Cecílie Jílková: Lidé, choďte na červenou!

Převzít zodpovědnost za svůj život znamená automaticky nerespektovat autority, pokud si respekt právě nezaslouží.

“Tohle je světelná křižovatka,” vysvětlovala mi vždycky maminka na přechodu u Tančícího domu (který tam v roce 1988 samozřejmě ještě nestál). Dělala to opakovaně, aby mi připomněla, že tahle křižovatka je rušná a chodit na červenou se tu raději nedoporučuje. Později mě v ulici Na Moráni porazil taxík. Některé děti mají prostě svoji hlavu.

Ale vždyť je červená

A jiné ne. “Ale my máme očička a ouška, takže víme, že nikde nic nejede,” musela jsem vysvětlovat naopak já mojí dceři, když se zdráhala přejít silnici na červenou. Později jsem jí ještě vysvětlila, že kromě přítomnosti aut (a co teprve tramvají!) je třeba hlídat také přítomnost policajtů. Že totiž někteří policajti jsou schopni pokutovat chodce i na prázdné křižovatce.

Semafor nemá očička, zatím

Musela jsem jí vysvětlit, že semafor je hloupější než člověk, protože nemá očička ani ouška a neví, kdy jedou auta. Že semafory fungují díky lidem, kteří je naprogramovali, a že by to nemělo být naopak. Lidé by neměli fungovat díky semaforům, které je naprogramovaly.

Lžeš, lžete!

Oblíbenou adrenalinovou aktivitou našeho tatínka byly před revolucí Televizní noviny. Vždycky si postavil židli metr od obrazovky a obsah zpravodajství komentoval výkřiky: “Lžeš! Lžete!” Což nás děti nesmírně bavilo.

Rodiče nás naučili, že média lžou, stát lže, a učili nás už od první třídy konfrontovat učitelky s jejich nepravdami. (Klidně jsme si to mohli dovolit, protože kádrový profil naší rodiny už nemohl být horší.) Naučili nás tak automaticky nerespektovat autority, pokud si respekt nezaslouží.

Tím pádem nás tedy naučili nerespektovat ani je samé, pokud si to někdy třeba nezasloužili. Ale my jsme je přesto většinou poslouchali. Pokud vím, tak nejčastěji proto, že se nám to vyplatilo a že jsme je měli rádi, ale občas i proto, že měli zrovna náhodou pravdu.

Svobodný chodec

Chodit ve vhodné situaci a po zralé úvaze na červenou znamená převzít zodpovědnost - za svůj život i za životy ostatních účastníků silničního provozu. A naopak bez přemýšlení automaticky reagovat na světelné signály znamená se zodpovědnosti vzdát. Co potřebujeme trénovat víc?

Chodec má výhodu dobrého výhledu na všechny strany. Nejsa uvězněn v autě, může se otáčet kolem své osy jako na obrtlíku a zkoumat, jestli se k němu náhodou neřítí zprava šavlozubý ještěr nebo zleva tanky. Tříbí si tak postřeh i úsudek.

Změny orgánů

Jedním ze znaků totality je, když se z orgánů poradních stávají orgány řídící. Je zajímavé, kolik lidí dnes ani nenapadne nejrůznějším orgánům slepě nevěřit, a kolik lidí ani nenapadne nejrůznějších zcela nelogických nařízení neuposlechnout.

Metaforou pro to může být skupinka lidí, která velmi váhá přejít na červenou, přestože nikde nic nejede. Nic nejede, ale stále svítí červená…

A tak, milé děti, pokud neumřeli, ti lidé na té křižovatce stojí dodnes.