Anatomie nedůvěry: Brazilská mediální krize
Proč polovina Brazilců už nevěří tradičním médiím a z jakého důvodu sociální sítě porazily televizi? Rozhovor s novinářem Davidem Ágapem.
Nejnovější studie Reuters Digital News Report 2025 odhaluje dramatické změny v globálním mediálním prostředí. Tradiční média rychle ztrácejí vliv, zatímco sociální sítě a online influenceři získávají stále větší moc nad veřejným míněním. Brazílie — země, kde se 54 % občanů odvrátilo od legacy médií k sociálním médiím jakožto hlavnímu zdroji zpráv — představuje jeden z nejextrémnějších případů této transformace.
Tento vývoj však neprobíhá ve vakuu. V Brazílii se mediální revoluce prolíná s bezprecedentním útokem na svobodu slova ze strany justičních institucí, což vytváří unikátní a znepokojivý model, jak může demokracie selhat v digitálním věku. Následující rozhovor s brazilským nezávislým investigativním novinářem Davidem Ágapem mapuje příčiny, průběh a důsledky této krize.
Davide, potkáváme se na konferenci věnované svobodě slova. Náš rozhovor ale bude především o stavu důvěry Brazilců v tradiční média. Nejnovější zpráva Reuters uvádí Brazílii jako odstrašující příklad mediální krize. Proč se Brazilci odvracejí od tradičních médií?
Po mnoho let Brazilci vkládali téměř slepou důvěru v tradiční média. Jediné večerní zpravodajství na TV Globo — největší televizní stanici v zemi — určovalo tón celonárodní diskuse. Ale za posledních deset let se tato důvěra vytrácela. Dnes mnozí vnímají hlavní mediální domy — televizi, rádio a noviny — jako zaujaté, pomalé a odtržené od každodenního života. Mezitím se sociální platformy jako WhatsApp, YouTube, Instagram a X (dříve Twitter) staly hlavním zdrojem zpráv pro miliony lidí.
Jedním z klíčových důvodů je rostoucí pocit zaujatosti. Brazílie je ostře rozdělená a mnozí věří, že velké zpravodajské organizace upřednostňují mocné instituce — včetně vlády, soudů a etablovaných politických skupin. Často se zdá, že tyto zpravodajské organizace podporují jen jednu stranu, zatímco druhou odmítají nebo napadají.
Jak daleko sahá tato nedůvěra vůči médiím v brazilské historii?
Tato nedůvěra není nová. Během prezidentství levicového vůdce Luize Inácia Luly da Silvy po roce 2000 progresivní aktivisté obviňovali tisk z toho, že straní ekonomickým elitám. Zavedli pro to termín P.I.G. (Strana médií podporujících puč, pozn. překl.), jakožto kritiku koncentrace médií, a požadovali objektivnější přístup ve zpravodajství.
Ale situace se změnila po masových protestech proti korupci v roce 2013. Z těchto nepokojů vyrostla nová pravicová hnutí a později byl zvolen Jair Bolsonaro — konzervativní outsider — který tisk prostě obešel a mluvil k voličům přímo prostřednictvím sociálních sítí. Jako prezident (2019–2022) čelil Bolsonaro neustálým útokům médií, což jeho příznivci nevnímali jako spravedlivou kritiku, ale spíše jako aktivní opozici. Tento pohled postupně sílil vzhledem k tomu, že většina brazilských novinářů se otevřeně hlásila k levici.
Změnil se nějak přístup médií po Lulově návratu k moci v roce 2023?
Když se Lula vrátil k moci v roce 2023, tón zpravodajství se zřetelně zmírnil. Spíše než objektivnější přístup mnozí Brazilci pozorovali menší kritičnost, méně náročných titulků a větší soulad s vládními narativy.
Tato změna v médiích nebyla bezdůvodná. V prvním roce Lulova návratu do úřadu obdržela TV Globo 142 milionů reálů (≈ 28 milionů USD) z federální reklamy — nárůst o 60 % oproti 89 milionům reálů, které dostala za Bolsonara. Jen za dva roky (2023–2024) Globo vybrala více příjmů z vládní reklamy než během všech čtyř let Bolsonarova prezidentství dohromady. V očích mnohých toto financování vysvětluje změnu v přístupu ke zpravodajství.
V tomto kontextu se podpora Luly prominentními novináři stala explicitnější. Komentátoři, kteří kdysi trvali na neutralitě, začali bez váhání opakovat vládní linie. Během Bolsonarova období byla často marginalizována pozitivní ekonomická data pomocí podivných výrazů jako "despiora" ("méně špatný") používaných k tomu, aby se nepřiznalo uznání. Za Luly je naopak zvýšení daní na pohonné hmoty chváleno jako odpovědná politika a inflace nebo neúspěchy jsou zmírňovány nebo zarámovány v příznivějším světle. Rozdíl v redakčním tónu mezi oběma vládami bylo těžké přehlédnout.
Jak přesně došlo k tomu, že sociální média nahradila tradiční zdroje informací?
Sociální média v tomto prostředí nabídly silnou alternativu — rychlejší, otevřenější a s možností se zapojit. A odpovídalo to realitě internetového pokrytí a míře jeho využití v zemi: V roce 2025 je 86 % Brazilců — více než 183 milionů lidí — online a 66,3 % (144 milionů) používá sociální média. Mobilní telefony jsou hlavním přístupovým bodem a představují téměř 58 % veškerého internetového času. Levné datové tarify — mnohé nabízející neomezené hovory přes WhatsApp — učinily tyto aplikace nezbytnými, zejména v chudších nebo vzdálených oblastech.
Brazílie je nyní třetím největším uživatelem sociálních médií na světě s 356 miliardami minut strávených v roce 2022 — asi 46 hodinami na osobu každý měsíc. Tato úroveň aktivity proměnila platformy v hlavní prostor pro veřejnou debatu v zemi. 54 % Brazilců používá sociální média jako svůj hlavní zdroj zpráv, čímž předstihli televizi (46 %).
Jaké výhody přinášejí Brazilcům sociální média oproti tradičním médiím?
Brazilcům toto uspořádání umožňuje publikaci informací okamžitě, aniž by zprávy procházely přes redaktory nebo gatekeepery. Postupem času se tak začalo více Brazilců spoléhat na toto přímé sdílení mezi vrstevníky místo tradičních zpravodajských kanálů. Influenceři, nezávislí novináři a obyčejní občané začali utvářet veřejnou debatu — často s větším dopadem než profesionální moderátoři. V zemi se širokými vzdělávacími rozdíly se krátká videa a memy ukázaly jako daleko poutavější než formální texty.
A sociální média především dala lidem hlas. Brazilci nechtěli jen přijímat zprávy — chtěli reagovat, zpochybňovat a být slyšeni. Tato interakce vytvořila pocit účasti, který tradiční média se svým jednosměrným modelem jen zřídka nabízela.
Konečně se sociální média stala také prostorem úniku. V zemi čelící pokračujícím ekonomickým a politickým bojům aplikace jako TikTok a Instagram nabízejí více než zprávy — poskytují humor, úlevu a oddech od reality. To je něco, co tisk, často zaměřený na krize a konflikty, jen těžko dokáže poskytnout.
Jak se změnila svoboda slova v Brazílii v posledních dekádách?
Brazílie v posledních několika desetiletích přešla od vojenské diktatury k demokracii se silnými ústavními ochranami svobody projevu. A po nějakou dobu se tato právní ochrana zdála skutečná. Nezávislá média se rozrostla, politická debata vzkvétala a internet dal milionům lidí přístup k veřejné debatě.
Ale v posledních letech se tato svoboda narušila — ne prostřednictvím explicitních zákonů, ale prostřednictvím institucionálních praktik. Hlavními hnacími motory této změny byly Nejvyšší soud a Volební soud, které postupně přijaly názor, že určité formy projevu — zejména online kritika — nejsou součástí demokratické debaty, ale hrozbami pro demokracii samotnou.
Co spustilo tyto institucionální změny?
Všechno začalo sérií vyšetřování otevřených přímo Nejvyšším soudem. Jedno z nich, známé jako Vyšetřování 4781, bylo zahájeno bez formální žádosti prokurátorů a bez jasně definovaných trestných činů. Mělo bojovat proti "falešným zprávám" a "útokům proti Soudu", ale rychle se stalo nástrojem k vyšetřování kritiků, cenzurování příspěvků na sociálních sítích a dokonce věznění lidí za memy, tweety nebo živá vysílání. Tíž soudci, kteří se cítili být terčem, se stali žalobci, vyšetřovateli a soudci ve svém vlastním případu — vše v jednom.
Ačkoli právní odborníci napříč politickým spektrem široce souhlasí s tím, že tato vyšetřování porušují základní ústavní principy, procesy zůstávají aktivní — a nyní již trvají více než šest let bez jasného konce.
Současně Volební soud (TSE) rozšířil svou roli nad rámec organizování voleb. Začal kontrolovat veřejný diskurs, zejména během kampaní. Tisíce příspěvků bylo odstraněno, účty byly zablokovány a platformy byly nuceny plnit příkazy k odstranění ve velmi krátkých lhůtách. Odůvodnění bylo vždy stejné: ochrana demokracie před dezinformacemi. Ale v praxi byly terčem obvykle hlasy kritické vůči systému nebo mocným osobnostem — zejména vůči Nejvyššímu soudu.
Jaké konkrétní dopady měla tato opatření na platformy a občany?
V roce 2024 byla sociální mediální platforma X (dříve Twitter) v Brazílii fakticky zakázána téměř na měsíc poté, co její majitel Elon Musk odmítl uposlechnout příkazy k cenzuře. Video platforma Rumble, známá hostováním nezávislých tvůrců, zemi úplně opustila se slovy, že nemůže fungovat pod vládou uloženými omezeními.
Strach se stal ústředním nástrojem. Novináři a aktivisté byli vytlačeni do exilu — někteří poté, co byli předvoláni k výslechu, jiní po právních hrozbách nebo finančních trestech. Odešli ne kvůli tomu, co udělali, ale kvůli tomu, co řekli. To vytvořilo tzv. mrazivý efekt. Mnozí Brazilci se nyní autocenzurují. Vyhýbají se diskusi o určitých tématech — ne proto, že by věřili, že jsou špatná, ale proto, že se bojí důsledků: ztráty práce, soudních sporů, zmrazení bankovních účtů, policejních razií nebo zatčení.
Ironicky se tento zásah odehrál, zatímco instituce tvrdí, že chrání demokracii a bojují proti dezinformacím. Ale v praxi se štítek "dezinformace" nyní používá k cílení nejen na nepravdy, ale také na satiru, nesouhlas a nepohodlné pravdy. Brazílie se postupně stala juristokracií — systémem, kde nevolení soudci mají nekontrolovanou moc rozhodovat o tom, co lze nebo nelze říci.
Proč je brazilský Nejvyšší soud tak mocný ve srovnání s jinými zeměmi?
Ve většině zemí cenzura pochází od vlád — prostřednictvím zákonů nebo výkonných příkazů. V Brazílii je to jiné: velká část cenzury je řízena justicí, zejména Nejvyšším soudem. Tato neobvyklá koncentrace moci vychází z hluboké politické a institucionální krize země.
Klíčovým bodem obratu byla vlna korupčních skandálů zahrnujících Dělnickou stranu v letech 2000 a 2010. Vyšetřování jako Operation Car Wash odhalila systémovou korupci a oslabila jak úřad prezidenta, tak Kongres. Brazílie vstoupila do období "kleptokracie", kde tradiční instituce ztratily důvěryhodnost a staly se politicky křehkými.
Když se vyšetřování začala přibližovat k vrcholné justici, soudci Nejvyššího soudu se zmobilizovali k vlastní ochraně. Zahájili sérii neústavních vyšetřování, bez prokurátorů, bez jasně definovaných trestných činů a bez dohledu. To dalo Soudu moc vyšetřovat, obviňovat a trestat.
Jak se udržuje tato koncentrace moci při životě a proč proti ní nevystoupily ostatní instituce?
Moc ostatních institucí také rostla, protože Kongres se stal závislým na Soudu. V Brazílii soudci Nejvyššího soudu kontrolují vyšetřování zahrnující zákonodárce — mohou je urychlit nebo pohřbít. To vytváří atmosféru strachu a podřízenosti. Mnozí členové parlamentu jsou terčem vyšetřování a vědí, že oponování Soudu by mohlo přinést odvetu. Co se týče toho mála, kteří nejsou zapleteni do korupce a odvažují se vzdorovat Nejvyššímu soudu, ti jsou umlčeni prostřednictvím cenzury nebo nezákonného pronásledování, pod vágními obviněními ze šíření "falešných zpráv", "nenávistných projevů" nebo "antidemokratických činů". Ačkoli byly podány desítky návrhů na impeachment proti soudcům, žádný nebyl úspěšný.
Dalším faktorem je způsob, jakým jsou soudci Nejvyššího soudu jmenováni. V Brazílii jsou všichni členové Soudu nominováni prezidentem a potvrzováni Senátem. Časem to vedlo ke zpolitizovanému Soudu — mnozí soudci mají silné vazby na politické strany. Zásluhy a právní odbornost jsou často druhořadé. V důsledku toho se Nejvyšší soud stal nejen mocným, ale také zranitelným vůči ideologické zaujatosti a institucionálnímu překročení pravomocí.
Stručně řečeno, Nejvyšší soud se stal mocným nikoli díky změnám ústavy, ale využitím oslabených institucí a koncentrací funkcí, které obcházejí normální brzdy a pojistky. Výsledkem je, jak jsem již zmiňoval, ona juristokracie: systém, kde nevolení soudci používají právní postupy k prosazování politických rozhodnutí — včetně cenzury — zatímco si udržují vzhled demokratické legitimity.
Jaký je současný stav cenzury v Brazílii a jaká rizika hrozí v budoucnu?
Cenzura v Brazílii nejen pokračuje — zrychluje se. Každý den se objevují nové akce nebo návrhy související s cenzurou, takže je těžké to všechno sledovat. Tyto iniciativy přicházejí z více front současně.
Za prvé, nezákonná vyšetřování otevřená Nejvyšším soudem se nadále rozrůstají. Ačkoli byla oficiálně vytvořena k vyšetřování takzvaných "falešných zpráv", nyní zahrnují vágní obvinění z pokusu o převrat. Soud nedávno přiznal, že tato vyšetřování jsou také používána k ochraně před potenciálními budoucími sankcemi ze strany Spojených států — nebo k jejich zneužití — a k podkopání vlivu soudce Kassia Nunese Marquese, prvního ze dvou soudců jmenovaných bývalým prezidentem Bolsonarem, který má předsedat Volebnímu soudu během příštích celostátních voleb.
Za druhé, Nejvyšší soud začal reinterpretovat brazilský Zákon o právech internetu (Marco Civil da Internet) způsoby, které oslabují právní záruky. V nedávném rozhodnutí Soud rozhodl, že platformy mohou být zodpovědné za uživatelský obsah i bez předchozího soudního příkazu — v případech týkajících se nenávistných projevů, antidemokratických činů, terorismu nebo jiných ochranu osobnosti, toto rozhodnutí umožňuje odstranění na základě uvážení platformy nebo institucionálního tlaku.
Odkud se Brazílie inspiruje pro tyto nové formy kontroly?
Vnitřní eskalace je aktuálně otevřeně inspirována autoritářskými modely ze zahraničí. Prezident Lula veřejně prohlásil, že požádal čínského vůdce Si Ťin-pchinga, aby do Brazílie poslal vyslance, který pomůže "naučit", jak regulovat internet — což signalizuje obdiv k čínskému systému digitální kontroly. Přibližně ve stejnou dobu soudce Nejvyššího soudu Gilmar Mendes označil během veřejného zasedání sebe a své kolegy jako "obdivovatele čínského režimu". Tato gesta nejsou symbolická: odrážejí ochotu importovat a aplikovat logiku centralizované kontroly informací pod záštitou "regulace".
Tato eskalace však nezůstala v zahraničí nepovšimnuta. Ve Spojených státech začali zákonodárci diskutovat o cílených sankcích v reakci na to, co vnímají jako porušování práv amerických občanů a společností.
Uvažované sankce se zaměřují konkrétně na kroky brazilského Nejvyššího soudu proti platformám a vedoucím pracovníkům se sídlem v USA — zejména těm na platformě X (dříve Twitter), kteří byli ohroženi pokutami a trestní odpovědností. V reakci na to členové Kongresu navrhují sankce ve stylu Magnitského zákona, které mohou zahrnovat zákazy víz pro zúčastněné soudce, zmrazení aktiv pod americkou jurisdikcí a pozastavení justiční spolupráce.
Cílem není trestat Brazílii jako národ, ale učinit konkrétní aktéry odpovědnými za zneužití moci. Vzhledem k tomu, že domácí instituce jsou umlčeny nebo kooptovány, mezinárodní tlak se stal poslední linií obrany. Tyto sankce by nejen hájily americké zájmy, ale také odhalily autoritářský posun brazilského soudnictví světu.
Pokud tento trend bude pokračovat, Brazílie riskuje vstup do permanentního stavu digitální cenzury, kde soudy jednají jako političtí hráči, projevy jsou kriminalizovány a celé platformy mohou být umlčeny. Právní struktura je již na místě — chybí jen další krize k ospravedlnění tvrdších opatření. Bez mezinárodního tlaku nebo vnitřního odporu může země brzy dosáhnout bodu, kde nesouhlas není jen ztěžován, ale je fakticky nemožný.
David Ágape je brazilský nezávislý investigativní novinář a zakladatel publikace A Investigação na platformě Substack. Spoluautor Twitter Files Brazil a finalista mezinárodních novinářských cen, je známý odhalováním cenzury, korupce a institucionálního zneužívání. Přispíval do médií jako Metrópoles, Gazeta do Povo a Revista Oeste.