Falešná ctnost: Performativní aktivismus jako nástroj masové šikany
Krize jsou příležitostí pro odvahu a solidaritu, ale také pro falešnou ctnost a konformismus, které mohou vést k masovému porušování lidských práv.
Tato úvaha byla inspirována textem amerického podnikatele a investora Joshuy Stylmana. Shrnuji poznatky a závěry Stylmanova rozsáhlého článku a převádím je do domácího kontextu.
Veřejné mínění v době sociálních sítí
Podle Stylmana veřejné mínění v moderní společnosti ovlivňují tři základní složky: institucionální moc vytvářející oficiální narativ, média komunikující a propagující narativ a osobnosti tvořící podpůrné trendy na sociálních sítích.
Během covidové pandemie se však všechny základní prvky oficiálního narativu – od původu viru přes spolehlivost či validitu PCR testů až po účinnost vakcín a opatření – postupně ukázaly jako mylné. Přesto byli skeptici a kritici těchto prvků vystaveni systematické ostrakizaci.
Výroba nenávisti
Rétorika legacy médií typu New York Times (Zuřím na neočkované), The Washington Post (Zůstat neočkovaný na veřejnosti by mělo být považováno za stejně špatné jako řízení pod vlivem alkoholu) a dalších programovala během pandemie veřejné mínění směrem k normalizaci extrémních názorů.
Masová šikana nepohodlných skupin, zejména neočkovaných, ale také lidí hlásících, že utrpěli poškození po vakcinaci, či lidí zpochybňujících přínos některých opatření, naplňuje definici podněcování nenávisti vůči skupině osob.
V české společnosti se podílely na zastrašování občanů, kteří nedodržovali opatření, mimo jiné osobnosti z nevládních poradních skupin, z nichž řada byla v přímém střetu zájmů.
Opatření, z nichž mnohá byla později soudem prokázána jako nezákonná, byla vyhlašována na politickou objednávku v důsledku zákulisního lobby. Neočkovaní občané byli segregováni a diskriminováni, přestože výrobci vakcín negarantovali jakýkoli vliv očkování na přenos viru a neuváděli, jak dlouho ochrana poskytovaná vakcínou trvá.
Americké mediální osobnosti jako Gene Simmons, Sean Penn či Howard Stern veřejně označovali neočkované za "nepřátele" a požadovali jejich vyloučení ze společnosti, zatímco demokratické publikum, které se obvykle identifikuje s ochranou práv menšin, převážně schvalovalo výzvy k pronásledování.
Podle průzkumu amerického Rasmussenu z ledna 2022 téměř polovina demokratických respondentů podporovala nejen pokutování neočkovaných, ale i jejich zavírání doma, posílání do karanténních táborů, a dokonce odebírání jejich dětí.
Česká celostátní kampaň Tečka za koronavirem označila část cílové skupiny ve své oficiální prezentaci názvem „Ignoranti“ a mluvčí iniciativy Cesta ven apelovali na novináře, aby pomohli veřejnost ovlivnit směrem k očkování, kterým podmiňovali návrat k normálnímu životu.
Falešná ctnost jako sociální měna
Performativní aktivismus osobností showbusinessu, kultury či influencerů na sociálních sítích se dle Stylmana stal sociální měnou, která umožňovala získávat, dosah, uznání a status za deklarovanou solidaritu či altruismus, aniž by bylo nutné podstupovat skutečná rizika nebo oběti. Změna profilové fotografie, sdílení hashtagů nebo veřejné odsouzení těch "druhých" přinášely okamžité výhody. Podporovaly kmenovou identitu a zvyšovaly sociální kapitál.
Konformismus jako ekonomická zbraň
Pandemická opatření také podle Stylmana způsobila největší přesun bohatství směrem vzhůru v moderní historii, přičemž nejhůře zasáhla ty nejzranitelnější. Během prvních měsíců lockdownu se počet podniků vlastněných černochy snížil o 41 %, nezaměstnanost mezi latinskoamerickými komunitami dosáhla rekordních 18,9 %, nebývalé množství žen ukončilo své dlouholeté kariéry a malé podniky ukončovaly činnost třikrát rychleji než velké korporace. Mezitím hodnota společnosti Amazon vzrostla o 570 miliard dolarů, akcie Zoomu o 396 % a společnost Pfizer vykázala rekordní zisky ve výši 100 miliard dolarů.
Tato ekonomická devastace nebyla dle Stylmana jen vedlejším produktem pandemie, ale byla dokonale předvídatelným důsledkem přijatých opatření. Zatímco odborníci pracovali z domova, pracovníci ve službách stáli před nemožnou volbou: dostavit se do prostředí označovaného za smrtelně nebezpečné, nebo přijít o obživu.
Stejné korporace, které se pyšnily svým závazkem k rovnosti a inkluzivitě prostřednictvím DEI iniciativ (diverzita, rovnost, inkluze), nutily své nejhůře placené zaměstnance akceptovat očkování pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Přestože v PR sděleních oslavovaly korporace "rozmanitost", jejich požadavky na očkování neúměrně diskriminovaly pracovníky z řad menšin, kteří měli historické důvody nedůvěřovat lékařským autoritám.
Úpadek univerzálních principů
Stylman upozorňuje na paradoxní situace, kdy stejné osobnosti, které vášnivě hájily právo na rozhodování o vlastním těle v otázkách reprodukčních práv, zároveň nadšeně podporovaly vládou nařízené lékařské zákroky. Z univerzálních principů se tak staly pouhé stranické postoje, aplikované selektivně podle aktuálního narativu.
V českém prostředí se debata vedla především kolem tématu svobody slova, svobodného přístupu k informacím a akademických svobod. Došlo k partnerství státních a veřejnoprávních institucí se soukromým sektorem zaměřeným na tzv. dezinformace. Cílem byla cenzura a ostrakizace oponentních názorů včetně těch odborných. Rady veřejnoprávních médií se také seznámily s kodexem proti dezinformacím od Evropské komise. Tento kodex akceptovaly a podepsaly všechny velmi velké platformy a neoficiálně se jím řídila i legacy média včetně serverů poskytujících prostor pro bloggery.
Když se spisovatel Jan Tománek pokusil zpřístupnit veřejnosti informace odkázáním na web Evropského parlamentu, konkrétně na Návrh usnesení o vytvoření evropského fondu pro odškodnění obětí vakcín COVID-19, byl jeho profil na blogu serveru Aktuálně.cz trvale zastaven.
Oddělené reality a ztráta společné pravdy
Stylman se domnívá, že v závislosti na informačních tocích, kterým byli lidé vystaveni, začaly v pandemické krizi existovat dvě zcela odlišné interpretace stejných událostí, a tedy dvě odlišné časové osy.
V jedné informační realitě bylo posledních několik let definováno hrdinským celosvětovým úsilím o zastavení smrtící pandemie. V té druhé šlo o koordinovanou propagandistickou kampaň, která ospravedlňovala autoritářské vedení, ignorovala neefektivitu a poškození vakcínami, zatímco přelévala biliony dolarů do korporací.
Dopady na lidská práva a občanskou odvahu
Podle Stylmana se skutečná odvaha, altruismus a solidarita neměří profilovými obrázky nebo příspěvky na sociálních sítích, ale ochotou postavit se nespravedlnosti, i když to znamená osobní riziko.
Jen stěží lze zpochybnit, že altruističtí lidé během pandemie požadovali transparentnost a více informací o kvalitě a bezpečnosti vakcín nejen sami pro sebe, ale pro všechny občany ve společnosti, zpochybňovali nepřiměřené dopady opatření na nejzranitelnější a odmítali se podílet na segregaci – i za cenu ztráty sociálního postavení.
Uznali, že lidská práva nejsou stranickým luxusem určeným jen pro privilegované, ale univerzálním principem, který je nejdůležitější respektovat právě tehdy, když je to nepohodlné. Viděli, že diskriminace převlečená za ochranu veřejného zdraví zůstává diskriminací.
Cesta k nápravě
Náprava podle Stylmana vyžaduje demontáž nejen propagandistické mašinérie, ale i mechanismů jejího vnucování společnosti. Je nutné uznat reálný stav poškození vakcínami a vytvořit prostor, kde lze tyto zkušenosti sdílet beze strachu. Odhalit střety zájmů, které byly hnací silou propagandy. Zavést pojistky proti zneužívání společenského konsenzu k lékařskému nátlaku a nastavit demokratické pojistky, které zajistí, že k tak rozsáhlým škodám již nikdy nedojde.
Zásadně důležité je obnovení důvěry ve veřejné instituce, což bude vyžadovat transparentnost, odpovědnost za minulé činy a striktní dodržování Ústavy a lidských práv.