Cecílie Jílková: Okupace Evropskou unií
Nabízí se perfektní příležitost získat vlastní zkušenost s okupací, a to Evropskou unií. Pod pojmem nevojenská okupace se rozumí přivlastnění si něčeho, co bylo ničí.
Člověk je vysoce přizpůsobivý tvor. Tak třeba se adaptuje na nacistický lágr během několika dní. To popsal Viktor Frankl velice podrobně. Lidské tělo má jeden hlavní úkol – udržet člověka naživu, a tento úkol plní s pomocí nejrůznějších mechanismů. Už jsem o tom psala v kontextu přežívání různých patálií. Lidská duše je většinou stejného názoru jako tělo, takže v režimu přežití spolupracuje, tedy také vytváří mechanismy za účelem sebezáchovy. Adaptace na okolní podmínky je základní strategií.
A tak jsme se postupně adaptovali na všechno zlo z Evropské komise. Část lidí toto zlo ignoruje, což je vůbec nejjednodušší adaptační mechanismus, protože problém, který (podle mě) není, nemusím řešit. Další část lidí se uskromnila ve své potřebě říkat věci nahlas nebo pojmenovávat je pravými jmény, ale vtipy se nejčastěji kreslily o třetí skupině: o lidech, kteří argumentují, že by to přece mohlo být ještě horší. Ano, mohlo. To si níže popíšeme.
Jak by to mohlo být horší
O sovětské okupaci toho už bylo napsáno dost a zrovna v naší rodině máme v tomto ohledu splněno (Nepaměti, Slunce v úplňku a další). Kdo potřebuje pochopit, jak to všechno bylo, ať si přečte nějaké knihy od pamětníků. Pohledy generace, jež to neprožila, a názory lidí, jejichž rodiny okupaci vítaly, nejsou relevantní.
Nabízí se ale perfektní příležitost získat vlastní zkušenost s okupací, a to Evropskou unií. Pod pojmem nevojenská okupace se rozumí přivlastnění si něčeho, co bylo ničí. Pokud například vaše zdravotní data putují do Evropského prostoru pro sdílení zdravotních dat (a odtamtud ke korporacím), je to okupace, protože se evidentně má za to, že tato data vám nepatří, a tedy jsou ničí.
To se týká sběru i dalších dat, který se chystá v rámci evropských digitálních identit. Údaje o tom, kde jste se pohybovali (a co jste tam dělali) on-line i off-line, evidentně nejsou vaše, a proto si je může dle Evropské komise vzít provozovatel identit a korporace.
Když nelze okupovat území a majetky, zbývá holá lidská existence. To, jak žijete, co děláte, co si myslíte a jak to komunikujete, tvoří vaši identitu. Máme ale dobu pokroku a čtvrtou průmyslovou revoluci. A v té je možné digitalizovat a mít pod kontrolou i samotnou lidskou identitu.
Spolu s okupací přichází většinou útlak a pronásledování lidí. V našem případě přišel útlak a podněcování nenávisti vůči skupině osob již během epidemie. (Opět především v zájmu miliardových byznysů nadnárodních i lokálních firem.) Ale může to být ještě horší, pokud bude technicky možné prostě vypínat transakční svobodu, svobodu pohybu, svobodu slova i přístup k informacím pomocí digitálních identit, jak varoval po deseti letech spolupráce s Evropskou komisí programátor Denis Rojo.
Jak už jsem psala ve svém poněkud emotivním manifestu, nepotřebujeme policejní obušky, když máme digitální vypínače. Klíče od bankovních účtů, dokladů, sociálních sítí, klíče od klece. Evropská peněženka digitální identity je jediný bod selhání, kde korupce vydavatele může způsobit obrovské škody pronásledovaným menšinám a cílovým subjektům. Hrozby tohoto unijního systému nelze přecenit a výzkum těchto hrozeb Evropská komise vůbec neprovedla.
Budoucnost se stále tvoří
Budoucnost se ale stále tvoří a není předem stanovena. Budoucnost politická je pak součinem individuálních rozhodnutí. Stát (a Unie už vůbec) není chůva, není to rodič a není tu od toho, aby místo nás nesl zodpovědnost. Stát je totiž sám o sobě prázdná nádoba, jejíž obsah se každou chvíli mění dle toho, kdo co zrovna řídí.
Digitální inovace pak samy o sobě nemají kladné ani záporné kvality. Kvality mají jen lidé, kteří tyto inovace řídí a využívají. I digitální identity mohou respektovat a chránit naše soukromí a naše svobody. Stejně tak může prospět i bezpečné sdílení zdravotních dat mezi lékaři. Musíme absolutní kontrolu nad vlastními daty po těchto technologiích ale chtít. Musíme umět definovat svá přání, své potřeby a své požadavky. A musíme být ochotni těmto problémům věnovat svůj čas, pozornost a energii. Šanci na úspěch má jen ten, kdo si umí úspěch definovat a kdo se o úspěch aktivně snaží.
