Ludvík Vaculík: Dobře mi tak

U Procházků se vždy žilo změnou, v létě se těšili na sníh a v zimě zas na něco, co bude až v létě. Kdo se do té rodiny dostal, cítil se vyznamenán, koho zapudili, ten si nesl v sobě hořkost zrady.

Než jsem umřel, uložil jsem občas Cilce napsat za mě poslední slovo. Později jsem pozoroval, jak dcérečka začíná psát sama ze sebe. První román z dob mušketýrů se mi líbil víc než ten, který se rozhodla nakonec vydat. Ten druhý byl obyčejné společenské drama, které se však stane až za dvě stě let. Nejnovější kniha je o naší rodině a já jsem v ní nejhorší postava. Dobře mi tak.

→ Pokračování na serveru Blogosvět