Cecílie Jílková: To nevadí
Altruismus a nadprůměrné schopnosti mohou vést k závisti, šikaně, cenzuře, obviněním a všeobecné neoblíbenosti. To nevadí. Přesto pokračujte.
Nejslavnější dílo mého otce obsahuje jednu velmi zajímavou pasáž. V té scéně jako by se lidská průměrnost podívala do zrcadla.
„Chceš být absolutně čistý, ale proč! Jsi snad něco lepšího, jsi něco víc? Co si vlastně o sobě myslíš? Proč bys měl dosáhnout něčeho, co nikdo nemá?“
„Máš pravdu a nemáš. To, co mi vytýkáš, je dosažitelné obecně. Já za to nemůžu, že se to pokládá čím dál víc za luxus. Vlastně je to docela primitivní reagování na podněty z okolí.“
Průměrní lidé
Průměrní lidé se obecně neradi dívají na někoho, kdo je jako oni, až na to, že morálně pevnější. Neexistuje pak výmluva, proč by i oni sami nemohli být lepšími. Odhaluje to jejich nedostatek disciplíny, pokrytectví, oportunismus, zbabělost a všechny ty další věci. Průměrní lidé umí být ve svých komplexech méněcennosti velice nebezpeční. Budou vám brát práci, ignorovat vás, cenzurovat vás, sabotovat vás, vysmívat se vám, hanit vás, útočit na vás a dokonce mohou volat po vaší kriminalizaci. Ale to nevadí. Přesto pokračujte.
Cynici
Druhá skupina, která na vás bude různým způsobem útočit, jsou cynici. Všude byli, všechno už zažili, všemu rozumějí lépe a všechno dopadne špatně. Zničí jakoukoli vaši naději, vysmějí se vašim nejniternějším tužbám a z vašich snů a cílů udělají parodii. Rozhodně vás nenechají na pochybách, že vše, co děláte, je naprosto bezvýznamné. Možná mají v tom všem pravdu, ale to nevadí. Přesto pokračujte.
V knize Otec Bůh a matka Láska píšu:
A přestože máme třeba už tři generace pocit, že všechno s donekonečna zhoršuje, stejný pocit zhoršování „až navždy“ měly všechny generace předtím. Je to nekonečný Shepardův tón, vytvářející iluzi neustálého klesání, ačkoli se nakonec nedostává níž. A proto stále nedošlo na nejhorší, protože zatímco se něco stále donekonečna zhoršuje, někde vedle toho se už dlouho nenápadně stále zlepšuje zase něco dobrého, protože každé zhoršení dává inspiraci k vývoji nějakého zlepšení. Zlepšení většinou probíhá mimo centrum moci a takzvaně antisystémově, ovšem ve skutečnosti je právě v „odstředění“ ten nejvyšší systém. Skrze jednotlivé buňky centrální moci neodolatelně protéká spontánní řád.
Cynici byli možná kdysi jako vy, jenže narazili na průměrné lidi, kteří jim vzali iluze a posléze i ideály. Většina z nás se nachází v různém stádiu vnitřního rozkladu kdesi na stupnici mezi výchozím optimistickým nastavením a totální skepsí.
Manifest altruismu
Výzvou k překonání cynismu pomocí vnitřní disciplíny je text „Paradoxní přikázání“, který v roce 1968 napsal devatenáctiletý student Harvardu Kent Keith. Vycházel při tom ze svých vlastních zkušeností a ze své protestantské víry, která ho učila hledat smysl ve službě druhým. O dekády později se pak Paradoxní přikázání stala manifestem vytrvalosti a altruismu.
Lidé jsou nelogičtí, nerozumní a egocentričtí.
Přesto je miluj.
Když činíš dobro, obviní tě ze skrytých egoistických pohnutek.
Přesto v tom pokračuj.
S každým úspěchem získáš falešné přátele i opravdové nepřátele.
Přesto buď úspěšný.
Dobro, které dnes vykonáš, zítra upadne v zapomnění.
I tak nepřestávej.
Upřímnost a otevřenost tě učiní zranitelným.
I tak buď upřímný a otevřený.
Největší muži a ženy s největšími myšlenkami mohou být sraženi k zemi těmi nejmenšími lidmi s nejomezenějšími pohledy.
Přesto mysli ve velkém.
Lidé mají rádi outsidery, ale následují pouze vítěze.
Přesto fandi outsiderům.
Co roky buduješ, může být přes noc zbořeno.
I tak buduj dál.
Lidé pomoc potřebují, ale mohou tě odmítnout, když jim ji nabídneš.
Přesto dál pomáhej.
Dej světu to nejlepší, co v tobě je, a možná dostaneš ránu pod pás.
Přesto dávej světu dál to nejlepší, co máš.
Text zůstal dlouho relativně neznámý, dokud se neobjevil v upravené podobě na zdi dětského domova v Indii. Tato verze, zakončená větou „Protože to nakonec není mezi tebou a nimi, ale mezi tebou a Bohem“, vedla k mylnému přesvědčení, že autorkou je Matka Tereza.
Keith se o tomto spojení dozvěděl až v 90. letech a přijal to s pokorou. „Byl jsem rád, že moje slova našla takový domov,“ řekl později v rozhovoru. Autor, který stvořil něco výjimečného, musí být připraven na to, že jeho dílo propadne veřejnosti, a nesmí se zlobit, když na takové dílo vzniknou nekonečné variace.
Ostatně to, že je to nakonec mezi námi a Bohem, je skutečný důvod, proč na světě ještě altruismus existuje. I když vás lidé pomlouvají za to, že něco děláte bezplatně, to nevadí. I když vám vyčítají, že toho děláte zdarma moc málo, to nevadí. I když vás nutí dělat věci jinak, aby víc vyhovovaly jejich vlastním představám, to nevadí. I když vás ignorují, sabotují, zostouzejí, šikanují, pomlouvají a přisuzují vám zlé, sobecké, egocentrické, narcistické či jiné skryté pohnutky, to nevadí. Přesto pokračujte.