DSA v praxi: Rozhovor se Stéphanem Luconem
Neziskovky bez členů, fact-checkeři ve střetu zájmů a databáze, ve kterých nic nenajdete. Tak podle novináře Stéphana Luçona vypadá DSA v praxi.
Evropské nařízení o digitálních službách (DSA), které vstoupilo v platnost v roce 2022, zavazuje online platformy k transparentnímu moderování obsahu a ochraně uživatelských práv. Rumunsko patří mezi první země EU, které DSA plně implementovaly.
Podle francouzského novináře Stéphana Luçona žijícího v Bukurešti je však právě tato ukázková implementace důvodem k obavám. Rumunské volby a následná vlna nadměrné online cenzury, o které psalo i Politico, se staly předmětem Luçonova podrobného výzkumu dopadu DSA.
Ve svém článku popisujete Rumunsko jako zemi, která DSA implementovala v podstatě podle manuálu Evropské komise. Co to v praxi znamená?
Rumunsko DSA transponovalo do národního práva, jmenovalo národního koordinátora digitálních služeb a pověřilo několik důvěryhodných ověřovatelů (trusted flaggers). Rapid Response System, mechanismus pro rychlé označování obsahu, byl v Rumunsku aktivován celkem třikrát: na jaře 2024 pro komunální volby a euro volby, na podzim 2024 pro prezidentské a parlamentní volby a na jaře 2025 pro opakování prezidentské volby.
Jak často říkám, rumunský případ je zajímavý právě proto, že jde o příběh opakovaného zneužití, ke kterému došlo díky plné implementaci DSA. Protože „plná implementace“ může znamenat dvě věci: všechna políčka zaškrtnutá, všechny role přiděleny, ale také cenzurní stroj běžící na plný výkon, kde ochrana práv uživatelů existuje pouze jako slib na papíře.
Kdy jste si uvědomil, že DSA může v praxi poškozovat svobodu projevu v Rumunsku?
Kdybych si chtěl dělat legraci, řeknu, že to bylo jasné už ve chvíli, kdy ten zákon začal prosazovat francouzský prezident Macron s komisařem Thierry Bretonem. Nicméně myslím, že velmi poučné bylo to, co následovalo po zrušení voleb.
Neziskovky zapojené do moderování obsahu a ověřování faktů posílaly otevřené dopisy Evropské komisi, prezident Macron, francouzský ministr zahraničí, francouzský velvyslanec a Thierry Breton hovořili o ruském vlivu a volali po použití DSA k „ochraně našich demokracií“.
A ještě rok po volbách jsou běžní rumunští novináři terčem fact-checkerů za to, že připomínají pouhou skutečnost - že dodnes neexistují důkazy o ruském vlivu, který by vysvětloval Georgescův výsledek s asi 23 % hlasů, a že rozhodnutí volby zrušit bylo přijato bez důkazů a bez řádného soudního procesu.
Jakou roli sehrálo prostředí, které DSA nastolilo, v rumunském zrušení voleb?
DSA posílilo různé hráče v jejich požadavcích. To jsou ty zmíněné otevřené dopisy neziskovek. Rumunský případ je ale spíše příběhem o tom, co následovalo: vlna cenzury a podvodných praktik, které měly utlumit opozici a kritické hlasy. Zrušení voleb vedlo The Economist k tomu, že Rumunsko v roce 2025 ohodnotil jako hybridní režim - první takový v EU. Co následovalo, bylo, řekněme, standardní pro hybridní režim: právní války, propaganda a cenzura. Sestavoval jsem časovou osu a dá se na ní doslova vidět tok událostí: neziskovky žádají pomoc Komise, Komise tlačí na sociální sítě a pak přichází vlna cenzury.
Ve svých textech popisujete „muže mnoha klobouků“. To jsou organizace, které jsou zároveň vydavateli, fact-checkery i flaggery. Proč je tato kumulace rolí problém?
Je to definice střetu zájmů. Pokud jste současně producent obsahu (médium) i fact-checker, jste doslova v pozici, kde můžete škodit konkurenci. Producent obsahu se nemusí vždy hlásit k vyváženosti a pluralismu. Novinářská zaujatost z toho či onoho důvodu nemusí být nutně katastrofou. Ale pokud jste fact-checker nebo dokonce získáte pravomoci označovat (a ve svém důsledku tedy i odstraňovat) obsah, začíná to připomínat koncept myšlenkové policie. A to je něco, co by mělo u kohokoliv ze střední nebo východní Evropy vyvolávat ty nejhorší vzpomínky.
Rapid Response System, mechanismus pro rychlé označování obsahu v době voleb, není přímo v textu DSA, ale Evropská komise ho do jeho rámce začlenila. Jak se v praxi projevil v Rumunsku?
Jde o technicky náročné, ale naprosto zásadní téma. Tento mechanismus dává vybraným subjektům pravomoc označovat obsah během volebních období. Na rozdíl od důvěryhodných oznamovatelů (trusted flaggers), kteří jsou veřejně známi, specializují se na konkrétní oblast a jmenuje je národní koordinátor, Rapid Response System (RRS) nikde neuveřejňuje ani datum zahájení, ani datum ukončení své činnosti. Poslední zpráva Googlu dokonce naznačila, že Komise plánuje mechanismus udělat trvalým.
Kromě toho: seznam účastníků RRS není nikde zveřejněn. Víme sice, že jde o signatáře kodexu proti dezinformacím, ale nevíme, které organizace operují v rámci RRS ve kterých zemích. A nejhorší ze všeho: ani seznam flaggovaného obsahu není veřejný. Od opakování rumunských voleb uplynul už rok, kladl jsem otázky, podával stížnosti - a stále nevíme, kdo rozhodl o cenzuře významných rumunských osobností, například bývalých televizních novinářů s obrovským počtem sledujících na TikToku. Tato naprostá absence transparentnosti může být záměrná. Osobně považuji za vysoce znepokojující, že neexistuje ani jeden národní hráč, který by mohl zemi v tomto mechanismu zastupovat. RRS je doslova systém určený k zásahům do národní debaty, přičemž je současně zcela mimo kontrolu členského státu. Evropská komise tak přímo zasahuje do národních debat.
Transparentní databáze DSA má být ale právě klíčovým nástrojem zajišťujícím odpovědné moderování obsahu na platformách. Můžeme si tedy prohlédnout všechny záznamy o smazaných příspěvcích v Rumunsku? Mohou jejich autoři podat stížnost a požadovat nápravu?
Databáze Statement of Reasons byla při přípravě mé zprávy o DSA největším zklamáním. V Rumunsku zjevně proběhly masivní zásahy, v databázi se však neobjevovalo nic. Ptal jsem se Wieselova institutu, trusted flaggera pro boj s antisemitismem; ani oni nedokázali v databázi najít 95 % svých vlastních označení obsahu. O několik měsíců později se tatáž situace opakovala, když bývalý Macronista, dnes vedoucí oddělení politiky Twitteru ve Francii, při slyšení v parlamentu přiznal, že platforma provádí zásahy, ale v databázi DSA se nic neobjevuje. Závazku Elona Muska ke svobodě projevu spíše věřím, ale v praxi to vypadá, jako by jeho platformu částečně ovládli Macronovi obdivovatelé, kteří možná využívají toho, že finanční riziko vyplývající z jejich chování nese Musk.
Jak v praxi vypadá spolupráce mezi platformou a neziskovkou, která má za úkol vznášet požadavky na mazání příspěvků?
Bohužel zůstává spousta věcí neodkryta. Nezískal jsem například přístup k tomu, abych se podíval, jak flaggování probíhá na straně neziskovek. A to ani nezmiňuji další subjekty - soukromé společnosti, kterým je moderování outsourcováno. Dozvěděl jsem se, že TikTok například outsourcuje část moderování ve francouzštině, rumunštině a dalších jazycích francouzskému call centru v Braşově v Rumunsku, kde pracovní podmínky vypadají dost sporně. Identifikoval jsem spoustu černých skříněk; někdy otevření jedné černé skříňky odhalí další skříňku uvnitř. Co se skutečných postupů týče, zatím tuším jen málo.
Česká republika nyní pracuje na implementaci DSA. Co byste českým zákonodárcům a regulátorům doporučil?
Zabraňte efektu otáčivých dveří. Zjistil jsem, že přední rumunský fact-checker byl hodnocen pro certifikaci EFCSN člověkem, který je dnes jeho zaměstnancem. To je výrazný střet zájmů, který podkopává důvěryhodnost certifikačního procesu.
Dále pluralismus: skutečně bych se pokusil zajistit, aby byl podmínkou. Je jedno, leží-li politicky nějaké médium napravo nebo nalevo; ale tyto preference se nesmí pomítat do moderace obsahu na sítích. To je cenzura na základě politické zaujatosti. Architektura DSA nesmí být nástrojem, jímž jedna část politického spektra umlčuje druhou.
Také zajistěte pro své občany právo na odpověď jako v případě jakékoliv publikace. Právo na odpověď znamená, že když o vás média něco napíší, máte právo ve stejných médiích zveřejnit svou reakci
Zabraňte moderování bez řádného záznamu v databázi Statement of Reasons. Vynuťte dodržování pravidel - žádná mazání ani shadowbany bez odkazu na databázi. Osobně bych šel ještě dál a prosazoval povinné informování autora/uživatele o celém moderačním procesu. To by mohlo pomoci k menšímu zneužívání moderování a k větší transparentnosti.
Zvažte podpůrný mechanismus, například fond pro pomoc uživatelům při žalobách k soudu v případech zneužití moderování. V současnosti mají mimosoudní orgány řešení sporů velmi restriktivní politiku — například pokud platforma tvdí, že jste rozesílali spam, nikdo vám nepomůže.
Jakým způsobem mohou být které neziskovky zneužity v architektuře DSA?
Viděl jsem mnoho pravicových lidí ve Francii protestovat, protože CGT - odborová organizace historicky blízká Francouzské komunistické straně - byla jedním z trusted flaggers. Až zas tolik mi to nevadí, protože oddělení CGT, které se stará o moderování, je spotřebitelské - označuje např. nebezpečné výrobky na e-commerce platformách - a CGT alespoň nějaké skutečné členy má.
Daleko nebezpečnější mechanismus viditelný v Rumunsku - a doslova opsaný od Macrona ve Francii - spočívá ve vládou sponzorovaných organizacích s hrstkou ideologicky založených expertů zaměřujících se cíleně na nepohodlné názory a osobnosti. To je princip astroturfing - falešné neziskovky, falešná občanská společnost hrající v zájmu mocných.
V Rumunsku jsou těmi nejznámějšími Expert Forum a Funky Citizens - hráči zapojení také v Moldavsku a na Ukrajině, kteří náhle aplikují taktiky pro boj s ruským vlivem na lidi, kteří s Ruskem nemají nic společného. Na lidi, kteří tvoří legitimní opozici, a na jejich legální názory.
Ve Francii je podobným příkladem organizace „Conspiracy Watch“, která dostávala vládní peníze z Fondu Marianne a dává nálepku „konspirační teorie“ na všechno, co jí přijde pod ruku. Představa, že takoví lidé získají pravomoc moderovat sítě při příštích francouzských volbách je děsivá.
Takže transparentní databáze DSA je podle vás dobrý nápad, který je v praxi špatně vymáhaný. Co by bylo potřeba změnit, aby skutečně fungovala jako nástroj ochrany uživatelů?
DGCONNECT mi odpověděl, že transparentní databáze je nástrojem pro statistiku, nikoli pro odvolávání nebo nápravu. Považuji to za hluboké zrazení původní myšlenky této databáze a důvodu, proč pro ni Evropský parlament hlasoval (dle čl. 24 DSA). Jedinou věcí, která by mohla obnovit její smysl, by bylo, kdyby měli uživatelé plug-in pro sociální sítě umožňující kdykoli dohledat svůj případ v databázi.
Dnes stále fungují zahanbující procesy mazání obsahu, kdy důvod shadowbanu je lživou záminkou a celý proces odvolání uživatele je pouze tlačítko, na které kliknete, a pak čekáte, doufajíc, že váš případ někde nezapadl nebo není záměrně ignorován.
Proces odvolání, přesné rozhodnutí, původní označení vašeho příspěvku, konečné rozhodnutí - to vše by mělo být napojeno na databázi. Měli byste mít možnost případ sledovat. Databáze by měla být jedním zdrojem pravdy, ať chcete využít mimosoudní orgán nebo přímo žalovat platformu a organizace, které se na vás zaměřily.
Existuje v Evropě příklad, kde DSA nebo podobný regulační rámec funguje způsobem, který skutečně chrání jak uživatele, tak svobodu slova?
Nevím o žádném. Doufejme, že čeští zákonodárci by mohli být prvními, kdo to dokáže - rád bych o této otázce dál diskutoval. Jedna věc, kterou Rumuni zvládli dobře, je, že jejich národní rada pro audiovizuální média, která získala cenzurní pravomoci nad online video obsahem při transpozici DSA, pořádá veřejná zasedání své rady a zveřejňuje každé moderační rozhodnutí na svém webu. S rozhodnutími můžete nesouhlasit - některá samozeřejmě nezískala jednohlasnou podporu - ale alespoň existuje jakási transparentnost. To je určitě směr, kterým bych se díval. Protože tam, kde existuje transparentnost, je pravděpodobnost zneužití moderačních procesů a algoritmů ze strany špatných aktérů mnohem nižší.
Vaše práce je do značné míry osamocená - investigace jednoho novináře proti celé institucionální architektuře. Co by bylo potřeba, aby se tímto tématem začala systematicky zabývat větší média nebo akademická sféra?
Akademická sféra rozhodně nabízí pevný rámec pro tento druh dlouhodobé práce. Jde o náročné, technické téma. Získávám sice čím dál větší dosah tím, že jsem jediný, kdo studuje rumunský případ z úhlu DSA, ale není to téma pro mainstream. Má to spíš charakter práce zasvěceného výzkumníka než klasické novinářské práce. Ve výzkumu je však nezbytné postupovat s důslednou objektivitou. Byl jsem ohromen, když jsem viděl otevřený dopis rumunských neziskovek žádající „radikální transparentnost“ v únoru 2025, přičemž v něm nebyla ani jednou zmíněna transparentnost pro uživatele. Šlo o transparentnost pro dané organizace, ne pro lidi. Potřebujeme umírněné hlasy - lidi stojící mimo politické rozmístění - kteří toto téma budou zkoumat.
Pro větší média bych rozhodně doporučil vybudovat - možná ve spolupráci s dalšími redakcemi - společné centrum, které by generovalo referenční materiály a poskytovalo lidi schopné popularizovat téma a líčit ho méně technicky. Na jedné straně máme vysoce byrokratické stroje - kafkovské labyrinty, na druhé straně zde máme velmi jednoduchý, klíčový problém každého v demokratické společnosti: ztratíme-li svobodu projevu, ztrácíme základní hodnotu, která umožňuje debatu. Je potřeba hodně popularizační práce, aby se konkrétní případy cenzury dostaly mimo úzký kruh expertů.
Co byste vzkázal českým novinářům, aktivistům a politikům, kteří teprve začínají DSA studovat?
Konfrontujte moc. Mnozí se soustřeďují na fake news, jako by to bylo největší ohrožení naší společnosti. Ale mezi nějakým extravagantním tvrzením šířeným lidmi, kterým občas chybí zdravý úsudek, a fake news vedenými vládami je nesrovnatelný rozdíl v dopadu na společnost. Vládní dezinformace mohou vést k válce, k milionům mrtvých. Pro novináře je klíčové zůstat částí čtvrtého stavu a konfrontovat moc.
Mějte se na pozoru před falešnými neziskovkami. Předpokládám, že česká demokracie je pevná a opírá se o občanskou společnost. Ale pokud je něco, před čím se musí mít na pozoru, jsou to subjekty postrádající skutečné členy, které získávají vliv skrze přímé či nepřímé financování od vlád a EU, a pak získají pravomoc cenzurovat lidi.
Pak tu máme nebezpečný efekt bubliny. Opakované odpovědi rumunských fact-checkerů, které jsem obdržel, uvádějí, že cílí na narativy: jdou po vysoce profilovaném účtu či příspěvku a fact-checkují ho. Lidé, kteří pak sdíleli tento fact-checkovaný příspěvek, mají pak ovlivněn dosah. Jde doslova o jakýsi druh manipulace s algoritmy. To si zaslouží velkou pozornost. I shadowbany by měly být řádně vysvětleny a zaznamenány v databázi DSA.
Využívejte právo na odpověď. Nedávno jsme byli svědky prvního případu: novinář Lucian Davidescu byl zneužívajícím způsobem fact-checkován za to, že říkal, co je dnes již zřejmé - že Rusové Georgescovi k 23 % hlasů nepomohli - a dosáhl práva na odpověď podle zákona regulujícího tisk. Považuji to za zajímavý přístup, protože umožňuje lidem, kteří se stali terčem za psaní pravdy, svůj případ přímo zveřejnit a nesprávný fact-check zpochybnit.
Doporučuji také zřídit centrální dozorčí orgán, který by přezkoumával kroky moderátorů, dokumentoval rozhodnutí a zajišťoval diskusi. Moderování by mělo být kontrolováno, filtrováno a transparentní, a nemělo by se jednat o přímé propojení nevládních organizací se sociálními sítěmi bez jakéhokoli dohledu.
Stéphane Luçon je francouzský novinář žijící v Rumunsku. Publikoval v Le Monde diplomatique, L’Éclaireur a Public. Publikuje také na vlastním substacku „Francezul“.
Po zrušení rumunských prezidentských voleb v roce 2024 zahájil vyšetřování unijního nařízení DSA a jeho dopadu na cenzuru a informační tok. V rámci této práce podával formální stížnosti a zasílal investigativní zprávy rumunským instituciím - mj. Národní audioviziuální radě (CNA), ANCOM (národnímu koordinátorovi digitálních služeb) a Parlamentnímu výboru pro vyšetřování zneužití, korupce a petic občanů.
Společně s Patrickem André de Hillerinem je spoluautorem zprávy „DSA: Europe’s Injustice System“.