Ludvík Vaculík: Než jsem umřel
Než jsem umřel, uložil jsem občas Cilce, aby za mě napsala Poslední slovo. Však je to její genetické i kulturní dědictví.
Když jsem byl malý, význam měly jmeniny a svátky církevní a státní. Gratulace k narozeninám mi pak celý život připadala směšná, neboť narození není sportovní ani žádný jiný výkon. Vlastně mi z dnešní perspektivy připadá, že než k narození, mělo by se raději gratulovat k úmrtí.
„Tak už to máš za sebou!“ nosily by se oslavenci lahve, květiny a bonboniéry. Oslavenec by se usmíval a po každém podání ruky by si v rozpacích uhladil božíhodové sako. „Ani sem nevěděl, jak ně to uteklo. Jak sa včil dostanu do nebe skrz peklo?“ zpívalo by se.
→ Přečíst celý článek na serveru Blogosvět.