Dj kosa: Všichni jsme zdigitalizováni, spočítani a souzeni
Masku nasazuji proto, že jsem chtěl tvořit a nebýt souzen za to, kdo jsem. Aby má slova zněla sama o sobě. Svou tvář ale nijak důkladně netajím, říká dj kosa.
Dj kosa, jehož skutečnou identitu posluchači neznají, dle vlastních slov chce být ostrý a přinášet písně, které reflektují aktuální problémy. Inspiraci pro své jméno našel i v sanskrtu: कोश (kośa), což v překladu znamená „plášť“ nebo „obal“.
Kdo jste?
Kdo je dj kosa? To asi neví ani on sám. Je to produkt vědomí člověka, ale také je to jen taková maska. Zajímá vás tedy ten člověk, nebo spíš tato jeho maska?
Vždy mě zajímá ten člověk a důvody, proč se rozhodl nosit masku.
Já svou tvář v tomto případě nijak důkladně netajím. Dj kosa je jen takový můj umělecký pseudonym. Tu masku ale nasazuji, to je pravda. Především proto, že jsem chtěl tvořit a nebýt souzen za to, kdo jsem, ale aby má slova zněla sama o sobě. Od smutných a šílených časů covidového branného cvičení se ve mě nahromadilo tolik myšlenek, které chci vykřičet do světa, že se z toho nakonec zrodil projekt dj kosy.
A ten křičí o dnešní době plné zmatku, ale i zvlášního zla. Jsem dítě digitální doby, ale nechci, aby se právě tato doba nakonec stala prokletím. Takže asi lze říct, že tvořím primárně sám pro sebe a tak trochu vysílám prosbu k Vesmíru, asi je to i taková forma modlitby. A ta má různé formy, kromě tiché a soukromé je důležitá i ta hlasitá, veřejná.
Vaše tvorba je z větší části výtvorem AI. Není to paradox využívat umělou inteligenci k varování před digitální dystopií?
Samozřejmě, že je. Jak už jsem říkal, jsem dítě digitální doby. Nevychovali mě vlci, ale spíš právě počítače. A tak používám prostředky a nástroje, které ovládám a které mi v omezeném čase umožní uskutečnit maximum možného. Je to pro mě relaxace a zábava. Texty píšu sám, ty jsou tedy vyjádřením mého vlastního lidského vědomí a prožitku. Proto se také hlásím k tomu, že nejsem člověk, ale nejsem stroj.
Co by byl větší problém: kdyby byl Kosa souzen za to, kdo je jeho člověk, nebo kdyby byl jeho člověk souzen za názory Kosy?
Určitě to první. Názory dj kosy jsou názory člověka. Nestydí se za ně.
Texty v sobě nesou tu a tam hněv na nejrůznější věci a jevy. Jaký má vlastně dnešní moderní muž nástroje k ventilaci hněvu, pokud nemá dar tvořit texty či jiné umění?
Vím já? Pro mě bylo logické jít případně na demonstrace, neustupovat, jak za komunistů, tak za covidu. Násilí nevyznávám, ale líbí se mi stát na místě. To by mi bohatě stačilo. Problém dnešní doby je spíš jinde. Já to vnímám tak, že režim je dusivý a nepříjemný, velmi podobně tomu, jaký vládl za pozdního socialismu, který si pamatuji.
Ale zároveň se výhýbá dramatům, je takový vlažný, jen teplota pomalu roste. Takže nikdy není důvod se opravdu vzbouřit a jít do boje. A tak to asi s tím hněvem mužů bude. Jednou to může prasknout a hněv se vyvalí i do ulic.
A počítám, že lecko nachází třeba možnost ventilu ve sportu, co já vím. Hněv tam asi v těch textech je přítomen, protože ho cítím. To, co se tu odehrálo za covidu a v nějaké míře pokračuje, mě opravdu hodně štve a stále hledám cestu, jak to aspoň pro sebe změnit. Nakonec dj kosa je jen jeden z různých pokusů na této cestě. Je to hledání. Možná v sobě a pro sebe.
Co na Vaši tvorbu říkají umělci, jejichž hlasy jste naklonoval do svých písní? A jak se vlastně s AI v kontextu ochrany autorských práv vypořádat?
To netuším. Ale o autorskoprávní problém se podle mě nejedná. Autorství je možné přisoudit pouze u toho, co má znaky jedinečného lidského výtvoru. Tím například charakter hlasu člověka není. Zajímavé je, že třeba počítačový program je možné chránit podle autorského zákona, ačkoliv také nemusí splňovat parametry jedinečného lidského výtvoru.
Takže naopak se domnívám, že třeba skladba Moc stínů, kterou jsem vzdal hold Karlu Krylovi, naopak sama o sobě je autorským dílem. Ale strojové učení před nás rozhodně bude klást nové otázky ohledně tvorby a autorství, na které budou asi ještě teprve lidé a jejich zákony hledat odpovědi.
Karel Kryl už se k Moci stínů vyjádřit nemůže, ale co třeba takový Daniel Landa nebo Jaromír Nohavica, ti by teoreticky mohli namítnout, že hlas je něco jako otisk prstu nebo tvář, tedy biometrický znak, a že jeho klonování je neetické. Takové debaty nás jistě čekají, pokud už někde neprobíhají.
Nevím, já ke všem třem uvedeným chovám úctu, takže z mé strany v tom není špatný úmysl. Z pohledu světského práva si ale nemyslím, že by v libovolné z těch skladeb byl z tohoto pohledu jakýkoli možný střet. Z hlediska etiky je digitální vesmír opravdu zajímavý nový fenomén. My všichni jsme tam zdigitalizováni, spočítani a souzeni.
Co se týče strojového učení anebo umělé inteligence jako takové, jsou mocné, silné a jedná se úplně novou úroveň lidského poznání. Které ale jako všechno konečné jednou pomine. A věřím tomu, že je to opravdu jedině láska, která má v našem životě rozměr věčnosti. To ostatní jistě stojí za pachtění, ale jinak to stejně nakonec nechávám koňovi, který má větší hlavu. A vůbec... Můj nejnovější hold Bábě pod kořenem ze série Ó péra česká už jste slyšela?
Větší hlavu má právě také AI, anebo rozhodně bude mít. Zakrníme, když budeme zadávat AI překlady, sumarizace, psaní samotné? Momentálně jsme díky takovým věcem výkonnější, ale není to spíš kombinací toho, co jsme do sebe "nabušili" v analogu a nyní to jen vylepšujeme díky této technologii?
Ano. Toho se také bojím, kvůli našim dětem. My máme své analogové základy, ale jim reálně hrozí digitální demence, a hlavně to, že pokřivené digitální zrcadlo krásného a bohatého světa okolo nás, se jim začne jevit reálnější a také krásnější, než skutečný svět a jejich pravý život vymění za falešné digitální pozlátko.
Já sám jsem ale bohužel mnohem schopnější v digitálním světe, než v tom obyčejném, a přitom mnohem lepším skutečném. Možná je tedy i dj kosa takové moje vlastní volání pomoc k nebesům. Protože společnost se podle mě dostala na scestí a já jsem toho od začátku součástí a budu asi až do konce.
Na své pseudonymitě netrváte a dokonce možná někdy "vyjdete na světlo" se svou skutečnou identitou. Ale považujete právo na soukromí za lidské právo? Případně proč?
Právo na soukromí je strašně složitá věc. Jistě je to samo o sobě základní právo, ale zároveň je velmi relativní. A především se na jeho realizaci podílí každý do značné míry sám. Tím spíš je ale velice důležité, aby především státní moc toto právo chránila a chápala. Z tohoto pohledu jsou například snahy státní moci o znemožnění koncového šifrování velice špatné a je třeba se jim bránit. Stát vůbec poslední dobou stojí na špatné straně a namísto osobních svobod volí kolektivní nesvobodu ve jménu bezpečí.
Přitom jednou z hlavních úloh státu je ochrana bezpečí. A soukromí je také rovina bezpečí. Státy by měly zásadně změnit svůj pohled na ochranu osobních údajů, nedotknutelnost obydlí, ochranu korespondence a další aspekty osobního života, a upřednostnit je před údajným blahem kolektivu.
Takže rovnováhu bezpečí a soukromí je někdy těžké hledat. Ale dosud ustálená praxe byla, a podle mě byla rozumná, že stát smí soukromí prolomit jedině se souhlasem nezávislé soudní instituce, která bude schopná tuto rovnováhu mezi bezpečním občana a bezpečním společnosti pečlivě zvážit. A v případě pochybnosti by měla stát na straně jednotlive proti společnosti, nikoliv naopak.
Děkuji za rozhovor.