Matt Taibbi: Evropa a NATO ruší demokracii
Horký svár populistů s antipopulisty v Rumunsku, kde bylo favoritovi Calinu Georgescuovi znemožněno kandidovat na prezidenta
Překlad původního textu na Racket.News
Lze zrušit volby z obavy, že by vítěz zrušil volby? To je politický paradox, který je jádrem případu rumunského prezidentského kandidáta Calina Georgesca, jemuž bylo znemožněno účastnit se květnového opakování loňských prezidentských voleb. Nedělní rozhodnutí Ústředního volebního úřadu země se zapíše jako klíčový okamžik do dějin Evropské unie i NATO, z nichž ani jedna se na rozhodnutí přímo nepodílela, ačkoli vliv obou byl zřetelně cítit (viz doprovodná časová osa: Rumunsko převrací výsledek prezidentských voleb).
Je nemožné přezkoumat, co se stalo v Rumunsku, a nevzpomenout si na poslední tři roky právních bitev o nárok Donalda Trumpa kandidovat na prezidenta. Rumunsko je naším možným a úspěšným evropským vzorem pro boj s právním státem. Případně je to nová forma preventivní barevné revoluce, při níž je diktátor svržen ještě před nástupem do funkce:
Mnoho Američanů se s příběhem Rumunska seznámilo po projevu J. D. Vance v Mnichově na Valentýna, kdy Vance řekl následující:
Zarazilo mě, že bývalý evropský komisař nedávno vystoupil v televizi a zněl nadšeně, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, může se totéž stát i v Německu.
Vance měl na mysli především rozhodnutí rumunského ústavního soudu z 6. prosince 2024 o zrušení výsledků loňských prezidentských voleb, v nichž v posledním kole zvítězil pravicový Georgescu. Sekundárně poukazoval na výroky bývalého komisaře EU Thierryho Bretona, který poskytl rozhovor francouzské televizi BFMTV/RMC, v němž uvedl: „Udělali jsme to v Rumunsku a zřejmě to budeme muset udělat, pokud to bude nutné, i v Německu.“ Později, poté, co ho Elon Musk označil za „tyrana Evropy“, Breton trval na tom, že jde o „falešnou zprávu“, a dodal, že měl na mysli pouze „uplatňování [zákona o digitálních službách] a jeho moderátorské povinnosti“ .
To, co nějaký bývalý úředník typu Breton řekl nebo neřekl, nemusí v souhrnu věcí tolik znamenat. To, co rumunští úředníci uvedli na papíře o tom, proč se rozhodli tak, jak se rozhodli, však ano. Dne 5. října 2024, tedy asi šest týdnů před prvním kolem rumunského prezidentského hlasování, rumunský nejvyšší soud vyřadil z hlasování další nacionalisticko-populistickou političku Dianu Iovanovici-Șoșoacă.
Toto rozhodnutí se odvolávalo na několik článků rumunské ústavy s tím, že účast Iovanovici-Șoșoacăové by porušila „ustanovení týkající se euroatlantické integrace Rumunska“. Soudní dvůr napsal:
Postavení Rumunska jako členského státu Evropské unie a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) se rovná záruce demokratického vývoje rumunského státu na jedné straně z hlediska jeho vazby na zásady svobody, demokracie a dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu... Proto je každý kandidát usilující o funkci prezidenta Rumunska povinen podporovat integritu demokratického systému... Naopak nedostatek vazby na ústavní hodnoty představuje jednání, které je samo o sobě v rozporu s ústavou.
Soud dále poznamenal, že Iovanovici-Șoșoacă a její manžel byli „čestnými hosty na ruském velvyslanectví na recepci pořádané u příležitosti státního svátku Ruské federace“, a dodal, že mimo jiné řekla: „Rumunsko je diktatura. V dnešní době je Rusko tisíckrát demokratičtější než Rumunsko. A Čína také!“ Soud zmínil, že dostala EU a její západní partnery do „obtížné pozice“ šířením „ruské propagandy“, příkladem bylo: „Chcípni, Evropo, chcípni...! Zemři spolu se všemi svými démony! Toto je zahrada Panny Marie a tudy se neprojde!“.
Iovanovici-Șoșoacă byla z kandidátky vyřazena, ale Georgescu zůstal a nečekaně zvítězil, k čemuž mu pomohla i „záplava“ videí na TikToku, která byla později označena za podporu jeho kampaně. Nejvyšší soud tentokrát výsledek zrušil, přičemž uvedl, že hlasování bylo „chybné po celou dobu svého trvání a v každé fázi“ a poznamenané vměšováním, pravděpodobně ruským. Opakované volby byly naplánovány na letošní květen.
Krátce po rozhodnutí nejvyššího soudu zahájila EU vyšetřování rumunského hlasování. Šlo o to, zda rumunská vláda udělala dost pro to, aby zabránila „zasahování“ do voleb, jak je definováno evropským zákonem o digitálních službách, rozsáhlým zákonem o „nezákonném obsahu“, který byl zaveden za Bretona, který se kdysi označil za „prosazovatele“ „vůle lidu“. Pravidla DSA týkající se voleb jsou „povinností“, na kterou se Breton odvolával ve své roztržce s Muskem. Pokud by EU provedla šetření a zjistila nedostatečnou ochranu proti zásahům, jednalo by se o „porušení čl. 34 odst. 1, 2 a čl. 35 odst. 1“ DSA, který předpokládá sankce jak pro platformy, tak pro členské státy, které se jeho nařízením vzepřou.
Ať tak či onak, Rumunsko by se dostalo do potíží, kdyby nechalo Georgescovo vítězství platit. Počátkem ledna byla jeho kandidatura předmětem dvou vyšetřování, jednoho vnějšího přezkumu EU a druhého interního rumunského trestního řízení. Samostatně proti němu vznikla mediální kauza, která se soustředila na jeho postoj k NATO a Rusku. Georgescu v prosinci prohlásil, že by zakázal vojenskou pomoc Ukrajině, že NATO je „nejslabší aliance na světě“ a že udržování raketového systému NATO Aegis na území Rumunska nepatří mezi jeho „priority“.
Trestní řízení se zaměřilo na šest údajných trestných činů různého stupně konkrétnosti, včetně „nepravdivých prohlášení“, „propagace ... fašistických, legionářských, rasistických nebo xenofobních myšlenek, koncepcí nebo doktrín“ a pomoci při založení organizace „antisemitského charakteru“. Georgescu byl v souvislosti s těmito obviněními zadržen a vyslýchán 26. února.
Iovanovici-Șoșoacă byla rovněž trestně vyšetřována, zatímco její volební status přezkoumával nejvyšší soud. Stát zvažoval obvinění z terorismu za „podněcování obyvatelstva ke vzpouře způsobem nedůstojným kandidáta na prezidentský úřad“ poté, co údajně zablokovala přístup k očkovacímu místu Covid. Příznačné je, že Iovanovici-Șoșoacă nejprve propagovala „přírodní vakcínu“, ale později požadovala, aby byl veřejnosti umožněn přístup k očkování Sputnikem V. Řekla: „Všichni jsme se snažili, aby to bylo v souladu se zákonem: „Neměli bychom dobře vycházet se všemi našimi sousedy?“ a vyjádřila opovržení nad politikou, která místo toho klade důraz na vycházení s ‚těmi 12 000 kilometrů vzdálenými [v] Německu nebo Francii‘.
Georgescu se po zrušení svého zvolení odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva a stěžoval si, že se stal obětí „formalizovaného státního převratu“. ESLP se sídlem ve Štrasburku tuto stížnost před čtyřmi dny zamítl. Těžko říci, zda toto rozhodnutí ovlivnilo rumunský Ústřední volební úřad (BEC neboli Biroul Electoral Central), ale BEC se o víkendu poměrem hlasů 10:4 rozhodl Georgescuovi zakázat kandidaturu, čímž jeho kandidaturu uzavřel.
Význam této epizody nelze přeceňovat. Pomocí zákona o digitálních službách jako donucovacího mechanismu EU v podstatě nařizuje členským státům, aby volily politiky, kteří podporují NATO. I za předpokladu, že by byly pravdivé ty nejhorší věci, které se o Georgescuovi píší - že těžil z ruského vměšování nebo má xenofobní či antisemitské sklony -, demokracie se stále rozhoduje podle toho, kdo získá nejvíce hlasů. Pokud je tato definice doplněna klauzulí „pokud“, jako například „nejvíce hlasů, pokud názory kandidáta nejsou v rozporu se závazky členů NATO a EU“, evropská vláda se formálně vzdálila od jakékoli definice demokracie, jak ji chápou Američané.
Západní média se očividně zaměřují na Georgescuovu politiku a přinášejí titulky jako „Rumunsko vyloučilo ultranacionalistického kandidáta z prezidentského klání“ , „Rumunsko vyloučilo krajně pravicového prezidentského kandidáta, čímž riskuje Trumpovu nenávist“ a „Šéf žoldnéřů vyzývá Rumunsko, aby se ‚převařilo‘ poté, co krajně pravicový kandidát byl vyloučen z klání“ . Pouze několik roztroušených západních pozorovatelů, včetně příspěvku autora Rádia Svobodná Evropa/Rádia Liberty Luka Allnutta, naznačilo, že tato epizoda představuje větší dlouhodobý problém.
Šestnáct let po přijetí do EU a jednadvacet let po přijetí do NATO se Rumunsko ocitlo v kruhu. Je Evropská unie souborem demokracií, které patří do vojenské aliance, nebo vojenskou aliancí obsahující kosmetické demokracie? Není těžké si všimnout, že toto je jen začátek řady zlomů.