David Thunder: Zákon o digitálních službách by vás měl velmi znepokojovat

Evropská komise může vyvinout značný tlak na digitální platformy, aby omezily "nenávistné projevy", "dezinformace" a ohrožení "občanské diskuse".

Článek 11 Listiny základních práv EU, který kopíruje část článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech, chrání právo evropských občanů "zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zásahu veřejné moci a bez ohledu na hranice" a potvrzuje, že "svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektovány". Osud svobody projevu v Evropě nyní bohužel do značné míry visí na vlásku, protože Evropská unie právě přijala zákon, který zmocňuje Komisi k výraznému omezení možnosti občanů využívat digitální platformy k solidní a upřímné demokratické diskusi.

Podle nedávno přijatého zákona o digitálních službách (DSA, pozn. red.) může Evropská komise vyvíjet na digitální platformy značný tlak, aby omezily "nenávistné projevy", "dezinformace" a ohrožení "občanského diskurzu", což jsou všechno dlouhodobě známé vágní a ohebné kategorie, které byly v minulosti přijaty k posílení vládních narativů. Tím, že tato legislativa dává Evropské komisi širokou diskreční pravomoc dohlížet na politiky moderování obsahu velkých platforem, se svoboda slova stává rukojmím ideologických sklonů nevolených evropských úředníků a jejich armády tzv. "trusted flaggers" (důvěryhodní vlajkonoši, pozn. překl.).

Účel zákona o digitálních službách

Deklarovaným účelem zákona o digitálních službách (DSA), který právě vstoupil v Evropě v platnost, je zajistit větší "harmonizaci" podmínek ovlivňujících poskytování "zprostředkovatelských" digitálních služeb, zejména online platforem, které hostují obsah sdílený jejich zákazníky. Zákon zahrnuje nepřehlednou škálu otázek, od ochrany spotřebitele a regulace reklamních algoritmů až po dětskou pornografii a moderování obsahu. Mezi dalšími cíli, které se objevují ve znění zákona, najdeme podporu "bezpečného, předvídatelného a důvěryhodného online prostředí", ochranu svobody projevu občanů a harmonizaci předpisů EU týkajících se online digitálních platforem, které v současné době závisí na právních předpisech jednotlivých členských států.

DSA není tak nevinná, jak se zdá

Při povrchním pohledu může zákon o digitálních službách (DSA) vypadat poměrně nevinně. Ukládá poměrně formální požadavky na "velmi velké online platformy", jako jsou Google, Twitter/X, Facebook a TikTok, aby měly jasné odvolací postupy a aby byly transparentní, pokud jde o jejich regulaci škodlivého a nezákonného obsahu. Například § 45 zákona zní jako poměrně lehký požadavek, aby poskytovatelé online digitálních služeb ("zprostředkovatelské služby") informovali zákazníky o podmínkách a zásadách společnosti:

Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb by měli ve svých obchodních podmínkách jasně uvádět a aktualizovat informace o důvodech, na jejichž základě mohou omezit poskytování svých služeb. Zejména by měli zahrnout informace o všech zásadách, postupech, opatřeních a nástrojích používaných pro účely moderování obsahu, včetně algoritmického rozhodování a lidského přezkumu, a také o jednacím řádu svého interního systému pro vyřizování stížností. Měly by rovněž poskytnout snadno dostupné informace o právu ukončit používání služby.

Pokud se však do zákona začtete, velmi brzy zjistíte, že je pro svobodu projevu jedovatý a není v duchu článku 11 Listiny základních práv EU, který občanům zaručuje "svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice". Níže podrobně popisuji některé aspekty zákona, které ve svém souhrnu představují bezprecedentní hrozbu pro svobodu projevu v Evropě:

1. Zákon o digitálních službách (DSA) zřizuje subjekty zvané "důvěryhodní vlajkonoši", které mají hlásit "nezákonný obsah", který identifikují na velkých online platformách. Online platformy jsou podle tohoto zákona povinny neprodleně reagovat na hlášení o nezákonném obsahu, která poskytují tito "důvěryhodní vlajkonoši" jmenovaní "koordinátory digitálních služeb", které zase jmenují členské státy. Zákon vyžaduje, aby velké online platformy "přijaly nezbytná opatření k zajištění toho, aby oznámení podaná důvěryhodnými vlajkonoši, kteří jednají v rámci své určené oblasti působnosti, prostřednictvím mechanismů pro oznamování a přijímání opatření vyžadovaných tímto nařízením byla řešena přednostně".

2. Přísně vzato, digitální platformy jsou sice povinny reagovat na oznámení o protiprávním obsahu předložená "důvěryhodnými vlajkonoši", ze znění zákona však vyplývá, že platformy mají možnost rozhodnout, jak přesně budou na základě takových oznámení jednat. Mohou například nesouhlasit s právním názorem "důvěryhodného vlajkonoše" a rozhodnout se označený obsah nestáhnout. Budou však čelit pravidelným kontrolám dodržování zákona ze strany auditorů pracujících z pověření Evropské komise a tyto kontroly budou sotva příznivě nahlížet na nečinnost v případě označeného obsahu.

3. Zákon o digitálních službách rovněž vyžaduje, aby "velmi velké online platformy" (platformy jako Google, YouTube, Facebook a Twitter) prováděly pravidelná hodnocení "zmírňování rizik", v nichž se budou zabývat "systémovými riziky" spojenými s jejich platformami, mimo jiné včetně dětské pornografie, "genderového násilí" (ať už to znamená cokoli), "dezinformací" týkajících se veřejného zdraví a "skutečných nebo předvídatelných negativních dopadů na demokratické procesy, občanský diskurz a volební procesy, jakož i na veřejnou bezpečnost". Platformy mají podle zákona povinnost "náležité péče", aby přijaly vhodná opatření k řízení těchto rizik. Na rozdíl od dobrovolného kodexu, který již je praktikován, není možné se z nového kodexu odhlásit a nedodržení těchto povinností "náležité péče" bude podléhat vysokým sankcím.

4. Sankce spojené s nedodržením zákona jsou pozoruhodné. Pokud Komise usoudí, že velká online platforma, jako je X/Twitter, nedodržuje DSA, může uvedené platformě uložit pokutu až do výše 6 % jejího ročního celosvětového obratu. Vzhledem k tomu, že myšlenka nedodržení je těžko vyčíslitelná a dosti vágní (co přesně se vyžaduje ke splnění "povinnosti náležité péče" při řízení systémových rizik?), zdá se pravděpodobné, že společnosti, které se chtějí vyhnout právním a finančním bolestem hlavy, raději zvolí opatrnost a ukáží příkladné "dodržování předpisů", aby se vyhnuly pokutě.

5. Pravidelné audity, které tento zákon předpokládá, poslouží Komisi jako nástroj nátlaku na velké online platformy, aby přijaly opatření k "řízení rizik" dezinformací a ohrožení "občanského diskurzu a volebních procesů", což jsou rizika, která jsou dlouhodobě vágní a pravděpodobně je nelze politicky nestranně definovat. V pozadí těchto auditů a s nimi spojených "doporučení" se skrývá hrozba, že Komise může online platformám za jejich nedodržení uložit mnohamiliardové pokuty. Vzhledem k poměrně vágnímu pojetí nedodržení "povinností náležité péče" a diskreční povaze finančních sankcí, kterými DSA hrozí, vytvoří tento zákon atmosféru právní nejistoty jak pro online platformy, tak pro jejich uživatele. Silně motivuje online platformy k tomu, aby hlídaly projevy spadající do vágních kategorií jako "dezinformace" a "nenávistné projevy" způsobem, který projde u Evropské komise, což bude mít samozřejmě dopady na koncové uživatele.

6. Podle Evropské komise jsou "trestné činy a projevy motivované nenávistí podle práva EU nezákonné. Rámcové rozhodnutí o boji proti některým formám projevů rasismu a xenofobie z roku 2008 vyžaduje kriminalizaci veřejného podněcování k násilí nebo nenávisti na základě rasy, barvy pleti, náboženství, původu nebo národnostního či etnického původu." Je důležité zdůraznit, že Komise EU je pro rozšíření kategorií nezákonných nenávistných projevů na celoevropské úrovni tak, aby zahrnovaly nejen "rasu, barvu pleti, náboženství, původ nebo národnostní či etnický původ", ale také nové kategorie (pravděpodobně včetně takových věcí, jako je pohlavní identita). Nezákonné nenávistné projevy jsou tedy "pohyblivým cílem" a s postupem času se pravděpodobně budou stále více rozšiřovat a politicky zatěžovat. Dle vlastních internetových stránek Evropské komise:

9. prosince 2021 přijala Evropská komise sdělení, které vybízí k rozhodnutí Rady o rozšíření stávajícího seznamu "trestných činů EU" v čl. 83 odst. 1 SFEU o trestné činy z nenávisti a nenávistné projevy. Pokud bude toto rozhodnutí Rady přijato, Evropská komise bude moci ve druhém kroku navrhnout sekundární právní předpisy, které EU umožní kriminalizovat kromě rasistických nebo xenofobních motivů i další formy nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti.

7. Nejznepokojivějším aspektem DSA je obrovská moc a diskreční pravomoc, kterou dává do rukou Evropské komise - připomeňme, že nevolené komise -, aby dohlížela na dodržování DSA a rozhodovala, kdy online platformy nedodržují své "povinnosti náležité péče" při řízení rizik, jako jsou nenávistné projevy, dezinformace a protiobčanský diskurz, jejichž význam je dlouhodobě vágní a manipulovatelný. Evropská komise si rovněž dává pravomoc vyhlásit celoevropský stav nouze, který by jí umožnil požadovat dodatečné zásahy digitálních platforem proti veřejnému ohrožení. Nebude existovat žádná právní jistota ohledně toho, kdy může Evropská komise vyhlásit "stav nouze". Neexistuje ani žádná právní jistota ohledně toho, jak budou Evropská komise a její auditoři interpretovat "systémová rizika", jako jsou dezinformace a nenávistné projevy, nebo hodnotit úsilí poskytovatelů služeb o zmírnění těchto rizik, protože se jedná o diskreční pravomoci.

8. Není ani jasné, jak by Komise mohla provést audit "systémových rizik" dezinformací a rizik pro občanský diskurz a volební procesy, aniž by zaujala konkrétní stanovisko k tomu, co je pravdivá a nepravdivá, spásná a škodlivá informace, a obešla tak demokratický proces, jehož prostřednictvím občané sami tyto otázky posuzují.

9. Není ani jasné, jaké kontrolní mechanismy a protiváhy budou existovat, aby se DSA nestala nástrojem preferovaných politických témat Evropské komise, ať už jde o válku na Ukrajině, distribuci vakcín, klimatickou politiku nebo "válku proti terorismu". Široká pravomoc vyhlásit stav nouze a požadovat po platformách, aby v reakci na to provedly "posouzení" svých politik, v kombinaci s širokou diskreční pravomocí pokutovat online platformy za "nedodržení" ve své podstatě vágních "povinností náležité péče" dávají Komisi velký prostor k tomu, aby nad online platformami vládla a tlačila na ně, aby prosazovaly jí zvolený politický narativ.

10. Jedním z obzvláště záludných aspektů tohoto zákona je to, že Komise fakticky činí dezinformace nezákonnými *takříkajíc zadními vrátky*. Místo toho, aby jasně definovala, co rozumí "dezinformacemi", a učinila je nezákonnými - což by pravděpodobně vyvolalo rozruch -, ukládá velkým online platformám, jako jsou Twitter a Facebook, požadavek "náležité opatrnosti", aby podle vlastního uvážení přijaly opatření proti dezinformacím a zmírnily "systémová rizika" na svých platformách (mezi něž patří riziko "dezinformací pro veřejné zdraví"). Pravděpodobně by pravidelné audity dodržování zákona těmito společnostmi pohlížely nevlídně na politiky, které by sotva prosazovaly dezinformační pravidla.

Čistým účinkem zákona by tedy byl téměř neodolatelný tlak na platformy sociálních médií, aby hrály "proti dezinformacím" způsobem, který by prošel u auditorů Komise, a vyhnuly se tak uvalení vysokých pokut. Existuje mnoho nejistot ohledně toho, jak přísné či laxní by takové audity byly a jaké druhy nedodržování předpisů by mohly vést k uplatnění finančních sankcí. Je poněkud zvláštní, že právní předpis, který má údajně hájit svobodu projevu, vydává osud svobody projevu na milost a nemilost široce diskrečním a ze své podstaty nepředvídatelným úsudkům nevolených úředníků.

Jedinou nadějí je, že tento ošklivý, komplikovaný a regresivní právní předpis skončí před soudcem, který pochopí, že svoboda projevu neznamená nic, pokud se stane rukojmím názorů Evropské komise na připravenost na pandemii, rusko-ukrajinskou válku nebo na to, co se považuje za "urážlivý" nebo "nenávistný" projev.

P.S. Považujte tuto analýzu za předběžný pokus někoho, kdo se nespecializuje na evropské právo, vypořádat se se znepokojivými důsledky zákona o digitálních službách pro svobodu projevu, a to na základě prvního čtení. Uvítám opravy a připomínky právních odborníků a těch, kteří měli trpělivost se zákonem sami prokousat. Jedná se o nejpodrobnější a nejpřísnější výklad zákona o digitálních službách, který jsem dosud vypracoval. Zahrnuje důležité nuance, které nebyly zahrnuty v mých předchozích výkladech, a opravuje některé chybné interpretace - zejména platformy nemají zákonnou povinnost odstranit veškerý označený obsah a lidé, kteří označují nezákonný obsah, jsou označováni jako "důvěryhodní vlajkonoši", nikoli "ověřovatelé faktů").

David Thunder je výzkumný pracovník a přednášející na Institutu pro kulturu a společnost Navarrské univerzity ve španělské Pamploně a držitel prestižního výzkumného grantu Ramón y Cajal (2017-2021, prodlouženého do roku 2023), který uděluje španělská vláda na podporu vynikajících výzkumných aktivit. Před nástupem na Navarrskou univerzitu zastával několik výzkumných a pedagogických pozic ve Spojených státech, mimo jiné byl hostujícím docentem na Bucknellu a Villanově a postdoktorandem v programu Jamese Madisona na Princetonské univerzitě. Dr. Thunder získal bakalářský a magisterský titul z filozofie na University College Dublin a doktorát z politických věd na University of Notre Dame.

Nespoléhejte na sociální sítě a odebírejte obsah Reportérů přímo do své e-mailové schránky. Klikněte na “Subscribe now”.