Matt Taibbi: CIA a Ukrajina si vyměňují rozlučkovou propagandu
Deník New York Times odhaluje roky nechutné detaily o vztazích Ukrajiny se CIA, zatímco šéf ukrajinské špionáže americké zprávy popírá. Blíží se rozchod?
(Překlad článku z 27. 2. 2024 na Racket News)
O víkendu zveřejnil deník New York Times epické odhalení. "Válka špionů: Jak CIA tajně pomáhá Ukrajině v boji proti Putinovi" od Adama Entouse a Mitchella Schwirtze popisuje desetiletou spolupráci CIA a Ukrajiny a uvádí podrobnosti, které by se za normálních okolností nikdy nedostaly na veřejnost. Úvodní část stojí za delší citaci:
Uhnízděná v hustém lese, ukrajinská vojenská základna vypadá opuštěně a zničeně... Ale to je nad zemí. Nedaleko odtud se nenápadnou chodbou sestupuje do podzemního bunkru, kde týmy ukrajinských vojáků sledují ruské špionážní satelity a odposlouchávají rozhovory mezi ruskými veliteli...
Odposlouchávací stanoviště v ukrajinském lese je součástí sítě špionážních základen podporovaných CIA, která byla vybudována v posledních osmi letech a zahrnuje 12 tajných míst podél ruských hranic.
Fíha! Úředníci dlouho strašili veřejnost, že i drobné prozrazení "zdrojů a metod" by mohlo "ohrozit životy" a je třeba tomu za každou cenu zabránit. Přesto přicházejí Timesy a pomáhají "současným i bývalým úředníkům na Ukrajině, ve Spojených státech a v Evropě" vyžvanit dlouhý seznam mimořádných podrobností, až po počet tajných základen podporovaných CIA podél ruských hranic. Zkrácený seznam odhalení:
Ředitel CIA William Burns minulý čtvrtek "tajně" navštívil Ukrajinu, což byla jeho desátá návštěva od ruské invaze;
V noci 14. února 2014, uprostřed převratu na Majdanu, zavolal šéf ukrajinské špionáže Valentyn Nalyvaičenko šéfům CIA a britské MI6 a požádal je o pomoc při obnově své agentury "od základů";
Ukrajinští zpravodajci, kteří chtěli dokázat americkým kolegům svou hodnotu, předali CIA důkaz, že ruští separatisté v červenci 2014 "během několika hodin po havárii" sestřelili let Malaysia Airlines 17;
tehdejší šéf ukrajinské vojenské rozvědky Valerij Kondratjuk předal CIA v roce 2015 "podrobné informace o nejnovějších projektech ruských jaderných ponorek";
"přibližně" v roce 2016 CIA "začala cvičit elitní ukrajinské komando" nazvané "Jednotka 2245", které "ukořistilo ruské bezpilotní letouny a komunikační zařízení, aby je technici CIA mohli zpětně analyzovat a prolomit moskevské šifrovací systémy";
šéfovi stanice CIA v Kyjevě se přezdívalo "Santa Claus";
Ukrajinský agent "podvedl důstojníka ruské vojenské zpravodajské služby", aby poskytl zpravodajské informace, které "umožnily CIA spojit ruskou vládu s takzvanou hackerskou skupinou Fancy Bear, která byla spojována s ovlivňováním voleb".
Ani bývalý šéf CIA John Brennan, který seděl měsíc u rozhovorů s Kitty Kelleyovou, by tolik šťavnatých odhalení nepřinesl. Dokonce vyprávěli, jak CIA táhla Kondratiuka na zápas Washingtonu Capitals, aby vypískal Alexe Ovečkina, proboha. Jsou to špionážní agentury, nebo lidé, kteří připravují seriál pro Netflix?
Když se zpravodajské zdroje řadí po stovkách, aby noviny naplnily "tajnými" detaily, téměř vždy dělají jednu ze dvou věcí: šíří dezinformace nebo "předpřipravují" trapná budoucí odhalení. Bohatě napsaný "tajný nevyřčený příběh", který předem obohacuje ošklivé úniky, se stal oblíbeným žánrem napříč mnoha obřími zpravodajskými průšvihy tohoto století.
Například článek "Obamův tajný boj o potrestání Ruska za Putinův volební útok", který v roce 2017 napsal ve Washington Postu stejný autor jako tento nový článek v Timesech, Adam Entous, vyprávěl filmový příběh o tom, jak Brennan předal Baracku Obamovi "zpravodajskou bombu" od cenného zdroje "hluboko uvnitř ruské vlády". Srdceryvné vyprávění odhalilo, jak se CIA nejen dozvěděla o přímém zapojení Vladimira Putina do kampaně s cílem "poškodit" Hillary Clintonovou a "pomoci zvolit jejího protikandidáta Donalda Trumpa", ale bezpečně doručila utajovanou zprávu pouze pro prezidentovy oči (a následně o ní informovala celý svět).
V souvislosti s četnými odhaleními, která od té doby vyšla najevo, že Brennanův závěr byl "vymyšlenou zpravodajskou informací" a jeho údajný "dlouholetý zdroj" s přístupem do "nejvyšších pater Kremlu" byl vším možným, jen ne zpravodajskou informací, působí příběh Postu při zpětném pohledu jako velkolepá inspirovaná blbost, jejímž cílem bylo "předestřít" nevyhnutelné úniky informací o Brennanových zdrojích. Totéž platí o absurdně barvitém líčení v denících The Guardian a The New Yorker o údajném britském zachycení podezřelých "interakcí" a "nezákonné komunikace" mezi Trumpem a Ruskem v roce 2015, které údajně spustilo americké vyšetřování tajné dohody. I tyto příběhy se nyní ukazují jako promyšlený spin job, vydaný za účelem rozptýlení budoucích otázek o původu tohoto vyšetřování.
V případě tohoto nového ukrajinského příběhu kromě samoúčelného přepisování historie (představa, že spolupráce CIA a Ukrajiny začala studeným telefonátem na Valentýna 2014, je vysoce komická) vyčnívají některé detaily. Ačkoli navenek Timesy líčí hrdinské partnerství čelící ruské proradnosti, obsahuje nepřehlédnutelný leitmotiv o civilizované Americe, která neustále prosí Ukrajince, aby zanechali zvěrstev. Jak se partnerství prohlubovalo "po roce 2016", píší Timesy, Ukrajinci "začali organizovat atentáty a další smrtící operace, což porušovalo podmínky, o nichž si Bílý dům myslel, že s nimi Ukrajinci souhlasili". Američany to "rozzuřilo" a "pohrozili, že přeruší podporu", ale nikdy to neudělali. Šokováni, šokováni!
Jedna scéna zachycuje Brennana, jak letí na Ukrajinu, aby stanovil "pravidla" partnerství a zakázal Ukrajině zapojit se do jakýchkoli operací, u nichž lze "důvodně očekávat", že budou mít smrtící následky. Na jiném místě Američané hovoří o vytyčení hranice mezi zpravodajskými operacemi a "věcmi, které vybuchují". To se "příčilo" Ukrajincům, kteří (jak nám bylo řečeno) bez povolení CIA provedli operaci, při níž pod ruským letištěm nastražili výbušniny.
Budoucí šéf ukrajinského obranného zpravodajství Kyrylo Budanov vedl komando na Krymu, které zabilo "několik ruských bojovníků, včetně syna generála", což byla "katastrofa", která přiměla vykuleného Baracka Obamu, aby se zasadil o ukončení partnerství. Tehdejší viceprezident Biden byl zachycen na nahrávce, jak ukrajinskému prezidentovi říká, že tento incident způsobil "obrovský problém" a "argumentovat zde je teď mnohem těžší". Přesto tehdejší ředitel Brennan Obamovi zrušení operace rozmluvil, napsaly Timesy, protože svaz "začal produkovat zpravodajské informace o Rusech v době, kdy CIA vyšetřovala ruské vměšování do voleb".
Podobně se vypráví o vraždě separatisty Arsena "Motoroly" Pavlova, zabitého skupinou, o níž se "CIA brzy dozvěděla", že je členem jednotky, která "prošla výcvikem CIA" (dozvěděli se o tom!). "Atentáty pokračovaly" výpraskem separatisty Michaila Tolstycha, což údajně vedlo k tomu, že Rusové odpálili auto šéfa ukrajinského komanda plukovníka Maxima Šapovala. Pak se objevila zpráva o ukrajinském plánu vyslat komanda do Ruska, aby "nastražila výbušná zařízení ve vlakových depech používaných ruskou armádou", která vyvolala paniku u Američanů trpících averzí vůči násilí:
Když šéf stanice informoval své nadřízené, ti se "zbláznili", jak řekl jeden z bývalých úředníků. Pan Brennan, ředitel CIA, zavolal generálu Kondratiukovi, aby se ujistil, že mise byla zrušena a že Ukrajina dodržuje červené linie zakazující smrtící operace.
Téma Ukrajinských dobrovolníků, kteří (zejména před válkou) páchají krveprolití, je nosné. Pozoruhodné je také to, že většina podrobných odhalení v článku pochází z Brennanovy éry a Brennan je do téměř humorné míry hrdinou článku, který projevuje rozhodnost jako Atlas, když na jedné straně světa krotí ukrajinské divochy a na druhé straně brání dotěrnému Obamovi, aby ztratil nervy.
Mezitím ve stejný den, kdy vyšel článek v Timesech, poskytl výše zmíněný šéf obranného zpravodajství Budanov mimořádně nepřipravený rozhovor. Na otázku o smrti ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného Budanov odpověděl: "Možná vás zklamu, ale víme, že zemřel na krevní sraženinu. Je to víceméně potvrzeno. Není to převzato z internetu."
Tyto výroky byly střelou do amerického zpravodajského pozadí. Od 16. února, kdy ruská agentura RIA-Novosti oznámila, že Navalnyj zemřel ve vazbě na Sibiři, to Američané sborem označili za vraždu. "Putin zabil Navalného, řekněme si to naprosto jasně," prohlásil bývalý velvyslanec v Rusku Michael McFaul a zopakoval tak názory lidí jako David Axelrod a finančník Bill Browder, chameleon typu Zeliga (postava z filmu od Woodyho Allena, pozn. překl.), který se zdá být v pozadí každého rusko-ukrajinského sporu. Joe Biden oznámil 500 nových sankcí a řekl: "Nenechte se mýlit: Putin je zodpovědný za smrt Navalného," zatímco ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl přímočařejší: "Je zřejmé, že ho zabil Putin".
Ne tak rychle, ale řekl Budanov, který ostatně smetl ze stolu i další příběh o panice z Ruska: Minulý týden agentura Reuters s odvoláním na šest zdrojů uvedla, že "Írán poskytl Rusku velké množství výkonných balistických raket země-země". Tato historka se okamžitě proměnila v zásadní bod v probíhající kampani, jejímž cílem bylo přesvědčit Kongres o naléhavosti schválení zákona o pomoci Ukrajině ve výši 61 miliard dolarů do pátečního termínu. CNBC citovala analytika, podle něhož íránské zbraně udržely Rusko v boji na Ukrajině "mnohem déle, než se očekávalo", ale "mezitím se budoucnost americké vojenské pomoci Ukrajině jeví jako stále nejistější".
Budanov na to reagoval slovy, že íránské rakety "tady nejsou" a takové informace "neodpovídají skutečnosti". Popřel také prohlášení o tom, že Rusko rozmístilo severokorejské rakety, což je další nová americká obsese. Ještě minulý týden "představitelé zpravodajských služeb ve Washingtonu" sdělili CNN, že jsou "stále více znepokojeni" "rostoucími vazbami" mezi oběma národy, přičemž poukázali na rakety a zároveň zopakovali potřebu většího financování boje proti této nové ose zla:
Zatímco Severní Korea a Írán nadále dodávají zbraně Rusku, Bidenova administrativa nebyla schopna poslat nové zbraně, protože Kongres neschválil potřebné dodatečné financování.
I tuto zprávu Budanov vyvrátil. "Ačkoli bylo použito několik severokorejských raket," řekl, "tvrzení o jejich rozsáhlém použití nejsou pravdivá."
Možná je náhoda, že ukrajinský zpravodajský důstojník, kterého New York Times v článku popsaly jako neřízenou střelu, jež vedla "katastrofální" zásah komanda, právě vrazil Washingtonu tři prsty do oka během necelého týdne. Ať tak či onak, je jasné, že ve Washingtonu panují obavy z následků přerušení americko-ukrajinského bezpečnostního projektu. Zvláště v roce voleb by se jakákoli slovní válka mezi někdejšími spojenci mohla v mžiku zvrtnout.
Autoři z Timesů se mimochodem nijak nesnaží podpořit tvrzení svých zdrojů, například o údajném vměšování do voleb nebo o příběhu "hackerské skupiny Fancy Bear".
Tato omílaná vyprávění o Russiagate se příhodně objevují právě ve chvíli, kdy Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan vystoupil v pořadu Meet the Press, aby znovu varoval, že se Rusko "snaží vměšovat" do voleb v roce 2024. (Ruské vměšování možná překoná i Saw X - nejnudnější americkou ságu na pokračování). "Experti" a "úředníci" sdělili televizi NBC, že jedním ze scénářů je "'hacknutí a únik', jako byla politicky škodlivá krádež interních e-mailů Demokratické strany ruskými vojenskými zpravodajci v roce 2016".
Jinými slovy, jsme varováni před možným únikem poškozujícího pravdivého materiálu, který bychom měli vlastenecky ignorovat, jako například - vezmeme-li jednu hypotetickou možnost - obvinění, že CIA před deseti lety schválila atentáty a smrtící operace v Rusku a jeho okolí.
A poslední poznámka. Když Rusko v únoru 2022 napadlo Ukrajinu, akademici jako John Mearsheimer byli pranýřováni za to, že řekli, za krizi "může Západ", a za to, že psali věci jako např.:
Od poloviny devadesátých let se ruští představitelé rozhodně stavěli proti rozšiřování a v posledních letech dávali najevo, že nebudou přihlížet tomu, jak se jejich strategicky důležitý soused mění v baštu Západu.
O dva roky později se dozvídáme téměř totéž od zpravodajských zdrojů, které Timesům vyprávějí o tajném partnerství, které zahrnovalo tajné pohraniční základny a "proměnilo Ukrajinu... v jednoho z nejdůležitějších zpravodajských partnerů Washingtonu proti Kremlu". Neospravedlňuje to invazi, ale tvoří to trhliny v tom původním hysterickém popírání hloubky americko-ukrajinského strategického partnerství. Před dvěma lety nám bylo tvrzeno něco jiného.
Ukrajinský lid v posledních dvou letech strašně trpěl, ale pokud těch 61 miliard dolarů neprojde, priority ukrajinských jestřábů v Americe se rychle změní. Ve Washingtonu není čas na zachraňování zadků a sezóna už možná začala.