Bruce W. Davidson: Vzestup globálního konformismu
Toxický konformismus lze definovat jako agresivní tlak na dodržování špatného nebo škodlivého chování pod pohrůžkou ztráty pozice či postavení ve společnosti.
Překlad původního článku ze serveru brownstone.org
Na rozlučkovém univerzitním ceremoniálu pro profesory odcházející do důchodu dostal každý z nás příležitost pronést krátký projev. Já jsem v tom svém vyprávěl o tom, že několik mých posledních let ve funkci se odehrálo v panice kolem pandemie. A jak mě daleko více než rychlé šíření viru šokovala ta „mass mind“, která se zrodila v podstatě přes noc.
Lidé po celém světě byli ze dne na den rázem vystaveni všeobjímající propagandě a nátlaku, aby se podřídili jednotné zdravotní politice. Nicméně univerzita by měla být místem, které chrání a podporuje individuální myšlení, připomněl jsem ve svém projevu.
I mimo fenomén Covid jsme mohli v posledních letech pozorovat tendenci nových myšlenek rychle se šířit světem a ihned se stávat zavedenou ortodoxií, jež vylučuje kritiku i diskusi. Můžeme to nazvat jistým druhem toxického globálního konformismu.
„Toxický konformismus“ lze definovat jako agresivní tlak na dodržování špatného a/nebo škodlivého chování pod pohrůžkou ztráty pozice či postavení ve společnosti. Všeobecné a rychlé zavádění toxického konformismu v reakci na pandemii se zdá být zatím v našich dějinách ojedinělým případem.
Na konformitě jako takové nic špatného není, pokud ovšem představuje pouhé dodržování rozumných očekávání zdravé společnosti. Například konformita vůči normám společenského chování je ve většině případů velmi prospěšná, což může vidět každý člen společnosti, jako je třeba ta japonská. Pouze nezralí a nepřizpůsobiví lidé se domnívají, že vzdorovat rozumným normám slušného chování je nějakým způsobem chvályhodné.
Nicméně druh konformity, který v současnosti pozorujeme v mezinárodním měřítku, není ani přirozený, ani rozumný. Není totiž výsledkem přirozeného společenského vývoje a rozumného, dobrovolného přijetí, ale byl ustanoven shora z pozice moci a vlivu, a to navzdory pochybnostem a námitkám veřejnosti.
V současné době není přizpůsobení se vlastní společnosti a kultuře pro Japonce ani jiné národy žádný problém, ale je problém nucené přizpůsobení se vlivným nadnárodním organizacím, jako je OSN či Světové ekonomické fórum. Programy těchto obřích organizací jsou často povrchní a neefektivní a následování jejich požadavků často způsobuje velké škody.
Kdykoli slyším o nové myšlence, která nabrala trend v západních mediálních a kulturních kruzích - například nápad WEF, že „lidé by měli jíst brouky“ - vím, že za několik týdnů nebo měsíců uslyším stejnou myšlenku v japonských médiích. Vím, že se velmi brzy začnou šířit články o cvrččích farmách, recepty na přípravu jídel z cvrčků a kampaň vysvětlující, že hmyz není odpudivý, ale naopak chutný a výživný.
V tuto chvíli se konkrétně zrovna tato móda opravdu v Japonsku šíří. Většina Japonců bude totiž poslušně dělat a myslet si, co se jim řekne, nebo alespoň přijmou daná doporučení pojídat cvrčky, i když osobně třeba nebudou tomu nápadu nakloněni.
A za několik let (ale možná i dřív) bude zvyk pojídání brouků pravděpodobně rozšířen i mezi věřící, zejména mezi jejich akademiky a vedoucí mega a para-církví. Ti pak budou s lupou procházet Bibli a církevní dějiny a hledat texty a tradice podporující konzumaci hmyzu. Vzhledem k tomu, že se Jan Křtitel živil kobylkami a medem (Mk 1,6), ocitne se v této vlně i on.
Tempo globálního konformismu nesmírně zesilují sociální sítě a internet. Proto se mezinárodní orgány, jako je WEF a OSN, spolu s vládami jednotlivých zemí tolik snaží online komunikaci dostat pod svou kontrolu. Jak totiž řekl francouzský myslitel Jacques Ellul: „Propaganda musí být totální“, jinak selhává ve svém úkolu „psychologicky sjednotit lidi“.
Dávno před internetem analyzoval Ellul ve svých knihách Propaganda a Technologická společnost mocné moderní vlivy, které mají tendenci vytvářet „mass mind“. Místo seriózní četby, která rozvíjí racionální myšlení, se lidé v moderní době často nechávají ovlivnit emocionálně nabitými (ale často zavádějícími) vizuálními obrazy a verbálními slogany z filmů a televize. Díky novějším technologickým inovacím jsou Ellulovy postřehy a varování ještě aktuálnější.
A tak se především díky sociálním sítím stalo pro mnohé lidi svým způsobem „in“ být globálním konformistou. Během mánie kolem očkování řádně neotestovanými vakcínami postovali mnozí na Facebook „Jsem očkován“, a to dokonce i ve svých profilových fotografiích.
Stejně tak se v Japonsku v obchodních a vzdělávacích kruzích rychle ujala módní cizí slova diverzita a udržitelnost, přestože mnozí Angličané považují tyto termíny za vágní a iracionální. Právě v souvislosti s „udržitelností“ se mi nedávno konzultant jednoho japonského think-tanku vyjádřil o svých spolupracovnících z podnikatelského světa: „Ti lidé si opravdu myslí, že dávat si na obleky odznaky SDG je cool - myslím, že je to trapné.“
Přijetí zámořského termínu diverzita se jeví kuriózně obzvláště v kontextu typicky monokulturní japonské společnosti, v níž byla uniformita často silnou stránkou, v dobrém i zlém. Fixace na diverzitu se navíc stala záminkou pro diskriminaci Japonců a dalších Asiatů při přijímání na americké univerzity.
Se zajímavými příklady globálního konformismu se člověk setkává i na nepravděpodobných místech: například v tradičním náboženském světě. Jak píše Meghan Bashamová ve své knize Pastýři na prodej, nový globalismus zachvátil dokonce i mnohé evangelikální křesťanské elity.
Přestože apoštol Pavel v jednom ze svých listů nabádá: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu“ (Římanům 12,2), mnozí evangelikální vůdci se dnes horlivě přidávají k různým globalistickým cílům. Například autor bestsellerů a vůdce megacírkve Rick Warren se chlubí svými vazbami na WEF a OSN.
Jednou z pobídek pro tyto vedoucí představitele jsou sponzorské dary od sekulárních globalistických institucí a bohatých vlivných osobností, jako George Soros a Rockefellerova nadace.
Stejně tak ve spolupráci s CDC a NIH vytvořilo Centrum Billyho Grahama na Wheaton College webové stránky „Coronavirus and the Church“, které propagují očkování a vládní pandemickou politiku. Franklin Graham například prohlásil, že Ježíš by se nechal proti Covidu očkovat.
Dle mého názoru jsou prohlášení tohoto typu z úst významných náboženských osobností a organizací nejen ignorantská a hloupá, ale bohužel i zneužitelná. Žádný člověk nemá morální povinnost nechat se očkovat experimentální látkou. A tak není divu, že se Grahamova prohlášení stala náměty mnoha parodických „Woke Jesus“ memů.
Protest proti globálnímu konformismu však neznamená trpět paranoiou a averzí vůči všemu cizímu, novému nebo neznámému. Některé světové národy se pyšní v zahraničí svými úspěchy a půvabem svých vlastních tradic, a to i bez propagandy mocných a nátlaku mezinárodních elit. Například korejská dramata a japonské anime mají dnes po celém světě mnoho fanoušků.
A naopak mnoho korejských a japonských lékařů nakonec převzalo inovativní a prospěšné lékařské postupy ze Západu. Agresivní globální konformismus však bohužel šíří často škodlivé postupy i myšlenky.
Bruce Davidson je profesorem humanitních věd na univerzitě Hokusei Gakuen v japonském Sapporu.