Miliardy z Bruselu evropským médiím a agenturám za účelem propagandy
Evropská unie každoročně distribuuje 2 miliardy korun do redakcí a agentur napříč kontinentem.
Evropská unie provozuje jeden z nejrozsáhlejších systémů mediálního financování na světě. Každý rok rozděluje téměř 80 milionů eur (2 miliardy korun) mezi mediální domy, zpravodajské agentury a televizní stanice po celé Evropě.
Nová analýza "Brussels's media machine" od Thomase Faziho však popisuje, že tento tok peněz daleko překračuje běžnou podporu svobody tisku a systematicky ovlivňuje obsah evropských médií.
Tiskové agentury jako klíčoví hráči
Nejvíce kontroverzní je podle zprávy strategické partnerství EU s hlavními tiskovými agenturami, které fungují jako centrální uzly mediálního ekosystému. Jejich zpravodajství se pak šíří napříč stovkami dalších médií, což umožňuje masivní multiplikaci unijních narativů.
Italská agentura ANSA obdržela v období 2014-2023 celkem 5,6 milionu eur (140 milionů korun) a účastní se nejméně dvaceti unijních mediálních kampaní. Francouzská Agence France-Presse (AFP) získala za stejné období 7 milionů eur (175 milionů korun), španělská EFE 2 miliony eur (50 milionů korun) a portugalská Lusa 200 tisíc eur (5 milionů korun).
Německá Deutsche Presse-Agentur (DPA) koordinuje za 1,7 milionu eur (42,5 milionu korun) projekt European Newsroom, který spojuje od roku 2022 celkem 24 zpravodajských agentur v Bruselu s cílem "standardizovat zpravodajství o unijních záležitostech". Mezi partnery projektu patří i Česká tisková kancelář (ČTK), která tak dostává unijní financování na společnou produkci zpravodajského obsahu v Bruselu.
Konkrétní příklady skrytého financování redakcí
Program IMREG (Information Measures for the EU Cohesion Policy) představuje nejzřetelnější příklad propagandistického financování médií. Od roku 2017 prostřednictvím něj EU rozdělila celkem 40 milionů eur (1 miliarda korun) mezi mediální domy na produkci obsahů propagujících "výhody" unijní kohezní politiky.
Italský deník Il Sole 24 Ore obdržel v roce 2018 celkem 290 tisíc eur (7,25 milionu korun) za projekt "La politica di coesione in numeri", který vytvořil webové stránky plné článků o pozitivním dopadu EU fondů - aniž by kdekoli uvedl, že projekt financuje sama EU.
Podobně La Repubblica dostala 260 tisíc eur (6,5 milionu korun) za kampaň "Europa, Italia", kde unijní financování signalizuje pouze malé logo Evropské komise.
Španělská veřejnoprávní RTVE získala 300 tisíc eur (7,5 milionu korun) za vytvoření "více než 50 hodin obsahu o kohezní politice", který podle Evropské komise dosáhl více než 40 milionů diváků. Slovinská RTV obdržela 280 tisíc eur (7 milionů korun) za 15 televizních reportáží o "důležitosti EU kohezní politiky pro ochranu životního prostředí".
Veřejnoprávní média na unijní výplatní listině
Nejrozsáhlejším příjemcem unijních prostředků je multilinguální kanál Euronews, který za posledních deset let (2014-2023) obdržel více než 230 milionů eur (5,75 miliardy korun) - tedy více než 20 milionů eur ročně. Tento kanál, často označovaný za "neoficiální veřejnoprávní televizi EU", systematicky prezentuje unijní politiky v pozitivním světle a varuje před "populistickými a euroskeptickými stranami".
Německá Deutsche Welle inkasovala za období 2014-2023 celkem 35 milionů eur (875 milionů korun), francouzská France Médias Monde 16,5 milionu eur (412,5 milionu korun) a italská RAI 2 miliony eur (50 milionů korun). Tyto částky nejsou určeny pouze na obecné programy, ale konkrétně na obsahy zaměřené na "evropské záležitosti a EU politiky".
Program "Journalism Partnerships" jako nástroj ovlivňování
Od roku 2021 EU prostřednictvím programu Journalism Partnerships rozdělila do roku 2025 téměř 50 milionů eur (1,25 miliardy korun) mezi mediální organizace. Oficiálně se jedná o podporu "přeshraniční spolupráce novinářů", podle zprávy však jde o financování projektů s explicitně proevropskými cíli.
Projekt "Connecto" v Rumunsku s rozpočtem několika set tisíc eur měl za cíl "posílit evropskou solidaritu na úkor extremistických národních hnutí". Nizozemský projekt "LucidAREurope" dostal financování na "demystifikaci Evropské unie a jejích institucí". Projekt "Eastern Frontier Initiative" obdržel 1 milion eur (25 milionů korun) na produkci "faktických informací o evropské obraně a bezpečnosti" v souladu s oficiálními EU-NATO pozicemi k ukrajinsko-ruskému konfliktu.
Fact-checking jako nástroj kontroly narativu
Zvláště problematická je podle zprávy role unií financovaných "fact-checkingových" iniciativ. Evropská digitální mediální observatoř (EDMO) obdržela od svého spuštění v roce 2020 do roku 2025 nejméně 27 milionů eur (675 milionů korun) na "boj proti dezinformacím". Projekt zahrnuje stejné zpravodajské agentury, které současně dostávají unijní peníze na propagační kampaně - včetně AFP, ANSA, Deutsche Presse-Agentur a dalších.
Tato dvojí role vytváří podle analýzy zjevný střet zájmů: organizace, které jsou finančně závislé na EU institucích, současně rozhodují o tom, co je a není dezinformace.
Evropský parlament jako přímý zadavatel mediálního obsahu
Evropský parlament od roku 2020 poskytl do současnosti téměř 30 milionů eur (750 milionů korun) médiím na své vlastní komunikační kampaně. Jen na volební kampaň v roce 2024 alokoval 8 milionů eur (200 milionů korun) na "vzdělávání občanů o důležitosti voleb do Evropského parlamentu".
Mezi příjemce patřily francouzské 20 Minutes (175 tisíc eur), španělské 20minutos.es (100 tisíc eur), řecké 24MEDIA (100 tisíc eur), italská ANSA (150 tisíc eur) či rakouská APA (67,5 tisíce eur). Parlament ve výzvách otevřeně uvádí, že cílem je "zvýšit dosah cílových skupin s poselstvími o práci Evropského parlamentu" a "dodat legitimitu kampaním EP".
Systémová závislost ohrožuje nezávislost médií
Thomas Fazi ve své analýze upozorňuje, že i bez přímého redakčního zasahování vytváří strukturální závislost na unijních grantech prostředí, které motivuje k autocenzuře a sladění narativů. "Média mají malou motivaci zaujímat kritický postoj vůči EU, protože by to mohlo ohrozit jejich přístup k budoucímu financování," píše autor.
Zpráva končí závěrem, že místo podpory svobodného a pluralistického mediálního prostředí EU systematicky investuje do vytváření "přátelského" mediálního prostředí, které posiluje její legitimitu a politické cíle. Tato praxe podle autora ohrožuje samotné základy demokratické debaty v Evropě, kdy se hranice mezi nezávislou žurnalistikou a institucionální propagandou stírá až k nepoznání.