Matt Taibbi: Moje prohlášení pro Kongres
Úvodní poznámky k Johnu Kerrymu, evropské legislativě DSA a USAID před soudním výborem Sněmovny reprezentantů ve středu 12. února 2025.
Překlad projevu investigativního novináře Matta Taibbiho, který vystoupil ve středu 12. února před americkým soudním výborem Sněmovny reprezentantů.
Děkuji vám, pane předsedo.
Před dvěma lety, když jsme s Michaelem poprvé svědčili před vaším podvýborem pro vyzbrojování vlády (Weaponization of Government Subcommittee, pozn. překl.), nás demokratičtí členové nazývali „takzvanými novináři“, naznačovali, že jsme podplacení „pisálci“, a zpochybňovali naši etiku a loajalitu. Když jsme se snažili odpovědět, bylo nám řečeno, abychom drželi hubu, sundali si alobalové čepice a pamatovali si dvě věci: za prvé, žádná digitální cenzura neexistuje, za druhé, pokud digitální cenzura existuje, je to pro naše vlastní dobro.
Byl jsem šokován. Myslel jsem si, že to celé musí být omyl. Není možné, aby strana, které jsem celý život dával hlasy, byla nyní pro cenzuru. Pak jsem loni poslouchal projev Johna Kerryho, kterého jsem volil, na Světovém ekonomickém fóru. Když mluvil o dezinformacích, řekl, že „náš První dodatek je hlavní překážkou“ naší schopnosti „vymýtit je“.
Stěžoval si, že „je opravdu těžké vládnout“, protože „lidé si sami vybírají, kam půjdou pro zpravodajství“, což „mnohem více ztěžuje dosažení konsensu...“.
Zastával jsem se Kerryho, když mu lidé říkali, že „vypadá jako Francouz“, ale Marie Antoinetta by se za tento projev styděla. V podstatě si stěžoval, že si rolníci „sami vybírají“ svá média. Co přijde pak, necháme je, aby si udělali vlastní názor?
„Budování konsensu“ je možná práce politika, ale ne moje jako občana nebo novináře. Ve skutečnosti je ztěžování vládnutí právě úkolem médií. Právě nepochopení této skutečnosti je důvodem, proč máme problém s cenzurou.
Toto je alamovský okamžik pro První dodatek. Většina nejbližších amerických spojenců již přijala drakonické zákony o omezení svobody slova. Jsme obklíčeni. Nový zákon EU o digitálních službách je nejrozsáhlejším cenzurním zákonem, jaký kdy byl v demokratické společnosti zaveden.
Pane poslanče Raskine, nemusíte chodit až do Ruska nebo Číny, abyste našli lidi vězněné za projev. Naši spojenci v Anglii nyní mají zákon o bezpečnosti na internetu, který vládě dává pravomoc zavírat lidi za vágní přestupky, jako je „falešná komunikace“ nebo způsobení „psychické újmy“. Německo, Francie, Austrálie, Kanada a další země zavedly podobné nápady.
Tyto zákony jsou s naším systémem zcela neslučitelné. V některých z těchto zemí byli zatčeni naši vlastní občané, ale naše vláda se jich nezastala. Proč? Protože mnoho našich úředníků těmto zákonům věří.
Vezměme si například USAID. Mnoho Američanů je nyní rozčilených, protože se dozvěděli o více než 400 milionech dolarů, které dostala organizace Internews, jejíž šéfka Jeanne Bourgaultová se v Kongresu chlubila, že vyškolila „statisíce lidí“ v žurnalistice. Její názory jsou téměř totožné s Kerryho.
V Indii během pandemie přednášela o „budování důvěry a boji proti dezinformacím“. Řekla, že po několika měsících „opravdu krásně sjednoceného poselství Covid-19“ vzrostlo nadšení pro očkování na 87 %, ale když se dostaly ven „smíšené informace o účinnosti vakcíny“, nastala váhavost.
Platíme tuto osobu, aby školila novináře, a ona neví, že tisk neexistuje proto, aby podporoval „jednotu“ nebo politické cíle, jako je nadšení z vakcíny. To je propaganda, ne žurnalistika.
Bourgaultová také jednou řekla, že v boji proti „špatnému obsahu“ musíme „opravdu tvrdě pracovat na seznamech vyloučení nebo zařazení“ a „opravdu se snažit zaměřit naše peníze na reklamu“ na „dobré zprávy“.
Znovu opakuji, že pokud nevíte, že nejrychlejší způsob, jak podkopat „důvěru“ v média, je nechat vládu sponzorovat „seznamy vyloučení“, neměli byste dostat ani dolar z peněz daňových poplatníků, natož 476 milionů dolarů. A USAID je jen malým kouskem cenzurní mašinérie, kterou jsme s Michaelem viděli napříč dlouhým seznamem agentur. Společně skoupily všechny části výrobní linky zpráv: zdroje, think-tanky, výzkum, „ověřování faktů“, „boj proti dezinformacím“, bodování komerčních médií, a když všechno ostatní selže, cenzuru.
Je to obrovská uzavřená smyčka zpráv, jejímž cílem je přeměnit svobodný tisk na stroj na souhlas. Neexistuje způsob, jak tuto hnilobu chirurgicky odstranit. Celý mechanismus musí pryč.
Existují „pravicové dezinformace“? Ano, sakra. Existují ve všech směrech. Ale já jsem vyrostl jako demokrat a nepamatuji si, že bych se jich bál. Tehdy jsme cenzuru nepotřebovali, protože jsme si mysleli, že máme lepší argumenty.
Některým z vás zjevně stejná sebedůvěra chybí. Vzali jste daňovým poplatníkům miliardy a vyhodili je za programy, jejichž jediným účelem bylo říct jim, že se mýlí ve věcech, které mohou vidět na vlastní oči.
Prodali jste nás, a dokud nebudou zodpovězeny tyto „poněkud únavné“ otázky, tento problém se nevyřeší. Děkuji vám.