Cecílie Jílková: Definitivně o škodlivosti plukovníka Foltýna
Ultimátní shrnutí strategických nedostatků a hrubých chyb v komunikaci Otakara Foltýna
V minulých textech jsem již stručně nastínila, proč strategie Otakara Foltýna nefunguje. V tomto článku bych ráda dané téma rozebrala podrobněji, abychom se k tomu už nikdy nemuseli vracet jinak než prostým odkázáním právě na tento článek. Uložte si proto tento článek do svého argumentáře proti Otakaru Foltýnovi, případně obecně proti existenci funkce vládního koordinátora strategické komunikace.
1. Přesvědčuje přesvědčené
Agresivní rétorika Otakara Foltýna uspokojuje především poptávku publika, které netvoří nerozhodnutí občané, nýbrž tvoří ji lidé s pevnými, již existujícími postoji, identitami a světonázory, kteří vyhledávají „pro-názorové“ informace (tj. obsah, který je v souladu s tím, čemu již věří).
Tento poznatek by neměl být překvapivý. Ovlivnit postoje a chování lidí (např. před volbami) je v prostoru přesyceném informacemi čím dál větší výzvou, a proto většina pokusů o formování veřejného mínění selhává a i štědře financované, správně zacílené a dobře zpracované politické a reklamní kampaně mají často minimální účinky.
2. Mate předvolební průzkumy
Agresivní rétorika a ultimátum ve smyslu „kdo není s námi, je proti nám“ by ke skutečné změně názoru zamýšlené cílové skupiny vedly pouze v případě, že by se lidé Otakara Foltýna báli, případně se báli vlády. To se však reálně neděje. V reakci na štvavou vládní kampaň pod vedením Foltýna se lidé bojí leda tak názorové konfrontace se svým reálným okolím (rodina, kolegové, sousedé).
→ Pokračování na serveru Blogosvět.