Jeffrey Tucker: Párty skončila
Nastává nová a velmi slibná doba, kdy staré prochází milosrdnou demontáží a na jeho místo nastupuje něco zcela nového.
Překlad originálu na serveru Brownstone Institute
Trumpova administrativa na popud Odboru pro efektivitu státní správy (DOGE) a v režii Úřadu pro personální řízení (OPM) rozeslala všem federálním zaměstnancům další e-mail s běžnou žádostí o popis pěti pracovních činností odvedených za poslední týden.
Je to snadný úkol. Zabere pět minut. Ve službách je to zcela normální, dokonce rutinní. Inventarizace zaměstnanců je v soukromém sektoru standardem pro každé nové vedení.
Mezi odbornou veřejností však kupodivu propukla naprostá mánie. Vládní odbory připravují žaloby. Panika a šílenství jsou až hmatatelné. Jak se ukazuje, žádný nový prezident ještě nikdy nic podobného neudělal, žádný demokrat věřící v dobrou vládu, ani žádný republikán, údajně nedůvěřující byrokracii.
Washington zažívá soci dramatického. Tady jde o víc než jen o Trumpa.
Strana, která nyní ovládá americkou exekutivu, je třetí stranou vytvořenou z mrtvol dvou stávajících stran. Říká si sice Republikáni, ale to je spíš jen dějinná náhoda. Původní republikánská Grand Old Party (GOP) byla zkrátka plavidlem nejméně chráněným proti invazi a okupaci. A tak ji dnes v podstatě ovládli lidé zvenčí, kteří ještě před deseti lety měli ve straně jen malý nebo žádný vliv.
Téměř všichni vrcholní představitelé, kteří jsou nyní u moci - samozřejmě včetně Trumpa, ale také Muska, Gabbardové, Kennedyho, Lutnicka a mnoha dalších, o samotných voličích nemluvě - jsou uprchlíci z Demokratické strany. Koalice se dramaticky změnily. Volební bloky se přesunuly. A politické debaty a priority se vůbec nepodobají čemukoli, co platilo v jakémkoli období od konce Velké války.
Tito okupanti opustili Demokratickou stranu, jelikož byla a stále je zaneprázdněna rousseauovským šílenstvím kolem otázek, které většinu lidí nezajímají nebo jim dokonce přímo vadí. Tradiční establishment Republikánské strany tyto lidi však nikdy nepřijal. Nenáviděl je a vzdoroval jim na každém kroku.
Kennedyho migrace
Abychom pochopili pozoruhodnou rychlost a průběh tohoto vzniku třetí strany z původních dvou, uvědomme si, že to nejsou ještě ani dva roky, co Robert F. Kennedy mladší, tehdy demokrat, začal uvažovat o kandidatuře na prezidenta.
Podmínky byly jedinečné. Obrovské množství příznivců nabral díky svojí odvaze v době pandemie, kdy protestoval proti lockdownům, upozorňoval na cenzuru a porušování práv a následně odsoudil zavedení očkování, které veřejnému zdraví nic nepřineslo.
V roce 2023 už byl prezident Biden nepopulární a neměl důvěru ani jako šéf exekutivy, natož jako kandidát na druhé funkční období. V Kennedyho táboře se tehdy uvažovalo o tom, že jeho kampaň jakožto demokratického kandidáta bude vyžadovat otevřené primárky a že Kennedy může přivést stranu zpět ke kořenům, od woke totality k politickým hodnotám svého otce a strýce.
V teorii to vše vypadalo reálně. První mítinky byly přeplněné a peníze se jen hrnuly. Do kampaně se hlásili dobrovolníci. První reklamy, které se objevily, nostalgicky vzpomínaly na ztracené časy, na Ameriku před rozvratem občanské kultury, jež přišel s atentátem na jeho strýce v roce 1963. Styl a dokonce i hudba kampaně odrážely tato témata.
Pokud někdo mohl demokraty napravit, byl to jistě Kennedy s jeho celoživotním aktivismem a zkušenostmi v soudních sporech proti ovládnutí agentur korporacemi a navíc s nedávnou kampaní za lidská práva a svobodu slova. Předpokládalo se, že demokraté mají určitou voličskou základnu, která tyto hodnoty stále podporuje. A možná to byl dokonce správný předpoklad, nicméně ty plány tvrdě narazily na mašinérii stranického vedení.
Cílem bylo vyzvat Trumpa na souboj o prezidentský úřad a důvod této výzvy byl poměrně jasný. Vždyť právě pod Trumpovým dohledem začaly lockdowny a rozjel se legislativní aparát, jež vedl k nebezpečnému očkování. Byl to Trump, kdo odstartoval hospodářskou krizi přívalem stimulačních dotací a monetární expanzí. Empiricky vzato, v historii všech amerických prezidentů velel Trump tomu nejhoršímu zásahu do práv.
Tento stav panoval ještě před dvěma lety. Následně, když už bylo jasné, že otevřené primárky nebudou, se Kennedy nechal zlákat k nezávislé kandidatuře. Ale tady zase tvrdě narazil na nejpalčivější problém všech nestranických kandidátů. Systém je přece nastaven pouze pro dvě strany a ty nechtějí žádnou konkurenci, pakliže nejde o neškodné kandidáty, kteří jen tříští opoziční hlasy. To u Kennedyho nebylo jisté - přitahoval totiž stejnou měrou obě strany -, takže všichni, kdo měli moc, ho potřebovali ze soutěže vyloučit.
Další problém byl v nepopiratelné logice voleb, v nichž vítěz bere vše. Podle Duvergerova zákona mají takové soutěže tendenci vést pouze k volbě menšího zla. Tato logika platí nejen pro politiku, ale pro všechny volební systémy. Pokud hostům na večírku nabídnete možnost hlasovat o večeři, s tím, že rozhodne prostá většina, všichni okamžitě upustí od hlasování pro to, co jim chutná, v zájmu hlasování proti jídlu, které jim nejvíce vadí.
Z nějakého důvodu se o tomto modelu strategického hlasování ve slušné společnosti téměř nemluví, ale v politice USA je to realita. Voliči volí proti kandidátovi, kterého se nejvíce bojí, a pro toho, o němž věří, že může vyhrát, aby zabránili nejhoršímu možnému výsledku. V případě Kennedyho to tedy znamenalo, že bez ohledu na to, jak moc ho lidé milovali, by nakonec stejně podpořili buď Bidena, nebo Trumpa.
A tak se stalo, že se Kennedyho tým začal touto logikou v létě silně zaobírat, zatímco Trump čelil ohromujícímu přívalu žalob od hlubokého státu plus pokusu o atentát, což v Kennedym zase rozjitřilo jeho hluboké rodinné trauma. To vše spustilo diskusi mezi těmi dvěma, a ta nakonec vedla k onomu historickému politickému přeskupení.
Během těchto diskusí Trump mluvil bez obalu o dění během pandemie. O tom, jak mu jeho poradci, odborníci, kteří mu byli přiděleni, lhali, že SARS-CoV-2 je biologická zbraň a nové vakcíny jsou možný lék. S velkou neochotou a jen na omezenou dobu schválil to, co mu všichni, včetně členů rodiny a konzervativních odborníků, říkali, aby udělal.
Očkovací projekt s názvem Operace Warp Speed považoval Trump vždy za agresivní způsob řešení. Mezinárodní i domácí zdroje označovaly za funkční léčebný prostředek hydroxychlorochin, a tak ho objednal k masové distribuci.
V té době bylo jen těžko představitelné, že by zkorumpovaná byrokracie mohla tento a další použitelné léky vyřadit z distribuce a že by dokonce mohla vytvořit falešné studie varující před jejich použitím, to vše ve snaze prosadit nový léčebný produkt. Trump musel být zaskočen tímto vývojem událostí směrem, který nemohl nijak ovlivnit.
V tom kontextu se Trump s RFK juniorem shodli na tom, co ohrožuje zdraví Američanů v různých oblastech, včetně rizik nadužívání léčiv. Trump se v této věci poučil z Kennedyho odborných znalostí a došlo mezi nimi k souznění. A to nejen v této otázce, ale i v otázce zla, které působí okupované agentury, cenzura a manipulace veřejného mínění ze strany hlubokého státu obecně.
V otázkách ropy a plynu by se samozřejmě ti dva nikdy neshodovali, ale v této oblasti zase pandemie Kennedyho přinutila přehodnotit údajné vědecké poznatky o klimatických změnách, zejména ty, které doporučovaly více lidského utrpení jako prostředek řešení údajné existenční hrozby.
Možná se nikdy nedozvíme, co všechno se během toho dvoudenního rozhovoru kandidátů odehrálo, ale výsledek změnil dějiny a spojil dvě mocné síly americké kultury, které byly dlouho odděleny stranickou nálepkou a kmenovou identitou: buržoazní nacionalismus versus vysoce buržoazní chraplavý liberalismus amerických bio matek. Ukázalo se, že ti dva mají společného nepřítele.
Dnes je Kennedy novým šéfem zdravotnictví a sociálních služeb v Trumpově administrativě, která právě podniká největší pokus o změnu Washingtonského establishmentu od dob Andrewa Jacksona. Cílem je obrátit směřování celého státu, průmyslu i vědy, odklonit se od falšování a průmyslové korupce pramenící ze slepého cílení pouze na infekční nemoci k novému cílí, kterým jsou chronická onemocnění, jež mají vědecky podložená a přírodní řešení. To je úkol hodný herkula.
Muskova migrace
Elon Musk je třetím pilířem v tomto vůdčím triumvirátu nové politické strany. Před rokem 2020 byl Musk politicky konvenční investor a podnikatel. Většinou souzněl s mateřskou stranou elit, tedy s demokraty. Pak přišly lockdowny. Byl jediným významným korporátním lídrem v USA a pravděpodobně v celém průmyslovém světě, který se proti tomu veřejně postavil. Oznámil, že raději bude spát na podlaze své továrny, než aby ji zavřel. Ve všech svých podnicích odmítl povinné očkování. Stáhl Teslu z Kalifornie a přestěhoval ji do Texasu. Přesunul všechny své firemní registrace z Delaware.
V roce 2023 prošel změnou, čerstvě obeznámen s hrozbou Leviatana ponořil se do antisystémové literatury. Současně řešil boj s woke ideologií ve vlastní rodině, což jeho intelektuální proměnu dokonalo. Do nového volebního období vstoupil s novým vědomím. Zatímco dříve považoval byrokracii jen za nutné zlo, nyní ji vnímal stále víc jako zdroj nekontrolované tyranie.
Na jednu stranu byla spolupráce Trumpa a Muska - podobně jako koalice Trumpa s Kennedym - zcela nepravděpodobná. Musk považoval za svůj největší podnikatelský úspěch to, jak výrazně přispěl k rozvoji čisté energie, když rozbil automobilový monopol a nastartoval masovou výrobu prvního komerčně životaschopného elektromobilu. Trump naproti tomu přísahal, že rozbije dotace na elektromobily, a volal po deregulaci ropy a plynu. Spojit se s Trumpem znamenalo ohrozit i daňové úlevy pro spotřebitele elektromobilů.
Na to byl Musk ale připraven prostě díky tomu, že stejně jako Kennedy došel k názoru, že celá západní civilizace je ohrožena woke Leviatanem, jenž během pandemie ukázal děsivým způsobem zuby. Cílem Muskova nákupu Twitteru za 44 miliard dolarů bylo rozbití cenzurního kartelu stvořeného za účelem prosazování lockdownů a propagace očkování. Jakmile převzal kontrolu, zjistil rozsah vládní kontroly, vykořenil ji a nastolil v USA svobodu slova.
I zde Musk sdílel obavy s Kennedym a Trumpem. Všichni tři se spojili v zásadních otázkách: zoufalé potřebě omezit a potlačit moc a dosah úřednického státu. Jde o problém, který jde napříč levicí i pravicí, demokraty i republikány, liberály i konzervativci a všemi dalšími tradičními kategoriemi.
Migrace Gabbardové
V této souvislosti vyplul na světlo také obor národní bezpečnosti, kde dekády neokonzervativních „nekonečných válek“ vedly k odporu proti USA a jejich neúspěchu v zahraničí, což přivedlo výřečnou Tulsi Gabbardovou od demokratů na Trumpovu stranu, spolu s dalšími vlivnými lidmi typu Pete Hegseth, jenž vnímal, že tradiční vojenské zájmy ustoupily woke ideologii, kterou Musk opovrhoval a Kennedy považoval za silně poškozující tradiční liberální hodnoty.
Zájmy všech těchto lidí se prolnuly s obecnou revoltou proti globalismu v podobě nekonečných nevyhratelných válek, nekontrolovaných výronů zahraniční pomoci, drancování daňových poplatníků v podobě dotací mezinárodním syndikátům nevládních organizací a agentur, plus krutého nasazení imigrace jako nástroje volební manipulace. A toto téma migrace vyvolalo populistický příval nového nacionalismu sdružujícího čerstvé odpadlíky z protiválečných částí levice i pravice.
Donald Trump sám prošel migrací. Jako průmyslový merkantilista se od svých prvních veřejných prohlášení postupně posunoval k faktickému odporu proti státu poté, co bylo jeho nešťastné první funkční období rozvráceno zevnitř, a následně čelil bezprecedentním právním krokům a dokonce pokusům o atentát s cílem znemožnit mu druhé funkční období. Když Libertariánské straně řekl, že tyto žaloby z něho udělaly vnitřního libertariána, mluvil pravdu. Jakmile se to stalo osobním, nová hlava státu se fakticky obrátila proti státu a všem jeho skutkům.
Všechny tyto cesty vedly oklikou, ale nakonec k tomu, aby zformovaly veřejné mínění v reakci na pandemii, jenž zdiskreditovala dosavadní elity a připravila půdu pro zcela nový způsob vládnutí a veřejného života. V souladu s dnešní kulturou memů se nová strana jmenovala různě, nejprve MAGA, pak MAHA a nakonec DOGE (na počest altcoinu, který začal jako vtip a pak se stal skutečným).
MAGA/MAHA/DOGE není zrovna nejchytlavější název pro novou vládnoucí stranu, ale je mnohem výstižnější než republikáni, natož demokrati. Je to nová strana vzniklá ze zdiskreditovaných trosek dvou stávajících stran, jenž ztratily důvěru veřejnosti během dekád špatného vládnutí, jež vyvrcholilo neúspěšným pokusem o zkrocení samotné mikrobiální říše.
V kuhnovském smyslu nastal v roce 2023 kolaps ortodoxního paradigmatu (vláda úřednických agentur opírajících se o poznatky zkorumpované vědy) a vznikla půda pro avantgardní koalici těchto fascinujících postav, s podporou lidových hnutí, která se zrcadlí v mnoha zemích, obecně pod vlajkou populismu. A zde je klíčová skutečnost: tito vůdci mají svůj dosah, vliv a moc, protože cíle, které reprezentují, uzrály zespoda mezi lidmi, kteří už mají až po krk hrůzovlády odborníků.
Nastává nová a velmi slibná doba, kdy staré prochází milosrdnou demontáží a na jeho místo nastupuje něco zcela nového. Kořeny ideologie administrativního státu najdeme v dílech Woodrowa Wilsona a stačí si přečíst jeho blouznivé fantazie o tom, jak věda a nátlak vytvoří lepší svět, abychom pochopili, že bylo jen otázkou času, kdy se celý experiment rozpadne.
Trvalo to více než sto let, ale ten den konečně nastal. Paradigma se obrátilo. Přes veškerý nepořádek a šílenství - včetně chaosu, zmatků a zrad - přináší tato doba přinejmenším příležitost znovu potvrdit základní princip osvícenství, totiž že lidé sami by měli mít určitou plynulou a vlivnou roli při tvorbě systému, v němž jsou nuceni žít.
Jeffrey Tucker je zakladatelem, autorem a prezidentem Brownstone Institutu. Je také vedoucím ekonomickým sloupkařem deníku Epoch Times, autorem deseti knih a mnoha tisíc článků v odborném i populárním tisku. Hojně přednáší na témata ekonomie, technologie, sociální filozofie a kultury.
Související:
 | A guest post by
|