Cecílie Jílková: Něco o Rusku a Masarykovi

Kdyby Evropa měla vedle Masaryka ještě tři čtyři osobnosti jeho formátu, vyvíjely by se její dějiny podstatně lépe.“ (Thomas Mann)

„V sovětském Rusku není svoboda,“ napsal v září 1920 prezident Masaryk. Na mysli měl především sovětský tisk a volební systém, ale i náladu ve společnosti. Českou společnost si předsevzal přeorganizovat tak, aby se v ní dokázala uplatnit vnitřní svoboda člověka, a podporoval v lidech statečnost svobodně uvažovat a rozhodovat se.

Klidná síla

„Dvanáct apoštolů rozešlo se do světa a podmanili si svět, protože věřili ve své poslání a hlásali pravdu; rozešlete dnes dvanáct mužů věřících ve své poslání a hlásajících pravdu bez bázně, a celá Evropa se jim bude klanět,“ napsal.

Jeho klidná síla vycházela z víry v sebe sama a jeho motivace vycházela z přirozeného puzení k bytostné pravdivosti, navíc podpořeného přáním vykonat něco obecně dobrého nejen pro sebe, ale současně i pro druhé.

I tehdy, když už je vám to jedno

Soudil, že člověk má povinnost bránit se vůči bezpráví dokonce i tehdy, když už jemu samotnému to začíná být jedno, protože obranou proti bezpráví chrání „občana v nás všech“. Necháme-li bezpráví bez trestu, rozmnožuje se geometrickou řadou, a my jsme tím nakonec vinni.

→ Pokračování textu na serveru Blogosvět