Cecílie Jílková: Nic už nebude jako dřív
Počítat s neustálým vývojem by se mělo stát základní strategií pro zachování zdravého rozumu. Přijmout, že nic už nebude jako dřív. Nic až na pár drobností.
Internet už nebude možné vypnout, stejně jako nejde vrátit zubní pastu do tuby. Digitální peníze – ty státní i ty nezávislé - budou normální. Když někde vypadne net, bude se účtovat chvíli off-line, stejně jako dobíjíme mobil z powerbanky během výpadku elektřiny.
Staré ceny potravin se už nikdy nevrátí a umělá inteligence už nevyjde z módy. Svět se nezadržitelně mění, stejně jako se měnil vždycky. Vynálezy jako oheň, kolo, střelný prach, knihtisk, parní stroj a internet ho posouvají vpřed mílovými kroky.
Život je změna
Zvyknout si na změnu; vědět, že jediné jisté je, že nic není trvalé; počítat s neustálým vývojem by se mělo stát základní strategií pro zachování zdravého rozumu. Žít s tím, že nic už nebude jako dřív. Nic až na pár drobností.
Pořád existuje touha člověka po poznání a trvalém štěstí. Navzdory všemu přežívají morální hodnoty, bez nichž se lidská existence ztrácí v chaosu. Pořád existuje láska, přátelství a poslání - prvky schopné eliminovat lidské ego. Pořád existuje svoboda ducha, kterou vám nikdo nevezme ani za mřížemi.
Když všechno je jinak
Když všechno je jinak, když iluze, ideály, pomníky, pojmy a autority se deformují či hroutí, mozek se restartuje do základního nastavení. Po restartu zůstává v platnosti univerzální sada pravidel vrytá do šedé kůry mozkové: lež má krátké nohy, válka je vůl, bez práce nejsou koláče a tak dále. Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš. Tato základní sada pravidel se nemění.
Strach ze změny
Strach nás informuje, na co si dát pozor. Poté, co jsme přijali informaci, můžeme změnu podrobně prozkoumat. Zkoumáním se z neznámého stává známé a přichází racionální rozhodnutí, jak se k dané změně postavit. Přijmout, odmítnout, hledat alternativy.
Čím dřív se naučíme pohybovat a fungovat v prostředí, které se mění, tím méně budeme potřebovat strach jako výstražný maják stále upozorňující na neznámé. Tím méně budeme potřebovat ochránce, ukazatele a slepecké hole. Tím moudřejší budou naše rozhodnutí.
Dějiny se nemění
Kdo se bojí změny, ať si vzpomene na dějiny. Dějiny se nemění, což je svým způsobem uklidňující. Války, násilí, vzestupy a pády impérií a totalit, hospodářské krize, měnové reformy, bídy, hladomory a přesuny lidí kolem dokola planety jsou normální. Svoboda a mír bez údržby nikdy dlouho nevydrží. Lamentovat na šlechtu, politiky, jiné rasy a národy, ženy, muže a především na ty dnešní mladé je dokonale normální.
Bouřit se, organizovat demonstrace, stávky a převraty nebo kašlat na všechno a čekat, až se to otočí, a pak se případně přidat k vítězné straně, je normální. Vynalézat revoluční vynálezy, které zefektivňují lidskou činnost – tu dobrou i tu špatnou, je normální.
Někde vedle
Zatímco máme pocit, že všechno se donekonečna zhoršuje, někde vedle toho se už dlouho nenápadně stále zlepšuje zase něco dobrého, protože každé zhoršení dává inspiraci k vývoji nějakého zlepšení. Lidé jsou totiž většinou dobří a mají dobré úmysly, ačkoli se o tom tolik nepíše a nevysílá to televize.
Pokud tomu nevěříte, běžte se podívat někam vedle, do reálného prostředí, kde nepracují algoritmy sociálních sítí. Mluvte s lidmi s cílem se s nimi domluvit. Sjednocujte si pojmy, výrazy a názvosloví, porovnávejte si zkušenosti a poznatky, protože někdy může být příčinou sporu pouze nedorozumění.
Nikdo neví, co bude
Svět nelze řídit, protože určité procento lidí se nechová podle předpokladů. Světem hýbou spontánní jevy, které vznikají přirozeně činností velkého množství lidí. Tyto jevy lze v jejich zárodku rozpoznat, předvídat jejich průběh a tomuto průběhu předem bránit či z něho profitovat, což je reakce a nikoli akce.
Nikdo neví, co bude. Víme ale, že internet už nepůjde vypnout a že nevrátíme pastu do tuby. Z dějin víme, že svět se neustále mění, a přesto v principu zůstává stejný. Víme, že lež má krátké nohy, válka je vůl a bez práce nejsou koláče. Takže plus mínus víme, jak se správně chovat a podle kterých kritérií posuzovat změny, inovace a nové vynálezy.
Jediné, co máme plně pod kontrolou, je to, kým budeme v budoucnu my sami.