Cecílie Jílková: Někdo ohrožuje volby. Ale kdo?
Bez důkazů a transparentnosti: Investigace předvolební kampaně proti falešným TikTok účtům
Rusko ohrožuje volby v jedné evropské zemi za druhou, tvrdí Evropská komise. Falešné účty na TikToku virálně šíří proruský obsah, který manipuluje svobodnou vůlí občanů, tvrdí mainstream média. Proto je před volbami nutná větší kontrola a cenzura platforem, ale ani to nestačí. V některých případech je podle Thierryho Bretona dokonce nutné zrušit volby nebo zabránit určitým kandidátům v účasti.
Kauza TikTok
„České úřady intenzivně vyšetřují síť stovek propojených účtů na sociální síti TikTok, které se zřejmě snaží zasahovat do voleb ve prospěch antisystémových stran,“ napsal před třemi dny Deník N. „Popisujeme, jak síť dodává antisystémový obsah stovkám tisíc uživatelů, jaké politiky prosazuje a co naznačuje, že operace má vazby na Rusko,“ pokračuje článek.
Podle Deníku N se vlastně jedná o síť „botů“, která funguje částečně automaticky a propaguje obsah SPD a Stačilo! Podle Deníku N případ nyní vyšetřují české úřady, včetně zpravodajských služeb. Rozhodla jsem se to taky začít vyšetřovat, a to pro americkou platformu Public investigativního novináře Michaela Shellenbergera.
„Kontaktovali jsme TikTok a Evropskou komisi. Počkáme, jak TikTok stížnost vyhodnotí a jaká opatření přijme,“ sdělil mi Český telekomunikační úřad. „Vyšetřování a vymáhání povinností DSA vůči TikToku jako velmi velké platformě je však v kompetenci EK.“
ČTÚ byl českou vládou určen jako digitální koordinátor v rámci legislativy DSA a svou práci zatím dělá dobře a korektně.
Rumunsko jako „inspirace“ pro zbytek Evropy
Hlavním argumentem BIS i médií, proč bychom se měli bát proruských účtů na TikToku, je to, co se stalo loni v Rumunsku. BIS ani média však již neuvádějí, že rumunské zpravodajské služby ve svých zprávách neposkytly důkazy o ruském financování influencerů na TikToku. Novinář Stephane Luçon žijící v Rumunsku mě navíc upozornil, že někteří z těchto influencerů na TikToku byli financováni vládnoucí stranou, což tato strana přiznala. Přesto je rumunský scénář pro Česko aktuální, jen z jiných důvodů.
Před několika týdny rumunský ministr vnitra a místopředseda vlády Cătălin Predoiu, který zastával stejnou funkci v době zrušení rumunských voleb, v televizi prohlásil, že zpravodajské služby v celém západním světě analyzují rumunský příklad jako něco obdivuhodného.
„Věřím, že to, co se loni stalo v Rumunsku, v současné době studují všechny zpravodajské služby v západním světě. Vyvozují se závěry a země přijímají obranná opatření inspirovaná tím, jak se Rumunsko bránilo,“ sdělil a dodal, že jeho český protějšek, kterého nazval dobrým přítelem, mu řekl: „Na podzim máme také volby a velmi pozorně sledujeme, co se stalo ve vaší zemi.“
Vít Rakušan se skutečně nedávno s rumunským ministrem vnitra setkal, a to na více akcích. Během turbulentního předvolebního období byl pak kritizován opozicí za podporu legislativy Chat Control, znovu se na povrch vyvalila kauza Dozimetr a Markéta Dobiášová dokonce odhalila první střípky z kauzy ruského financování Rakušanovy strany. Představa, že víkendové volby jsou částečně v rukou tohoto muže, možná řadu českých voličů děsí.
Akce Volby 2025
Neklid před volbami mohla vzbudit také zpráva, že specializovaná armádní skupina byla aktéry z armádních kruhů zneužita ke sledování opozice pomocí specializovaného softwaru Gerulata a k sestavování seznamů potenciálně nepohodlných osob. Poslanec Pavel Růžička (ANO) tvrdí, že obdržel záznamy od insiderů.
Podle uniklých dokumentů armáda dokumentovala „názory a postoje těchto osob k činnosti ministerstva obrany, jeho vedoucích představitelů, vysokých představitelů české armády a válce na Ukrajině“.
Generál Karel Řehka následně argumentoval, že sběr dat a špehování opozice byly pouze vojenským cvičením pro případ, že by se někdo snažil zasáhnout do voleb.
„Ruská kampaň“ jako univerzální záminka
Po nástupu prezidenta Trumpa do úřadu prohlásil český ředitel vnitřní státní bezpečnosti na ministerstvu vnitra, že USA jsou pro Českou republiku nejnebezpečnější zemí na světě hned po Rusku, Číně a Íránu a že Rusko najímá v Česku agenty vlivu bez jejich vědomí.
Narativ „všichni jste Putinovi agenti“ se v Česku objevil zhruba před rokem, když The New York Times publikoval článek shrnující různé incidenty, které se odehrály v Evropě za posledních deset let a které byly později americkými a spojeneckými zpravodajskými službami identifikovány jako součást ruské kampaně.
Po invazi Ruska na Ukrajinu byla mezi Českou republikou a Ruskem vytvořena digitální „železná opona“, která Čechům brání v návštěvě ruských státních webových stránek. To je velká škoda. Češi si tak bohužel nepřečtou o tom, jak Putinovo Rusko zavádí Chat Control, digitální identity a CBDC rubl. Leda by jim to nějaký český server, například Reportéři on-line, zprostředkoval. Snažíme se o to již tři roky.
Podle nejnovějších průzkumů Češi stále preferují veřejnoprávní média, pokud jde o téma Ukrajiny, zatímco alternativní média mají v tomto tématu nízkou relevanci a ruská média v podstatě nikoho nezajímají.
Je proto trochu překvapivé, že web Voxpot nedávno zveřejnil seznam webových stránek, které přebírají obsah z ruských státních platforem, s odůvodněním, že se jedná o ruskou kampaň a snad dokonce porušení sankcí. Financování těchto webů Ruskem nebylo nikdy prokázáno a pouhé odkazování na sankcionovanou webovou stránku nebo převzetí článku ze sankcionované webové stránky nepředstavuje porušení sankcí.
I think tank GLOBSEC, který má mezi svými sponzory několik velkých zbrojních společností, včetně Lockheed Martin, KNDS a Saab, varoval před riziky ruského vlivu. Ve spolupráci s britským Institutem pro strategický dialog a CEDMO (Central European Digital Media Observatory) připravil analýzu s názvem „Česko: Hodnocení volebního rizika v zemi“.
Mechanismus ostrakizace opozice v Česku tak, zdá se, funguje s použitím univerzální mantry: Ruská kampaň. Zpravodajské služby, iniciativy nebo neziskové organizace předkládají obvinění, média tato obvinění nekriticky přejímají a vlády nebo soudy je pak mohou použít jako ospravedlnění mimořádných opatření. Na otázku, kde jsou důkazy, však nikdo odpověď nehledá.
Už jsem to několikrát psala, ale napíšu to znovu: Nemělo by se mlčky souhlasit s něčím jen proto, že je to trochu nebo i vysoce pravděpodobné. Alespoň někteří novináři by se měli ptát, kde jsou důkazy, jednoduše proto, že je to jejich práce. A také proto, že jsme již v historii zažili situace, kdy zpravodajské služby neříkaly pravdu. Kéž by to někdo vysvětlil například Deníku N.
Evropská unie převzala roli USAID
Novinář Lee Fang ve svém článku o zrušení rumunských voleb uvedl, že Rumunské centrum pro nezávislou žurnalistiku bylo sponzorováno USAID. USAID také sponzorovala Freedom House Romania, Aspen Institute Romania a Balkan Investigative Reporting Network Romania.
Podobný model existoval v i České republice před zrušením USAID. Podle analytičky Natálie Vachatové z české Společnosti pro obranu svobody projevu financovala USAID v České republice především projekty zaměřené na „podporu občanské společnosti, nezávislých médií a vzdělávacích aktivit s cílem posílit principy otevřenosti, odpovědnosti vlády a lidských práv“.
USAID má dlouhou historii skandálů a kontroverzí a byla opakovaně označena na krytí pro aktivity CIA. Po zrušení USAID některé organizace ukončily činnost, jiné se obrátily na veřejnost s žádostí o podporu a další jsou i nadále podporovány z fondů Evropské unie.
To je třeba případ investigativní novinářské organizace OCCRP, která byla podle dokumentu německé televize financována USAID a INL. OCCRP má v Česku za partnery Seznam a server Investigace.cz. Jedním z redaktorů Investigace je Josef Šlerka, který je rovněž členem týmu nově založeného Centra pro výzkum online rizik. Současný český případ falešných účtů na TikToku vychází z práce této iniciativy.
„Nejsme organizace, ale iniciativa obyčejných občanů,“ vysvětlila mi telefonicky Vendula Prokůpková, kterou Deník N cituje ve všech svých článcích o TikTokové kauze. Prokůpková mi sdělila, že její nedávno založená iniciativa, která na svých webových stránkách uvádí pouze dva členy, používá programovací jazyk R k sestavování seznamů falešných účtů na TikToku. Tyto seznamy pak prostřednictvím veřejného portálu zasílá Českému telekomunikačnímu úřadu. Druhým členem iniciativy je již zmíněný Josef Šlerka, který má skrze své projekty vazby na NED a OCCRP.
Tentýž Josef Šlerka také spolu s ředitelem české bezpečnostní agentury (BIS) v lednu školil poslance Poslanecké sněmovny o hrozbě ruského vlivu na volby a jako příklad uvedl síť účtů TikTok v Rumunsku.
Komise mlží a mlčí
Protože aktivace unijního Rapid Response systému v Česku proběhla tiše a zcela bez vědomí tisku i veřejnosti, oslovila jsem zástupce Evropské komise na konferenci CEDMO v Praze s otázkou, které organizace mají od Komise mandát k označování předvolebního obsahu na sociálních sítích.
Odpověď Krisztiny Stumpové, která se například podílela na vytvoření Kodexu postupů proti dezinformacím, byla učebnicovým příkladem toho, jak mluvit velmi dlouho a přitom neříct vůbec nic. To i zástupci Seznamu a Demagogu byli sdílnější.
„Jsme součástí systému rychlé reakce zavedeného Evropskou komisí. Existují i jiné organizace, ale na tuto otázku musí odpovědět Evropská komise. [...] Domnívám se, že rozhodnutí nezveřejnit jména organizací je záměrné, aby byla chráněna integrita těchto organizací,“ uvedl Jan Fridrichovský z Demagogu.
I v případě TikTok kauzy jsem oslovila Evropskou komisi. Kromě informací o tom, že se nedávno konala předvolební porada platforem, Komise a ČTÚ se zaměřením na prevenci ovlivnění voleb, jsem se ale opět nedozvěděla nic. Proč TikTok pro českou republiku nemonitoruje žádná oficiální organizace? Proč jsou volby „dány na pospas“ dobrovolnické iniciativě pana Šlerky? Nic.
TikTok se snaží, ale bude to stačit?
Na moje dotazy částečně nebo vůbec neodpověděli i další aktéři. Josef Šlerka dostal asi dvě desítky dotazů na financování a fungování své nové iniciativy, na metodologii, své vazby na OCCRP a BIS. Neodpověděl ani na jediný dotaz. Pokud jeho iniciativa jedná v souladu s DSA, pak by si měla tuto legislativu přečíst. DSA je možná otřesné nařízení, ale alespoň zavazuje aktéry k transparentnosti. Možná proto je iniciativa pana Šlerky jen iniciativou a nikoli organizací. Snaží se tak této transparentnosti vyhnout?
TikTok na mé dotazy odpověděl jedním obecným vyjádřením, které asi nikoho nenadchne, ale ani neurazí: „Před volbami v Česku jsme proaktivně zavedli další bezpečnostní opatření, včetně volebního centra v aplikaci, které poskytuje přístup k ověřeným informacím o volbách. Nadále aktivně bojujeme proti podvodnému chování a od začátku srpna jsme v Česku již zablokovali a odstranili miliony falešných lajků a žádostí o sledování.“
Oslovila jsem také autory článků v Deníku N. Především mě zajímalo, odkud se o nálezech iniciativy pana Šlerky dozvěděli. „Na to nemohu z principu odpovědět, vždy chráníme své zdroje,“ odpověděl Lukáš Prchal.
Obsah článku o falešných účtech na TikToku mezitím od Deníku N převzala všechna významná česká média a také některá zahraniční včetně agentury Reuters. Titulky článků jsou v některých případech zavádějící, v mnohých případech pak vyloženě fabulující. „Tik Tok podle výzkumu funguje jako líheň kremelské propagandy i u nás“ (Novinky). „3 dny do voleb: Rusko chce ovlivnit volby zasetím nedůvěry. Prezident Pavel tomu umí čelit“ (Fórum24).
Kolegyně Josefa Šlerky, Vendula Prokůpková se mi do telefonu přitom snažila vysvětlit především dvě věci: 1 - Nevíme, kdo platí ty proruské robotické účty. Nemáme žádné nástroje, jak to zjistit. 2 – Že tyto TikTok účty vedou do Ruska, jsme nikdy neřekli.
Kontrola platforem Meta, TikTok a X mezitím funguje a prosívá obsah se zvláštní pozorností zaměřenou na to, aby se proruská propaganda nezačala virálně šířit skrze trollí farmy. Bohužel přitom dochází, stejně jako před volbami v Rumunsku, k omezování legitimního dosahu běžných autentických občanů a novinářů. To jsme si mohli ověřit včera, kdy bylo na síti X pozastaveno sdílení naší vlastní investigace s varovnou hláškou, že X chrání své uživatele před spamem.
Nezbývá než pozorně sledovat volby a to, co se po nich bude dít.
