek Prvního dodatku už v evropských právních řádech z velké části je, nebo se do nich nehodí. Mnohem větší radost bych měl, kdyby si evropské soudy osvojily to, jak o svobodě slova argumentují americké soudy, např. Brandenburg test pro posouzení toho, kdy projev přechází v nepřípustné podněcování.
Kde je v americké ústavě ukotvena svoboda slova, která umožňuje například dokonce i popírání holokaustu?
Popírání holokaustu projde Brandenburg testem - nejde o nepřípustné podněcování. To je hlavní důvod, proč to dnes není v USA nezákonné.
Právo se však nemá posuzovat podle jednotlivých ustanovení, ale v celku. A nezáleží jen na znění zákonů, ale i na soudním výkladu. Ten se v Americe opírá o tradici, která jde až ke středověkému anglickému právu - někam k Magně Chartě. I zákonodárce svým zněním zákona reaguje na předchozí soudní praxi. Bez této tradice by výklad ústavy mohl být zcela jiný.
K dnešnímu pojetí svobody slova se USA propracovaly poměrně nedávno, a klidně se od něj mohou novým soudním výkladem opět odklonit. První dodatek chrání svobodu slova před zásahy Kongresu. Devátý dodatek chrání tu část svobody slova, která není v ústavě výslovně uvedena. Před soudními zásahy do svobody slova chrání především federální soudní tradice a dodatky, které řeší řádný proces.
Před exekutivními zásahy pomůže jen dostatečně silná autorita soudů. Jsou-li soudy slabé, může si prezident dovolit leccos. Abraham Lincoln klidně uvěznil nepohodlné novináře.
A neměli bychom dle vzoru USA mít něco jako Zákon o registraci zahraničních agentů (FARA)?
FARA není žádná pohroma a konec demokracie, jak se snaží naznačit kritici zemí, které přijaly obdobu tohoto zákona (Rusko, Gruzie, Maďarsko...). Ale dobrý zákon to není. Je prakticky nevynutitelný a svádí k překrucování a kriminalizaci politické opozice. Zrovna nedávno americká FBI přišla se zcela novým výkladem, který tento zákon vztáhl i na zahraniční investice do mediálních společností. Na tom je založena aktuální kauza Tenet Media, která má být důkazem ruského vměšování do amerických voleb. Odhalování zahraničních vlivových operací bych radši nechal na investigativních novinářích. Není to otázka, kterou lze smysluplně řešit právními nástroji.
Nebylo by dobré mít tedy nějaký jiný zákon, který by ukládal povinnost hlásit zahraniční investice dejme tomu do nevládních neziskových organizací či právě médií, aby si lidé uměli dovodit, jak moc jsou dané subjekty nezávislé?
To si nemyslím. Ten, kdo chce dělat něco nekalého, si vždy najde cestu, jak se skrýt za nějakého prostředníka. A těm poctivým jen zkomplikujeme život. A vlastně tím ztížíme i práci novinářů, kteří by museli rozplétat složitější vlivové sítě.
Ale kde vzít ty novináře, pokud redakce médií investigativní práci nepodporují?
To je skutečný problém. Dobrých novinářů je pomálu. Ale vyškolit a zaplatit dobrého novináře je stále pro společnost jednodušší, než vyškolit a zaplatit vyšetřovatele a soudce. Trochu si dělám naděje, že nové technologie přístupné široké veřejnosti dají vzniknout velkému množství aktivistických novinářů, ať už to budou mít jako obživu nebo jen koníček. USA jsou obvykle ve všem napřed a zdá se, že se tímto směrem skutečně ubírají. Jako příklad bych uvedl Jamese O'Keefa, kterému se daří rozplétat to, jak Demokratická strana maskuje velké platby ze zahraničí jako příspěvky drobných dárců přes organizaci ActBlue. Nevěřím příliš, že za to někdo významný bude soudně potrestán. Ale věřím na mediální ostudu.
Děkuji za rozhovor.
