Cecílie Jílková: PRONÁJEM DAVU
Teorie vzniku a vnitřních procesů kolektivní ztráty soudnosti přináší nový pohled na psychologii totality.
Profesor klinické psychologie Mattias Desmet v knize Psychologie totalitarismu popisuje společenské podmínky, jež vedou k nahrazení individuálních názorů ve skupině jednou kolektivní myšlenkou. Tuto masovou ztrátu soudnosti nazývá Desmet pojmem massavorming (mass formation, formování mas).
Formování mas
Formování mas či masová formace (německy: Massenbildung) byla popsána v roce 1921 Sigmundem Freudem v jeho práci Psychologie davu a sebeanalýza. Avšak již dříve, v roce 1895, psal Gustav Le Bon v knize Psychologie davu o splynutí individuálních myslí do kolektivní mysli. Podle Le Bona jedinci v davu nemyslí racionálně a potlačují sami sebe i svou vlastní odpovědnost. To by podle něj mohlo vést k obětování jednotlivců pro „kolektiv“.
Termín mass formation je v jistém smyslu matoucí, protože evokuje představu, že se jedná o úmyslné nebo vědomé formování masy jedním či více aktéry, jako je například stát či média, což nemusí být ve všech případech pravda, i když v některých případech to lze prokázat.
Historie je plná příkladů fenoménu formování mas, od salemských čarodějnických procesů, až vzestup fašismu.
Psychóza formování mas
Podle Desmeta v situaci, kdy je ve společnosti vysoká míra frustrace a úzkosti, a naopak nedostatek vyššího smyslu a autentického mezilidského kontaktu, vznikají podmínky pro tzv. mass formation psychosis (psychózu formování mas).
Na rozdíl od dobře známé masové hysterie, která označuje přechodný stav ztráty kontroly a racionality jednotlivce, definuje mass formation psychosis trvalé změny kolektivní psychiky. K těmto změnám dochází za specifických okolností a ve výše popsaných okamžicích zranitelnosti.
Sociální izolace, nedostatek vyššího životního smyslu a dlouhodobá úzkost mohou vést jednotlivce k pocitu ztráty kontroly. Lidé, kteří mají pocit, že se před zdrojem potenciálního ohrožení nedokážou sami ochránit, snadněji akceptují i takovou obrannou strategii, která přináší erozi lidských práv a svobod a která dokonce ve svém důsledku snižuje kvalitu jejich vlastních životů.
Morální šílenství
Ať už se to týká křížových výprav, honů na čarodějnice, francouzské revoluce, počátků Sovětského svazu nebo nacistického Německa, mechanismus kolektivní ztráty soudnosti je stále stejný.
Z 19. století známe termín moral insanity (morální šílenství), který označoval duševní poruchu charakterizovanou neschopností rozlišovat mezi správným a špatným jednáním, přestože intelektuální schopnosti zůstávaly zachovány.
V moderní psychiatrii se tento termín již nepoužívá mimo jiné proto, že vedl k problematickým soudním precedentům ohledně trestní odpovědnosti.
Psychologický požár
Někteří autoři popisují mass formation psychosis jako psychologický požár zažehnutý strachem, jenž ovládá mysli a ve svém důsledku přepisuje společenské normy. Americký podnikatel Joshua Stylman poukazuje na to, že během nedávné epidemie naplňovala masová šikana názorové opozice definici podněcování nenávisti vůči skupině osob.
Jako příklad kolektivní ztráty soudnosti uvádí rétoriku legacy médií typu New York Times (Zuřím na neočkované) nebo The Washington Post (Zůstat neočkovaný na veřejnosti by mělo být považováno za stejně špatné jako řízení pod vlivem alkoholu).
Tato rétorika programovala veřejné mínění směrem k normalizaci extrémních názorů, přestože výrobci vakcín negarantovali jakýkoli vliv očkování na přenos viru a neuváděli, jak dlouho ochrana poskytovaná vakcínou trvá.
Americké mediální osobnosti jako Gene Simmons, Sean Penn či Howard Stern veřejně označovaly neočkované za "nepřátele" a požadovaly jejich vyloučení ze společnosti, zatímco demokratické publikum, které se obvykle identifikuje s ochranou práv menšin, převážně schvalovalo výzvy k pronásledování.
Režim přežití → přežití režimu
Podle průzkumu amerického Rasmussenu z ledna 2022 téměř polovina demokratických respondentů podporovala nejen pokutování neočkovaných, ale i jejich zavírání doma, posílání do karanténních táborů, a dokonce odebírání jejich dětí.
Česká celostátní kampaň Tečka za koronavirem označila část cílové skupiny ve své oficiální prezentaci názvem „Ignoranti“ a mluvčí iniciativy Cesta ven apelovali na novináře, aby pomohli veřejnost ovlivnit směrem k očkování, kterým podmiňovali ukončení uzávěr a návrat společnosti k normálnímu životu.
Zatímco instituce a společnosti byly často k podpoře oficiální strategie motivovány prostřednictvím zakázek a dotací, jednotlivci v zajetí kolektivní ztráty soudnosti fungovali v tzv. režimu přežití, kterým nejčastěji označujeme stav, kdy se organismus nebo systém soustředí výhradně na nejzákladnější funkce, přičemž potlačuje nebo omezuje méně důležité aktivity.
Výsledný příklon médií a velké části veřejného mínění ve prospěch částečně iracionální strategie, která však slibovala rychlé řešení krize a eliminaci nebezpečí, vedl k již zmíněné erozi lidských práv a svobod, a ve svém důsledku přinesl mnoho zbytečných škod.
Jedním z důsledků oslabení demokratických principů ve společnosti je upevnění vlivu nadnárodních i státních institucí. Chaos, zmatek a narušený sociální smír změnily mocenskou dynamiku a připravily cestu pro více centralizovanou kontrolu prostřednictvím úředních autorit.
Anatomie totality
Ludvík Vaculík tuto situaci, jež se v dějinách periodicky opakuje, nazval pojmem homogenizace moci. Myslel tím sjednocování pravidel a procesů tak, aby ve výsledku bylo možné řídit celé teritorium moci jedním jednoduchým systémem. Společná legislativa, společné kodexy, sjednocené seznamy legitimních narativů a černé listiny antisystémových názorů.
Černé listiny narativů, které nepodporují politiku či ideologii centra moci, však vždy v historii vedly k černým listinám tzv. nepřátel státu, třídy či aktuálního režimu, a to bez ohledu na to, která osoba, třída či režim byly zrovna u moci.
Pronájem davu
Dav (většinová veřejnost) pak těmto režimům sloužil jen jako nástroj zneužívaný k ospravedlňování nedemokratického zacházení s jednotlivci, menšinami a později se sebou samým. Propaganda, vynález slavného Edwarda Bernayse určený k vytváření souhlasu mas, vždy ohrožovala individuální autonomii a svobodu myšlení ve společnosti a vedla ke slepé konformitě s autoritářskými narativy.
Způsob práce s lidmi nese v totalitních společnostech vždy stejné prvky. Kompetence ve všech vrstvách systému dostávají lidé co nejprůměrnější a z dějiště se vytrácejí lidé složitější, lidé osobního půvabu a zejména lidé, kteří pro své vlastnosti a práci bývali tichým a neoznačeným měřidlem obecné slušnosti, měřidlem veřejného svědomí. Z politického života mizí osobnosti nadané humorem a přicházející se svými osobními myšlenkami. Cílem a kýženým výsledkem autoritářských režimů je dav průměrných lidí, za jehož němé asistence lze provádět korupci, útlak a dokonce i zločiny proti lidskosti. Tento dav lze postupným tříděním sestavit v každé době a z každé populace a následně jej použít jako dočasný kompars předstírající autentické obyvatelstvo. V lepších časech za to dav dostává výhody, v horších hraje svou roli bezplatně.
Prevence kolektivní ztráty soudnosti
Jak upozorňuje profesor Mattias Desmet, když je společnost vystavena tlaku, který potlačuje nesouhlas, stává se náchylnou ke konformismu, autocenzuře, nebo dokonce ke kolektivní ztrátě soudnosti. Tuto zranitelnost ještě zhoršují médii často komunikované vnější hrozby (válka, epidemie, globální oteplování) a sociální izolace, což v důsledku vytváří úrodnou půdu pro mass formation.
Nicméně povzbuzování rozmanitých názorů a kritické analýzy nabízí mocný protijed proti tomuto fenoménu. Rozpoznávání konfirmačních zkreslení, vyvarování se tzv. echo chambers - sociálních bublin, které posilují mass formation, může výrazně pomoci při zmírnění rizik. Podle Desmeta je nezbytné vždy programově zpochybňovat převládající narativy a podrobovat je vědeckému přezkumu, a to i v situacích, kdy tyto narativy konvenují s naším vlastním přesvědčením.
Pro prevenci kolektivní ztráty soudnosti se doporučuje následující:
Podpora pestrosti názorů a kritického myšlení
Tvorba osobních, autentických vztahů a komunit v off-line prostředí
Poskytování přesných a ověřitelných informací
Zlepšování mediální gramotnosti
Podpora novinářské nezávislosti a investigací
Zajištění politické transparentnosti
Vývoj a preference decentralizovaných systémů